7.1 revolta nebo kultura protestu Nejdříve je třeba stručně popsat rozdíl mezi revoltou a protestem. „ Revoltující jsou totožni s těmi, na nichž je autorita či utlačivá moc, proti které se vzpírají, přímo uplatňována. Toto, ale zřejmě nemusí být a není pravidlem v případě protestu.“ Nejznámějším příkladem, kdy jednající a utlačovaný není totožný je antiglobalizační hnutí. Revolta a protest je v podstatě totéž, kultura protestu se však dostala do vyšších instancí dnešního světa. Stala se značně viditelným fenoménem. Fenoménem, který kromě možnosti veřejného vyjádření nesouhlasu, poskytuje také možnost identifikace jedince a možnost veřejné interakce a sebevyjádření.. „ Protestní kultura je zkrátka zde: je k dispozici každému kdo ji chce a může využít coby oporu pro obecně srozumitelné veřejné vyjádření vlastní identity.“ Protest slouží k vyjádření odlišných představ. „ protest představuje dramatický apel, často neverbální povahy, jehož funkcí je přitáhnout pozornost k určité kauze – často tím, že zdůrazňuje vzájemná nedorozumění.“ . V případě českého hip hopu je to trošku jinak. Což se týče hip hopu jakožto hudebního projevu, některé tracky jsou opravdu apelem na určitá „nedorozumění“, tento důraz je však výhradně verbální povahy. Těmito nedorozuměními mám namysli například kritizování korupčního prostředí u policie (Chaozz - track policie- „…policié, policié všechno tady korupcí hnije…“) a nebo vyjadřování nespokojenosti se současnými životními podmínkami (Pio Squad – píseň Chvátám, text skladby interpretuji v kapitole 10.) Musím zde podotknout, že u většiny českých interpretů z hip hopové hudební scény, se důraz na nedorozumění vytratil. Blíže toto téma rozebírám v následujícím textu. U fenoménu graffiti je složité zjistit jaké případné nedorozumění je zde prezentováno. Hypoteticky je možné, že writeři vyjadřují nesouhlas s městským sociálním prostředím. Ve větších městech člověk musí dodržovat určitá pravidla sociálního kontaktu, jako je například dodržování určité délky očního kontaktu, také se musí vyrovnávat s nepřirozenými podmínkami, kdy v davu a ve výtazích do osobní zóny jedince vstupují cizí lidé. Pokud budu vycházet z urbanistické teorie slavného amerického sociologa z Chicagské školy Louise Wirtha, kterou popsal ve své knize „Urbanism as a way of live“ rýsuje se slibné popsání na co a proč se pomocí graffiti strhuje pozornost. Wirth v této teorii říká, že život ve městě mění celkově způsob žití, oproti vesnicím a menším městům, lidem ve městě slouží interakce k jiným účelům než uspokojení potřeby s někým komunikovat (s prodavačkami v supermarketech už se nikdo nebaví, nestarají se jak se dnes mají a ani to většinu lidí nezajímá), takže vzniká neosobní charakter vztahů a anonymita. A z tohoto pohledu může být graffiti se svým principem psaní jména do veřejného prostoru, právě vyjádření nesouhlasu s anonymitou jedince ve městě a také možné upozornění na lhostejnost a neosobní charakter vztahů, kdy je možné nakreslit něco na zeď aniž by si toho kdokoliv všiml. Pokud může být oddělena skupina writerů, kteří graffiti používají k projevům vandalismu s cílem posprejovat toho co nejvíce jakýmkoli způsobem od odnože graffiti, které jde o umělecké vyjádření a přínos barev do urbanizovaného prostoru. U první skupiny, kromě výše zmíněného konceptu vyjadřování nesouhlasu k sociálním principům města, může být graffiti obdobou, nové městské duševní hygieny, kde stres z ruchu měst se uvolňován pomocí individuální seberealizace skrze graffiti.
Posted on: Sun, 27 Oct 2013 09:05:24 +0000
Recently Viewed Topics
© 2015