Autor neznámý: Znám dva v jednom osobně a více než ostatní!!! Tato báseň se dotkla mého srdce i černé duše. Jest nádherná. Připomíná mi osobu, která nemůže býti bližší nikomu na světě více než mně! Smrt & spol. Dvě, samozřejmě že jsou dvě. Teď mi to připadá naprosto přirozené — Jedna, co nikdy nevzhlédne, co má víčka přes oči a vyvalené bulvy, jaké míval Blake, co vystavuje jak zaregistrovanou obchodní značku svá mateřská znamínka — jizvu po vařící vodě, holou měděnku kondora. Jsem rudý flák masa. Klap, klap, klape zobákem, jenže vedle: ještě mě nemá. Říká mi, jak špatně umím fotografovat. Říká mi, jak sladce vypadají nemluvňata v nemocniční ledničce, nejdřív jednoduchý volán kolem krku, pak splývavé záhyby jejich iónských pohřebních rubášků a nakonec dvě malé nohy. Ne, ta se neusmívá, ba ani nekouří. To dělá až ta druhá — ta, co je muž s dlouhými, aplaudovanými vlasy. Parchant, masturbuje s tím, co se třpytí, přeje si, aby ho milovali. Ani se nehnu. Mráz, ten stvoří květ, rosa zas hvězdu, mrtvý zvon, mrtvý zvon. Je po někom.
Posted on: Wed, 14 Aug 2013 04:22:15 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015