Ahoj všem, dám tuto zprávu na zed´, abych to nemusela psát individuálně, protože zápasím s novým tabletem. Skutečnost tady je taková, že předčila všechna očekávání. Tedy ta nejčernější. V tuto chvíli se dokonce i může stát, že budu prosit o peníze na letenku zpět, protože jsem na nejlepší cestě přijít o všechno, pokud mi někdo tady nepomůže. To takzvané výběrové řízení v Praze byly jenom taková fraška, jejímž účelem bylo dostat sem lidi, ze které příslušná agentura vyinkasuje prachy a dál se o nic nezajímá. Nemám pojistku a otázka je, kdy ji vůbec dostanu, protože agentura na to prý ted´ zrovna nemá čas a já tedy budu muset jet do jiného města, až ale dostanu termín na interview, což bude bůhví kdy. Nechci ani domyslet, kdyby se mi mezitím něco stalo... další věc, kterou nám striktně zamlčeli je, že budu muset odpracovat nějaké hodiny zcela zdarma a oni až podle mého výkonu rozhodnou, jestli mi dají kontrakt nebo ne. Další fantastická věc je, že na ranní směnu, která začíná v šest ráno nejezdí naprosto žádná doprava a jsou tedy dvě možnosti, chodit pěšky nebo jezdit taxíkem. Pokud budu jezdit taxíkem, tak při minimální mzdě nebudu mít s největší pravděpodobností ani na jídlo, které je zde mnohem dražší, než u nás, takže to byla další lež, kterou nám agentura sdělila a když zvolím variantů chodit pěšky, tak budu muset vyrážet asi v pět ráno, je to cca řé min rychlé chůze, už jsem si trasu prošla, ale tato hlavně vede přes dva dlouhé parky, které se nijak nedají obejít. Neumím si představit, jak za tmy, případného deště a sněhu to budu dělat. Práce bude sama o sobě fyzicky vyčerpávající a absolvovat tu trasu 2x denně p 12hodinové směně, to se mi jeví jako nereálné. Snažím se nejíst a protože jsem v těžkém stresu, tak ani příliš zatím hlad nemám, první maličké občerstvení jsem měla až po 30 hodinách pobytu zde. Prachy mizí světelnou rychlostí a se mnou to vypadá hodně černě. Nemohu to ani sdělit mamá, tahle anabáze mne zatím vyšla na příliš moc peněz a já jsem povinna se postarat o ní a ne aby ona měla nervy, z čeho budeme žít. Statečné by bylo se vším skoncovat, ale já jsem na to zatím srab, jenže nemohu nikomu viset na krku...
Posted on: Sat, 20 Jul 2013 14:29:02 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015