Fašismus v pohraNIČÍ DO R. 1938 Prof. PhDr. Jiří frajdl, - TopicsExpress



          

Fašismus v pohraNIČÍ DO R. 1938 Prof. PhDr. Jiří frajdl, CSc. Po záboru pohraničí zůstaly německé vysoké školy v Praze, aby Německo získa-lo důvody k různým intervencím. Pražská vláda tyto školy financovala, i když již neměla daňový přínos z pohraničních okresů. Vůdce německých studentů dr. Scheele prohlásil, že úkol německých studentů v Praze je stejný jako před 600 lety, být nositelem německého vlivu ve východní Evropě. SdP působila i v pomnichovském Česko-Slovensku a 23. 2. 1939 nabízel Rudolf Beran Kundtovi, funkcionáři SdP, ministerské křeslo ve vládě již okleštěného Česko-Slovenska. SdP prováděla ostré tažení proti aktivistickému (demokratickému) táboru uvnitř německého etnika, dokonce i proti křesťanským sociálům a křesťanským demokratům, v českém prostředí například proti lidem kolem Jana Šrámka. Pokusy česko-slovenské vlády o kompromis či přijatelnou dohodu ztroskotávaly kvůli neústupnosti a stále zvyšovaným nárokům a požadavkům. Na propagandistické cestě Konráda Henleina do Velké Británie bylo vidět, že žádá z vnitropolitické otázky udělat otázku mezinárodní. Aby se zviditelnil, pronášel demokratická fráze, ale v ČSR dával pokyny k teroristickým akcím, aby se prosadil a zajistil nacistickému Německu důvody k okupaci a zničení ČSR. Po připojení Rakouska do německá říše se podařilo SdP likvidovat většinu německých nesocialistických stran a stran dobově označovaných jako buržoazně demokratické. Ve dnech 12. a 13. září 1938 SdP vyvolala puč, měl vést k občanská válce a touto cestou se dovolat zásahu z Německa. Podobně koncem druhé světové války je realizována podobná akce, formou teroru ilegálních organizací vyvolat v pohraničí občanskou válku a vynutit si řešení sudetoněmecké otázky mimo rámec Československa. Je nutno přiznat, že teroristické akce vyvolaly i ztráty na lidských životech na německé straně a nebyly bezprostředně spjaty s odsunem. 5. 11. 1938 převážná část nejaktivnějších členů SdP byla převedena do NSDAP. Slovenská větev SdP působila ve Slovenském státě, nejprve pod označením Kar-atoněmecká strana, později jen Německá strana. Vůdcem byl Franz Karmasin. V Německu byly teroristickými nacistickými organizacemi oddíly SA a SS. V Česko-slovensku teror používala nejprve Dobrovolná ochranná služba a po 17. září 1938 Sudetoněmecký dobrovolnický sbor. Ve spolupráci s SA a SS bylo 22. září 1938 obsazeno město Aš. Sbor měl na 51 000 mužů a když splnil svůj úkol, byl 9. 10. 1938 rozpuštěn. Muži odcházeli většinou již do říšských oddílů SS a SA. K organizačnímu systému SdP náleželo také Sudetoněmecké kontrolní středisko, spojovací článek mezi SdP a nacistickou stranou v Německu. Provádělo špionážní a rozvratnou činnost proti Československu. Z hlediska historických faktů je žádoucí posoudit, zda jsou pravdivá tvrzení o ko-ektivní vině a odpovědnosti Němců z českých zemí. Stačí uvést, že Adolf Hitler ze svého rozhodnutí uděloval až do 31. 12. 1940 jako uznání za aktivní rozbíjení česko-slovenského státu a demokratického systému 1 162 617 medailí za osvobození Sudet a Sponu Pražský hrad za pomoc při likvidaci pomnichovského Československa získalo z rukou Adolfa Hitlera dalších 134 563 osob. Pro připojení k nacistickému Německu hlasovalo 4. 12. 1938 2 152 256 Němců, tedy 98 % všeho německého obyvatelstva českých zemí. Proti se vyslovilo 26 497 osob. O teroru henleinovských bojůvek svědčí evidence, vedená na ministerstvu národní obrany. Je poučná, válka ještě nevypukla a československý stát měl již své mrtvé. Teroristé zavraždili v obvodu zemského vojenského velitelství Praha (Čechy) 112 a zranili 147 příslušníků SOS, tedy četníků, vojáků, policistů, příslušníků finanční stráže. Zemské vojenské velitelství v Brně (Morava) zaznamenalo 50 zastřelených a 72 raněných. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi vinou fašistických bojůvek z Maďarska a z Polska zahynulo 100 a raněno bylo 97 mužů. Útok maďarské armády v březnu 1939 na Podkarpatskou Rus (Ukrajinu) znamenal vraždu dalších 40 mužů a raněných bylo 120. Henlei-novští vrazi nebyli nikdy potrestáni. Hitlerovo Německo si vynutilo jejich propuštění a všichni dostali amnestii. K tomu je možno přičíst ještě hodně přes 2 000 osob unesených do Německa a tam vystavených nejrůznějším formám perzekuce, včetně několika vražd. Dodnes se za to Německo neomluvilo a ani to soudně neprojedná-valo. Při této příležitosti bych chtěl upozornit také na otázku, zda odsun německých občanů byl kolektivní trest a týkal se všech Němců z českých zemí, jak tvrdí revanšistická propaganda. Petičnímu výboru poslanecké sněmovny došlo 15. 8. 2001 memorandum, sestavené Shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde se (na str. 6 a 7) tvrdí, že „kromě osob určených k odsunu zůstali k tomuto dni (31. 12. 1946) také Němci z různých důvodů vyjmutí z odsunu: 32 537 odborných specialistů s 53 103 rodinnými příslušníky, 12 985 osob s prozatímním osvědčením o čs. státním občanství, 33 057 Němců ze smíšených manželství, 1 870 německých Židů, 4 351 osob vyjmutých z odsunu cestou milosti, 18 000 antifašistů a 6 500 osob s odloženým odsunem“. Kolektivní trest to tedy nebyl. Navíc je nutno poznamenat, že sudetoněmecká statistika není přesná. Ministerstvo vnitra uznalo charakter antifašisty celkem 146 632 německým osobám. Z osobní iniciativy se značná část uvedených antifašistů dobrovolně rozhodla vystěhovat a podle své politické orientace do východního či západního Německa, kde byla vysoká poptávka po Němcích s potvrzenou a prokázanou antifašistickou minulostí. Odešli za výhodnějších podmínek majetkových, politických a společenských. A nelze na české straně hledat vinu, že antifašistů nebyl mezi Němci větší počet. Rozdílná byla také duševní stránka věci. Čeští antinacisté chápali rok 1945 jako vítězství a osvobození, němečtí antifašisté jako osvobození z hitlerovského teroru a většina Němců z českých zemí jako nespravedlivou porážku a opět šířili nenávist k českému národu, jako by mohl za jejich chybná rozhodnutí, když podpořili válku proti míru, nacismus místo demokracie, perzekuci proti dobrým sousedským vztahům a solidaritě. Je zajímavé, že Němci nevinili Adolfa Hitlera a jeho režim z toho, že na frontách padlo téměř 200 000 českomoravských Němců, kteří sloužili v SS a nacistické armádě, ale všechna zloba se obrátila proti českému národu, jako by on vypověděl a vedl válku. Práva, která pro Němce deklarovala SdP, nikdy neměla platit pro Čechy a na náš lid byl uvalen kolektivní trest, musel žít celá válečná léta v nesvobodě a pod perzekucí, terorizován a vyvražďován. A byl to plošný trest a navíc nezasloužený. Čeští Němci a nacistické Německo dostalo bez války vše, o co žádali, ČSR přinesla světu nesmírnou oběť dodnes nedoceněnou, věnovanou záchraně míru. Naproti tomu většina Němců podporovala Adolfa Hitlera na jeho cestě zločinu, jen si dnes nechtějí připustit podíl viny na vzniku a rozšíření světové války. Češi mají čisté svědomí, tehdy žijící Němci ne. Redakce: Ing. P. Rejf, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov
Posted on: Sun, 07 Jul 2013 11:32:22 +0000

Trending Topics



Recently Viewed Topics




© 2015