Byla tady debata o článku, který Luboš Palata otiskl o Babišovi v Lidovkách. Vyhledal jsem si celý zdroj. Celý článek je čistý, byť autor nereflektuje samotný fakt Babišova členství v KSČ po roce 68. Čeští voliči se ale musí rozhodnout bez znalosti výsledku soudní pře předsedy hnutí ANO. Můj táta je typický osmašedesátník. Když po srpnové okupaci odmítl změnit názor a dál nazýval sovětské okupanty okupanty, vyhodili ho ze strany a v jeho práci ho nechali dělat to nejpodřadnější. Měl ale dva červené diplomy z techniky a elektra a ve své práci, výstavbě tepelných elektráren, se vyznal natolik, že ho po roce 1980 zase pouštěli na Západ, aby ty kontrakty dohadoval. Prostě ho potřebovali. Když dohadujete kontrakt v řádu miliard korun, tak se o vás tehdy zajímala samozřejmě i StB. To tak prostě chodilo. Otec se s estébáky bavil, ale nic víc. Doma nám ladil Hlas Ameriky, vyprávěl nám, jak to skutečně vypadá na Západě, kam nás s ním nikdy nepustili. A spolu s námi tiše věřil, že komunismus v husákovské podobě někdy, snad brzy, padne. Padl, můj táta i já a naše celá rodina jsme měli velikánskou radost, byť pro mého tátu to přišlo příliš pozdě, než aby začal nový život. Prodal ještě pár elektráren a pak, když přišli mladí šíbři, kteří uměli jen škrtat, vzal odstupné, koupil si chalupu u Poděbrad a začal se věnovat svým milovaným starým rádiím a experimentální výrobě pálenky. Krátce po revoluci jsem se ale o tátu ještě jednou bál. A to když jsem otevřel seznamy agentů StB a hledal, zda tam náhodou není jeho jméno. „Já opravdu nevím, jestli simě někam nenapsali,“ říkal nám otec, když jsme se ho na to ptali. Když jsem ho tam nenašel, oddechl jsem si. Rozhodne slovenský či evropský soud Kvůli této rodinné zkušenosti, i při znalosti mnoha dalších osobních příběhů lidí, kteří se na seznamech „agentů“ StB ocitli, jsem dalek toho, pokládat to za největší hřích, kterého bylo možné se za totality dopustit. Podobně se dívám třeba i na „studium v Moskvě“, kam bych býval možná i já sám za Gorbačovovy perestrojky odjel, kdyby mi to někdo nabídl. Protože tehdejší atmosféra Sovětského svazu byla v mnohém neskonale svobodnější než zdejšího zahnívajícího husákismu. Ale zpět k tématu. Jsem dalek toho, abych Andreje Babiše, jenž je už dva týdny mým zaměstnavatelem, pokládal za zcela diskvalifikovaného z politiky kvůli tomu, že se ocitl na seznamu agentů StB. Problém, který tu několik dní před volbami máme, spočívá v tom, že nevíme, zda onímagentem byl, či nebyl. Sám Andrej Babiš, v devadesátých letech podobně jako můj otec pracovník firmy zahraničního obchodu (byť na vyšším stupni), kontakty s StB nepopírá, ale popírá, že by se vědomě stal spolupracovníkem StB, že by byl agent. A o vyškrtnutí ze seznamu agentů, který zveřejnil slovenský Ústav paměti národa, se v Bratislavě soudí. Do voleb nebude znám výsledek, což ale nemusel být Babišův záměr. Stejně jako většina lidí mohl prostě počítat s řádným termínem voleb v květnu 2014 a do té doby se soud v Bratislavě stihnout zřejmě dal a jeho jméno mohlo být do voleb očištěno. Jenže není a v soudní kauze tu máme Babišovo tvrzení, zřejmě neexistenci přímého důkazu v podobě podpisu vázacího svazku a nové nepřímé důkazy, které publikují některá česká a slovenská média. Rozhodnutí ale zůstává na slovenském soudu. A byť lze na kvalitu slovenského soudnictví pohlížet kriticky, bude jeho verdikt při pohledu na tuto část minulosti Andreje Babiše rozhodující. Samozřejmě s konečnou instancí u evropských soudů. Jenže čeští voliči se nyní musí rozhodnout bez znalosti výsledku této soudní pře. Navíc pokud se potvrdí předvolební průzkumy, je jen otázkou, na kterém ze stupňů vítězů se Babišovo ANO umístí. A vyloučené není ani první místo a tím pro Andreje Babiše post premiéra. Pravděpodobnější však je nějaká medailová pozice, která ANO zaručí klíčovou účast při sestavování vládní koalice a Babišovi samotnému post ministra financí. V tom případě by však z Babišovy strany bylo seriózní dát ještě před volbami veřejný příslib, že v případě pro něj negativního rozsudku soudu, a to už první instance, ze své případné vládní funkce odstoupí. Minimálně do doby, než se mu, opět soudní cestou, podaří soudní verdikt zvrátit. Český právní řád sice nic takového nepřikazuje, ale politicky slušné a čestné by to bylo. Polské právo má v oblasti lustrací zaveden termín „lustračního lháře“. Kvůli podezření z neuvádění pravdivých informací o své spolupráci s polskou Státní bezpečností musela v červnu 2006 odstoupit z funkce polská vicepremiérka a ministryně financí Zyta Gilowská. ANO lepší než KSČM V Česku má však možná Babišova spolupráce s StB ještě jeden rozměr. Pokud vše dopadne tak, jak ukazují průzkumy, může se po sobotě ČSSD rozhodovat mezi hledáním vládní podpory u ANO a KSČM. U té je však třeba říci, že její předseda Vojtěch Filip už svůj soud o lustraci prohrál a označení „agent StB“ se nezbavil. U skalních komunistických voličů mu to sice zřejmě ani trochu nevadí, ale vadit by to mělo ČSSD. Pokud si Filip dá jako podmínku podpory Sobotkovy vlády křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, měla by to ČSSD odmítnout. Při pohledu na program ANO a KSČM by mělo být navíc Sobotkovi hned jasné, že by mu bližší mělo být ANO než v mnoha ohledech stála totalitně uvažující KSČM. Neříkám, že to budou mít sociální demokraté s Andrejem Babišem a jeho lidmi lehké, ale této vlády se lze rozhodně bát méně než menšinového kabinetu v pozadí s komunistickými a zemanovskými loutkoherci. Veřejný Babišův příslib ohledně lustračního nálezu by mohl být tím, co Sobotkovi usnadní povolební rozhodování. A bylo by to férové. Pokud jde o polský příklad, Zyta Gilowská se proti verdiktu soudu odvolala, odvolací soudní řízení vyhrála a do čela ministerstva financí se vrátila. O autorovi| LUBOŠ PALATA redaktor LN e-mail: [email protected]
Posted on: Fri, 25 Oct 2013 17:31:26 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015