Jak řekl Ondřej, když jsme se to dozvěděli, v Himálajích, hodinu po úmrtí, z krátké noticky, z níž se nedalo vyčíst, jestli šlo o nehodu, sebevraždu nebo o nemoc: „Já myslím, že Filip prostě umřel.“ A bylo to tak. Pro některý vzácný lidi je smrt za určitých podmínek jediným pravdivým pokračováním života a Filip jim svojí bytostnou křehkostí kraloval. Byl to každodenní zázrak, že ten na okolní temnotu a tupou jednostejnost doby extrémními senzory vybavenej kluk přežil tak dlouho a že tu bolest dokázal denně snášet, proměňovat a přemáhat, přestože se tím evidence lhostejnosti okolí přímou měrou zvyšovala k nesnesitelnosti, k nežití. Až tedy holub dohořel a ty blbý kruhy jsou prolomený a život si razí cestu dál jinudy, smrtí vezdejší. Filipova smrt je epochální, je to legenda, svědectví. Uctili jsme ji pivem a ostrým vědomím.
Posted on: Fri, 21 Jun 2013 11:34:51 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015