Dobrá zpráva je, že B ů h n á m c h c e v l á d n o u t ! Haleluja!!! Amen. Od Ján Mojš na fasebooku: Ako vlastne znie evanjelium - radostna zvest, ktoru mali apostoli a vsetci po nich ohlasovat? Jane, položil jsi stěžejní otázku a před čtvrt stoletím na ni hledal odpověď můj učitel Derek Prince, který evangeliem naplnil celý svět, i celou Čínu. Jsi velmi blízko Království a prosím tě, úplně vnitřně prožij všechno poselství přiložené knihy a staň se jím. A uvaž, že v posolstve Božieho Královstva je Ježiš Kristus a JEHO KRÁLOVSTVO zde a nyní, a určitě v něm není ani jednou zmíněna řkc, protože s Ježíšem a Jeho poselstvím, jak ho kázali apoštolové a Filip a Derek Prince i já nemá vůbec ale vůbec nic společného. Řkc má jiného Ježíše - pražské Jezulátko, jak se celý prosinec uvidí. Derek Prince: Obnova zvěsti Království * Lekce 2. O b n o v a z v ě s t i K r á l o v s t v í V centru Božích záměrů je Jeho lid a v současné době se Bůh zabývá jeho OBNOVOU, což znamená navrácení všech věcí na jejich správné původní místo a do jejich původního správného stavu. Už jsme se zmínili, že probíhá dvojí obnova: navrácení Izraele do zaslíbené země jako předehra k obnovení důvěrného vztahu s Bohem skrze Mesiáše Ježíše, a navrácení Církve k jejímu duchovnímu dědictví v Ježíši Kristu. Pak jsme se zaměřili na obnovu Církve. Jsme nyní svědky tří hlavních fází obnovy Vyvolané. Bůh obnovuje: 1) charismata, duchovní dary, jimiž vstupujeme do nadpřirozené oblasti a bez nich jako Boží lid nové smlouvy vůbec fungovat nemůžeme, 2) obnovuje a dává lidi, služebnosti, potřebné pro nadpřirozené budování Církve a k tomu, abychom byli VŠICHNI uvedeni do jednoty. Dále se jimi blíže zabývat nebudu, jen chci zdůraznit, že proces sjednocování Vyvolané je závislý na fungování apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů. 3) obnovuje zvěst, poselství, evangelium. Během minulého roku mi Bůh učinil skutečností tuto další část obnovy, a to, co jsem od Boha přijal, vám zde nyní odevzdávám. Vidím to tak, že došlo k neuvěřitelnému zředění poselství, obsahu i formy. Z kázaného evangelia se vytratily celé důležité části a z tržišť, náměstí a ulic se v nezajímavých místnostech, kam nikdo nechodí, říkají zlomky radostné zprávy, což oslabilo její účinek. Na konci prvního evangelia Markova, spojeného s Petrovou služebností apoštola klíčů, otevírajícího zvěst Židům i Pohanům, říká Tohle je nesení radostné zvěsti, nic jiného. Bohem poslaní lidé jdou všude a mluví to, co dříve Nazaretský, který je svým Duchem mezi nimi a jedná skrze ně stejně jako za dnů svého chození po zemi, kde neměl, kde by hlavu sklonil, a koná, ON, aby potvrdil, že radostnou zvěst vyřídili správně a Jím zmocněni. Je proto logické, že abychom dostali od Boha potvrzení - „atestaci“ – potřebujeme k Němu nejdřív přijít, chodit s Ním, a být vysláni skutečně Jím, abychom si byli jisti, že kážeme všude veřejně takové Slovo, jaké je On připraven potvrzovat svou přítomností a mocí, což všichni poznají podle nadpřirozených projevů. Jinými slovy: potvrzení kázané zvěsti vymítáním démonů a uzdravováním i dalšími divy je podmíněno tím, že jsme těmi, které Bůh poslal, a že kážeme tam, kam nás poslal, takové Slovo, jaké Bůh chce, aby bylo kázáno – a veřejně je schválí. Poselství (Slováci mají krásný termín „blahozvesť“), to, co kážeme, se obvykle nazývá zbytečně nepřeloženým řeckým slovem evangelium, které znamená radostná zpráva. V písmech nové smlouvy tento výraz nenajdete samotný, a už vůbec ne v popisu služby konané Mesiášem Ježíšem, nýbrž výhradně radostná zvěst Království nebo radostná zvěst Království Božího (L) nebo radostná zvěst Království nebeského (M). Pozn. –mv- nejstručněji „zvěst Království“, jádro je Království Boží nebo nebeské, a je ohlašujeme, jeho příchod vytrubujeme ze střech, ono je zde a šíří se tím, že je námi prohlašováno a Bůh je potvrzuje. Není to úvaha o, ale výrok Koho skrze Jeho posly. Jako legie šířily silou po celém světě zvěst Pax Romana, mír Římské říše: „Cézar je pánem!“, nese armáda Krále králů a Pána pánů až na kraj světa zvěst, poselství pokoje: „Ježíš je Pán! Ježíš je Pán ke slávě Boha Otce!“ Zde a nyní. Žádný katechismus či agitace či co to všechno křesťané produkují a píší. Jakmile vynecháme slovo Království, anebo jen to Království Bůh při našem zvěstování nepotvrzuje, ztratila naše zvěst obsah, je neúplná, takže v ní dokonalý Bůh není. Proto bych nyní s vámi rád probral, co to vlastně – jak věřím – radostná zvěst Království Božího je, co s navyklým termínem evangelium – vyhlášením Božího Království – souvisí. Jedním z důvodů, proč to současní západní křesťané tak těžko chápou, je fakt, že jsme od doby počátků této radostné zvěsti nebeského Království odvykli království jako způsobu vlády. Většina z nás je zvyklá na demokracii. I ve Velké Británii, odkud pocházím, má královská rodina spíš ornamentální význam. Je to instituce, která sice stát představuje, ale která není většinou do procesu vládnutí zapojena. V biblické době však byla absolutní vláda krále normální metodou vlády. A v Boží říši tomu tak je stále. Neseme-li tedy zvěst Božího (nebeského) Království, nemluvíme o nějakém archaickém divadle na parádu, ale mluvíme o zcela praktickém a všezahrnujícím způsobu vlády, panování, řízení lidu uplatňovaném v Boží říši. A tuto Boží vládu zastupujeme jako Boží vyslanci. Oznamujeme, že Bůh vládne, a jeho vládní příkazy, výnosy, zákony a výzvy roznášíme až do posledních končin země. Nelíčíme Boha jako někoho vzdáleného nebo dokonce nepřesvědčujeme o jeho existenci, mluvením,kázáním posluchače Bohu podřizujeme, jsme tady přece jen proto, že jsme se sami už dostali pod Boží vládu, a nyní Duchem svatým vedeni získáváme další lidi, abychom sebe i je Bohu podřídili, pod Boží vládu, do Božího Království. To je jádro této lekce. A myslím, že se mnou budete souhlasit, že tuhle záležitost drželo křesťanství, lhostejno zda katolické, protestantské nebo letniční, po celá staletí ve tmě. Pro evangelikály (chcete-li, můžete je nazývat i jinak, jak jste zvyklí) evangelium znamená dostat spasení, mít odpuštěné hříchy a vědět, že po smrti půjdou do nebe. Tohle je pro ně evangelium. Odpuštění hříchů, pokoj s Bohem, věčný život i naděje na nebe jsou ovšem v radostné zvěsti Království Božího zahrnuty, a je to úžasně důležité, ale není to celá zvěst a dokonce ani její jádro a podstata, jak nám radostnou zvěst předkládají písma nové smlouvy. Evangelikální brožurky nejsou Písmo, stejně jako tlusté teologické spisy a encykliky. Co je tedy podle písem nové smlouvy jádrem radostné zvěsti? Že Bůh je zde, ochoten převzít vládu nad lidstvem, a tím vyřešit jeho problémy, pro které jinak žádné řešení není. Řeknu to ještě jednou, protože je to velmi důležité: Dobrá, radostná zpráva nebeského Království je, že Bůh chce převzít nad lidstvem vládu. Pokud tedy někdo v minulosti něco kázal nebo psal, aniž by do této dobré zprávy zahrnul její jádro, že přijmout Mesiáše Ježíše jako Pána znamená dostat se pod Boží vládu a zůstat tam, potom vyznej, že jsi žádnou biblickou zvěst Království nekázal. Však ji Bůh ani nepotvrzoval. Dostal jsi se mimo, hlásal jiné evangelium, některé jeho části třeba správně, ale bez jeho jádra, podstaty. Nedovedl jsi lidi pod Boží vládu, nepředstavil jsi je Králi králů a Pánu pánů a neumístil je do Jeho panství. Podívejme se nyní na prorocký úvod, jak ho podává prorok Izaiáš 9,5-7. Je to známé proroctví o narození Mesiáše Ježíše. Rád bych, abyste porozuměli, co tyto verše zdůrazňují: „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán Syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Divuplný rádce, Mocný Bůh, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže (vládce) pokoje. Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce. Na Davidově trůnu usedne, aby vládl jeho Království, aby je ustanovil a upevnil právem a spravedlností od toho dne až navěky. Horlivost Hospodina Vševládného (zástupů) to způsobí!“ Že se to týká narození Mesiáše, tak to bylo chápáno vždy. Povšimněte si té přesnosti: narodil se jako dítě, símě ženy, nemluvně, ale byl dán jako věčný Boží Syn. Když se narodil z panny Marie, ještě jako Boží Syn nevystupoval, ale jako nemluvně. A co je o tomto Mesiáši řečeno nejdříve, jaký je první výrok? „...na jeho ramenou spočine vláda!...“ ...z rodu královského, nám, nám narodil se. To je první věcí, jádrem, podstatou evangelia je, že na ramenou Mesiáše Ježíše spočine vláda. ON převezme vládu nad lidstvem. A dostane jméno: Divuplný rádce, Mocný Bůh, Rek udatný, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Věřím, že toto jsou všechno aspekty Jeho kvalifikace, aby nad lidstvem vládl. A následující verš se k Jeho vládě vrací: „Jeho vladařství (Království, říše) se rozšíří a pokoj bez konce spočine...“ Písmo dává velmi jasně najevo, že pokoj vždy závisí na dobré vládě. Bez dobré vlády nemůže být žádný pokoj. A ti, kdo Boží vládu odmítnou, nemohou pokoj poznat. Izaiáš to několikrát opakuje: „Nemají žádného pokoje bezbožní (vzbouřenci, ti, kteří se nacházejí mimo Boží Království, protože se Bohu v Kristu nepoddali)!“ Pro současný způsob myšlení je to neobvyklé. Žel, dokonce i mnozí Kristovi následovníci mají tendenci považovat vládu za nepřátelskou agenturu, zodpovědnou za spoustu problémů. Pravda však je, že bez vlády nemůže být žádný pokoj. Je absolutně zbytečné, aby se národy snažily hledat pokoj (mír) mimo vládu, bez vlády, jinak než pomocí dobré vlády. Právě míra pokoje, kterou vláda zajistí, je mírou její úspěšnosti. Iz 9,7: „Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine...“ Jakmile bude Jeho vláda ustavena, bude trvat na věky a bude se stále rozšiřovat. Jaká to bude vláda? „...na trůně Davidově a na jeho království.“ ON, Mesiáš Ježíš bude vládnout jako král. Ne jako president, ne jako předseda vlády, ne jako diktátor - jako král. A co se svým Královstvím udělá? „Upevní a podepře je právem a spravedlností od tohoto času až na věky.“ V našem poselství o Království a v souvislosti s ním je tím prvním slovem, které vždy po jeho oznámení následuje, spravedlnost, se kterou přímo souvisí pokoj. Platí tedy, že bez vlády není pokoj, a že vláda musí poskytovat právo, spravedlnost. Kde je spravedlnost, tam bude i pokoj. A to od tohoto času až na věky. Končí se větou, ve které se zaručuje, že se to stane, ať bude reakce lidí jakákoliv, mocensky. Bůh říká a nechal zapsat v Písmu: „Hospodin Vševládný (zástupů nebeské i pozemské armády) to učiní!“ Jeho horlivost vykoná. Bůh je na tomto úmyslu tak zainteresován, že zaručuje, že právě tohle se stane (nehledě k souhlasu či ochotě kohokoliv jiného). A to je to, co Mesiáš Ježíš přišel dělat od chvíle, kdy přišel k Janu Křtiteli a nechal si jím kvůli nám posloužit ponořením ve vodě, aby ho Otec pomazal Duchem svatým a potvrdil svým Slovem. Přišel, aby nad lidstvem převzal vládu, počínaje Ondřejem a Janem... Je to velmi logické pro každého, kdo je schopen lidské problémy analyzovat. Problémy si lidstvo (-mvs- i každý z nás osobně) přivodilo samo jediným prostým postojem – odmítnutím Boží vlády a vzpourou vůči ní. Nezávislost člověka na Bohu je tedy kořenem všeho zla, utrpení i problémů lidstva. V tom je jediná příčina všeho zlého. A radostná zpráva Království, tato dobrá zpráva je tak logická, že ohlašuje odstranění problémů způsobených onou příčinou tím, že mění tuto příčinu. Lékem je návrat k Bohu, vládci všech, pod Boží vládu, do Božího Království. Takže už mluvme jen a jen ne o nějakém přijetí spasení nebo křesťanství nebo „apoštolského vyznání víry“ nebo katechizmu či jak to kdo říká, protože kdybychom především nevešli pod Boží vládu, nepodřídili se Bohu a nevyznali jako otroci, že od této chvíle je Ježíš naším Pánem, klamali bychom sami sebe a sami spaseni nebyli, ani nikoho ke spasení nepřivedli, protože jiné evangelium než evangelium Božího Království je na nic. Minete se tak s celou podstatou, ústřední pravdou a účelem zvěsti, kterou Ježíš svěřil svým učedníkům, nám. Spasení nelze oddělovat od Boží vlády, je jen na území, kde platí jediné Slovo, Boží Slovo, kde znovuzrození sourozenci mají jediného Pána a Krále. Začneme-li tímto způsobem myslet a přepíšeme-li si takto všechna kázání a knihy a rozmluvy, úplně se změní celé naše smýšlení (pokání) a úplně se změní všechny naše postoje. Staneme se lidmi ovladatelnými, Duchem svatým ovládanými. Staň se. Dobře víte, že v současné době si nelze ani představit lidi ještě méně ovladatelné, než příslušníky církve, ať už řkc nebo ecav nebo xxxx a jejich vedoucí. Ve shromáždění kazatelů se někdo modlil: „Pane, pošli nám proroky!“ A jiný pástor hned zareagoval modlitbou: „Pane, neposílej je, protože bychom je zabili!“ Skutečně pochybuji, že by dnes na zemi existovala nějaká společnost hůř ovladatelných lidí než jsou křesťané. Taková armáda svět dobýt, obsadit a udržovat ve spravedlnosti a pokoji prostě nemůže. Hlavní příčinou je, že jsme měli chybné pojetí toho, co od nás Bůh požaduje, že nám bylo kázáno „jiné evangelium“. Dobrá zpráva je, že B ů h n á m c h c e v l á d n o u t ! Haleluja!!! Amen. Pokud nejsme ochotni se Jeho vládě dobrovolně podřídit, odmítli jsme zvěst Království a tím i své spasení jako všichni náboženští Ježíšovi současníci i jako bohatý mládenec. Nejsme Kristovi následovníci. Krista nelze následovat, zpívat Jeho píseň podle vlastních not, ale jen podle Jeho not. Pokud nejsme hotovi se Boží vládě podřídit, nemáme žádné právo „věřit evangeliu“, myslet si, že můžeme sklízet užitky radostné zvěsti. Nemůžeme oddělovat Boží vládu a evangelium. (potvrzeno W.Nee Pokrývání hlavy, pokrýváte si při prorokování a modlitbě ve shromáždění hlavu, sestry?) _____________________________________________ (a ještě závěr lekce z kursu Všeobecná a místní církev) Několikrát jsem slyšel kázat Billyho Grahama (včera mi Blaženka četla, že žije, ovdověl, má přes 90) a některá jeho kázání bych mohl téměř opakovat. Když je slyším znovu, naplňuje mě radost, protože to dělá tak, jak si přeje Duch svatý: káže Ježíše Krista. To je podstatný rys služby evangelisty. Nerad k tomu připojuji, že tím už služba Billyho Grahama končí, aniž by byla dokončena, úplná. Je však třeba uznat, že splňuje základní požadavek na evangelistu: káže Krista. Hlavním úkolem služby evangelisty je z p ř í t o m n i t Ježíše Krista. Podívejme se na Filipovu atestaci. I když je v podstatě velmi jednoduchá, dnešní denominace k ní mají daleko. Filip tedy vešel do Samaří. Byl jedním z mála kazatelů, který šel patrně sám. Apoštolé chodili po dvou, proroci ve skupinách. Zde máme jednoho muže – Žida – a obyvatelé Samaří Židy neměli rádi (J 4,9), který přišel do Samaří a začal evangelizovat. Co ty lidi přimělo, aby mu věnovali pozornost? Bůh sám osvědčil pravdivost jeho poselství nadpřirozeným svědectvím. Lidé po-znali, že něco má. A jak to poznali? S 8,6-7: „Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip říkal, slyšíce a vidíce znamení, která činil.“ NBK: „Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli zázraky, které dělal. Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. I povstala veliká radost v tom městě.“ Co tedy vzbudilo pozornost posluchačů? Zázraky. Jaké zázraky? Divy vysvobození od démonů a divy uzdravování. Když takové zázraky viděli, pozorně vše sledovali a byly nakloněni Filipovi naslouchat a uposlechnout jeho pokyny. Jednou jsem byl v podobné situaci se svým přítelem Donem Bashamem, kterého většina z vás zná. Sloužili jsme k vysvobozování. Dělo se přesně totéž jako v Samaří S 8,7 – z mnohých vycházeli s velikým křikem démoni. Byl přítomen jeden kazatel, můj dobrý přítel, nikoliv však zvláštní přítel shromáždění, ve kterých jsou lidé vysvobozováni. Celá věc ho znechutila. Když bylo po všem, zeptal se nás podrážděně: „Kde jste kdy viděli v NZ takovouhle službu?“ (Tak hluboce mají dnešní denominační lidé zafixováno, že to, na co jsou zvyklí ze svých shromáždění, je biblické, podle Písem Nové smlouvy. Není.) Podíval jsem se na Dona, Don na mě, a řekl: „Najdeš to ve Skutcích 8,7: „Neboť duchové nečistí z mnohých, kteří je měli, s hlasitým křikem vycházeli, a mnozí ochrnutí byli uzdraveni.“ Tím jsme nedorozumění uspokojivě vysvětlili, a onen muž zůstal mým přítelem. Spousta toho, co my považujeme za normální, je měřeno standardem Nové smlouvy nenormální, a naopak, mnohé z toho, co většina křesťanů považuje za nenormální je podle Písem Nové Smlouvy jedině normální. Potvrzením platnosti dobré zprávy – evangelia – jsou nadpřirozené důkazy: ti, kdo mají nečisté duchy, jsou vysvobozováni, ochrnutí a kulhaví jsou uzdraveni. Když lidé vidí, že se tyto věci ději, vědí také, že se jedná o dobrou a reálnou zprávu. Lidé se nezajímají o teologickou pravdivost a uhlazenost kázání, ale rozumí výsledkům. Tento způsob atestace evangelisty Pán závazně ustanovil jako nedílnou náležitost v Markovi 16,15-20: „A řekl jim: Jděte po celém světě a evangelizujte každé stvoření! Kdo uvěří a nechá se pokřtít, spasen bude, a kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří (tedy ne pouze apoštoly, ani pouze první generaci církve) budou provázet tato znamení: 1. Ve Jménu Mém budou vyhánět nečisté duchy (démony), 2. a mluvit novými jazyky. 3. Budou brát (jedovaté) hady do ruky a 4. vypijí-li něco smrtícího, nic jim to neuškodí; 5. na choré budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře. A tak Pán Ježíš, když s nimi dohovořil, byl vzat vzhůru do nebes a sedl si po pravici Boží. A oni vyšli a kázali všude, a Pán spoluúčinkoval a potvrzoval Slovo tím, že ho doprovázely divy. AMEN. To je novozákonní vzor, norma: Bůh potvrzuje Své Slovo znameními a divy. Kdybych byl Bohem povolán jako misionář na misijní pole (jak říkáme, ačkoliv to také není podle Písma), nechtěl bych odjet z vlasti a kdekoliv kázat, kdybych neměl ujištění, že Bůh bude potvrzovat moje slovo nadpřirozenými znameními a zázraky. Jinak bych raději zůstal doma a rozesílal lidem literaturu, to by bylo užitečnější. Věřím však - a také jsem si to vyzkoušel, že když člověk jde a na Boží pokyn zvěstuje dobrou zprávu, musí důvěřovat Duchu svatému, že jeho slova bude potvrzovat. A to vždycky. Stejný princip je zapsán v H2,3-4: „Spása má svůj původ ve Slovu samého Boha, nám sděleného těmi, kteří Ho slyšeli, a doprovázeného svědectvím Božím ve znameních, divech a rozmanitých mocných činech, i v udělování Ducha svatého podle Jeho Vůle.“ Když v prvotní církvi evangelizovali, Pán to potvrzoval divy a zázraky, rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle. Vzpomínám si na jednoho mladíka v Africe, který za mnou přišel. Neměl žádné velké vzdělání, jen pět tříd základní školy. Pán ho zachránil a on se chtěl zúčastnit kursu, vedeného bratrem Osbornem. Tam viděl, co Bůh koná. Byl natolik upřímného a prostého srdce, aby věřil, že když to Bůh dělá pro bratra Osborna, udělá to i pro něj. Začal podle toho jednat. A děly se zázraky. Když se dostal do okrsku, kde jsme pracovali my, pozvali jsme ho na naši vysokou školu.Ohromně zapůsobil na naše studenty, kteří měli daleko větší vzdělání než on. Řekl mi jednou: „Bratře Princi, nemám žádné problémy s evangelizováním v Africe. Když přijdu do nějaké vesnice, zeptám se, je-li tam někdo nemocný. A nemocný se v africké vesnici vždycky najde. Modlím se za něj. Pán ho uzdraví. A je tu shromáždění.“ - Toto je podle Písem Nové smlouvy. Tečka. Nepotřebujete vymýšlet název pro misijní program, výbory, předsednictva, magnetofonové pásky, kapelu a pěvecké sbory a všechny tyhle přepychové věci – díky Bohu za ně, pokud je máme, ale možná bychom bez nich měli lepší výsledky. Protože když je máme, máme tendenci na ně spoléhat a ne být závislí na Pánu, nebo aspoň nás úsilí o jejich úroveň zaměstná, místo dívání se na Pána. A přitom je jediná věc, která má skutečný význam: N a d p ř i r o z e n é s v ě d e c t v í D u c h a s v a t é h o . Pokračujme ve Skutcích 8. Filip měl nadpřirozené vedení Duchem , takže věděl, kam a kdy má jít. S 8,26.29 Anděl Páně promluvil k Filipovi a řekl: „Vstaň a jdi na jih, na cestu z Jeruzaléma dolů do Gázy; ta je pustá.“ I vstal a šel. A Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomu vozu!“ A potom 39), když byl eunuch pokřtěn, Duch Boží doslova uchopil čili zmocnil se Filipa. Tedy i kdyby nevěděl, kam jít, Duch Boží ho uchopil a vedl nebo nesl. Bůh nás živí, šatí, nese, vodí. Vím. Evangelista by měl vést bleskovou válku ozbrojených sil evangelia (Blitzkrieg of Gospel Forces!), mohu-li se tak vyjádřit.Je v pohybu, nevypočitatelný, ani ďábel neví, kam půjde dál. Je to pro každého znovu narozeného z Ducha, jak řekl Pán Ježíš v J3,8. Tímto způsobem ďábla stále udržuje na ústupu. Potíž s dnešní církví je většinou v tom, že je strnulá, nehledá vedení a je zaměřená na přirozené věci.A tak církev ustupuje a ďábel je v ofenzivě. Opravdový evangelista je v útoku a nutí ďábla vyklízet pozice a ustupovat. Charles Simpson to jednou vyjádřil takto: „Všichni démoni v průměrném denominačním sboru vědí přesně, jaký je program, mají ho vyvěšený, co se bude dít v sobotu nebo v neděli v 11 hodin, protože v tu dobu má pastor kázání. Konají na to pečlivé přípravy, totiž „připravují“ na kázání lidi, které mají pod svým vlivem, a v 11 hodin jsou všichni na místě. Není v tom žádný prvek překvapení a manipulace je snadná. Když se však v prostoru pohyboval Filip, démoni nevěděli, kam dřív skočit, protože nevěděli, kam se obrátí, ani kdy bude na místě. Toužím po tom, aby byla tato iniciativa církve v přinášení evangelia do ulic, založená na přímém osobním vedení všech údů Kristova Těla Duchem svatým, obnovena. A všimněte si u Filipa ještě jedné věci S 8,12: všichni, kdo na jeho kázání uvěřili, byli hned a na místě pokřtěni ve vodě. S 8,12: „Když ale uvěřili Filipovi, který jim kázal Království Boží a Jméno Ježíše Krista, nechávali se pokřtít muži i ženy.“ Povšimněte si, že Filip kázal Království Boží a Jméno Ježíše Krista. To kázání zahrnovalo také pokyn, jak „podepsat“ Novou Smlouvu ponořením do vody, protože všichni věděli, že se mají nechat ponořit do vody. Také eunuchovi kázal Krista, takže on jakmileuviděl vodu, věděl, že se má nechat pokřtít a požádal o to. S 8,36: „A tak jeli. Cesta vedla kolem nějaké vody. Tehdy komoří řekl: Pohleď – voda! Nemohl bych být pokřtěn?“ A Filip řekl: „Věříš-li celým srdcem, je to na místě (je to možné).“ Filip eunucha nenutil, ale vidíme, že on už věděl, že se má nechat ponořit do vody. Přitom Písmo říká jen, že mu kázal Krista. Z toho vidíme, že zvěstování Ježíše Krista zahrnovalo vždy i poučení o významu ponoření ve vodě a vykonání toho. „Co mám činit, abych byl spasen?“ – „Uvěř a nechej se pokřtít!“ S 16,33. „Co máme činit, muži bratří?“ – „Obraťte se a nech se jeden každý ponořit do vody ve Jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.“ S 2,38. To bylo nz poselství a praxe. Prvotní církev se nikdy od Ježíšových přikázání neuchýlila a dnešní je musí beze zbytku o b n o v i t . Filip byl neustále v pohybu. Všimněte si, že se nikde neusadil, ani tam dlouho nezůstal, stejně jako předtím Ježíš. Následoval Ježíše, který byl také neustále v pohybu. Nezůstal nikdy na jednom místě, aby tam vytvořil statické shromáždění, ale vždy šel dál posloužit dalším a dalším, kteří ještě neslyšeli. L4. 8.k. A ještě jedné, poslední věci ohledně evangelistů si všimněte: Nejsou uvedeni v seznamu 1K 12,28 těch, které Bůh ustanovilv církvi. Jsou v E 4,11. Ptáte se proč? Důvod vidím v tom, že zde Pavel mluví o působnostech od Boha ustanovených uvnitř církve, v místním shromáždění. Evangelista není uveden proto, že v církvi nemá komu sloužit. Jeho služba je zaměřena na ty, kteří dosud neuvěřili, a takoví se ve shromáždění novozákonní církve nevyskytují. Nevěřící nezveme do svatého shromáždění!!! Pro mne je to jasným důkazem, že Pavel zde má na mysli skutečnou nz církev, Duchem svatým shromážděné a vedené obecenství svatých s Bohem Otce a Synem v Ducha svatém. Ne přednášku či divadlo. Evangelista by sice mohl sloužit v místní církvi k uzdravování a vysvobozování, ale pokud jde o hlavní smysl služebnosti evangelisty – přivést lidi ke Kristu, musí se pohybovat jinde než ve vyvolané / církvi. (Na příklad v denominacích, pokud ho přijmou, jako přijali baptisté ve Staré Roli Šaňka Barkociho.)
Posted on: Sun, 01 Dec 2013 09:55:46 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015