5.9.2013 Hlava pravoslavné syrsko-malankarské církve u Petrova nástupce Vatikán. Petrův nástupce dnes přijal Jeho Svatost Morana Baseliose Marthoma Paulose II., tedy hlavu pravoslavné syrsko-malankarské církve, což je autokefální, samostatná církev, která nespadá pod antiochijský patriarchát syrsko-pravoslavné církve malankarského ritu. Obě však žijí v Indii, kde působí také katolická církev syrsko-malankarského ritu. Katholikos Marthom Paulos II. je nejvyšším pastýřem dvou a půl milionů věřících, kteří žijí ve třiceti diecézích, kde slouží 1700 kněží. Dnešní návštěva hlavy této pravoslavné syrsko-malankarské církve u papeže Františka je významným krokem ekumenického dialogu. Petrův nástupce ve své promluvě poukázal na svědectví víry svatého Tomáše, které je základem zrodu církve tohoto ritu a spojuje tuto církev s církví římskou, třebaže ještě není možné slavit společnou eucharistii. „Právě tato víra – zdůraznil papež František – nás pohání, abychom pokračovali a zintenzivňovali ekumenické nasazení, setkávání a dialog vstříc plnému společenství“. Petrův nástupce dále připomněl jednotlivé kroky tohoto ekumenického úsilí zahájeného právě před třiceti lety a vedoucího k ustanovení smíšené teologické komise a společnému prohlášení v den Letnic roku 1990. Tato komise, řekl dále papež, „pokračuje ve své důležité práci“, přičemž bylo „dosaženo významného pokroku jako je např. společné užívání budov kultu a hřbitovů, vzájemné sdílení duchovních a dokonce liturgických zdrojů ve specifických pastoračních situacích“. Papež František přitom poukázal na potřebu hledání nových forem spolupráce vzhledem k rostoucím sociálním a náboženským problémům a potom pokračoval: „Chtěl jsem připomenout některé etapy tohoto třicetiletého vzájemného sbližování, protože si myslím, že v ekumenickém snažení je důležité s důvěrou pohlížet na uskutečněné kroky překonávající předsudky a uzavřenost, které jsou součástí »kultury střetu«, jež je zdrojem rozdělení; dávat prostor »kultuře setkávání«, která nás vychovává ke vzájemnému porozumění, a přičiňovat se tak o jednotu. Sami to však nedokážeme. Naše slabosti a nedostatky toto snažení zpomalují. Proto je důležité zintenzivnit modlitbu, neboť jedině Duch svatý může svou milostí, svým světlem a svým teplem rozpustit náš chlad a vést naše kroky ke stále většímu růstu v bratrství.“ Modlitba a snažení, pokračoval papež František, rozvíjí přátelské vztahy a spolupráci na různých stupních mezi kněžími i věřícími různých církví zrozených ze svědectví vydaného svatým Tomášem: „Duch svatý, kéž nás nadále osvěcuje a vede ke smíření a harmonii, překonání všech rozdělení a rivalit, které poznamenaly naši minulost. Svatosti, jděme společně touto cestou a s důvěrou hleďme k onomu dni, kdy budeme s pomocí Boží stát v jednotě u oltáře Kristovy oběti v plnosti eucharistického společenství. Modleme se za sebe, prosme o přímluvu svatého Petra a svatého Tomáše pro naše stádce, která nám byla svěřena do naší pastorační péče. Oni, kteří pracovali společně pro evangelium, ať se za nás přimlouvají a doprovázejí putování našich církví.“ Končil papež František promluvu ke katholikosovi pravoslavné syrsko-malankarské církve.
Posted on: Fri, 06 Sep 2013 14:29:41 +0000
Recently Viewed Topics
© 2015