Dobrý den, Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Petr Schneider, je mi 30 let. Bydlím v Novém Boru a jako kandidát ČSSD se ucházím o vaše hlasy v předčasných volbách do poslanecké sněmovny za Liberecký kraj. Mé volební číslo je 17. Narodil jsem se v České Lípě. Do svých čtyř let jsem žil v malebné vesničce Janov, kousek od Nového Boru. Po nějakém čase jsem se s rodiči odstěhoval do Nového Boru, a tam žiji do dnes. Můj život provázely různé zvraty. Největší z nich se odehrál, když mi bylo dvanáct let. Stalo se to třetího září 1995, kdy jsem utrpěl úraz elektrickým proudem při hloupé hře na babu na nezajištěném lešení kolem trafostanice. Tato hloupost mně stála obě horní končetiny. Od té doby jsem cestoval po různých rehabilitačních střediscích, kde jsem se učil od začátku různé, pro zdravého člověka naprosto běžné věci. Nebylo to lehké a jako člověk s hendikepem jsem začal strastiplnou etapu mého života. Jako první překážka bylo odmítnutí školy U lesa v Novém Boru, kde mně odmítli zařadit do školy mezi zdravé děti, a tak bohužel nezbývalo nic jiného, než zvláštní škola. Naštěstí jsem v této škole narazil na spolužáky, kteří se ukázali jako velice dobří přátelé. A spolu s výborným kolektivem kantorů jsem začal s učením, které mě opravdu velice bavilo a myslím si, že výsledky byly nad očekávání dobré. Školu jsem dokončil a nastalo rozhodování co dál. Jediná škola, která tehdy vzhledem k mému hendikepu přicházela v úvahu, byla rodinná škola v Jedličkově ústavu v Liberci, a tak bylo rozhodnuto. Touto školou jsem procházel bez problémů až do druhého roku, kdy se naskytla možnost přejít na obchodní školu, kterou právě otevírali. Bohužel jsem se nechal zlákat a opustil rodinnou školu a šel jsem studovat na obchodní školu, kterou jsem po roce opustil, neboť jsem k ní neměl žádný vztah a ani spolužáci nebyli to pravé ořechové. Díky nabídce jedné liberecké školy jsem si dodělal devátou třídu základní školy. Během těchto tří let strávených na internátu v Jedličkově ústavu jsem velice dobře poznal, jak se žije lidem, kteří mají nějaký hendikep, a jejich rodinám, což mě nenechalo klidným. A v případě mého zvolení bych se těmto problémům chtěl věnovat. Rád bych zastupoval lidi s hendikepem, aby měli v poslanecké sněmovně nejen zastání, ale také svého zástupce, který ví, jak se žije s tak těžkým postižením, které vás limituje ve vzdělání, v možnosti získat zaměstnání či bydlení, v cestování, nakupování, zkrátka ve všem. Bylo by mi ctí, kdybych zastupoval v poslanecké sněmovně ty, kteří jsou dodnes závislí na libovůli úředníků, kteří přiznávají či zamítají invalidní důchod, nárok na tu či onu zvláštní pomůcku či sociální službu. Jsem veliký milovník přírody a mám několik koníčků, které se týkají přírody a vím, jak hrozné zákony tu jsou na ochranu zvířat. Jak tu kvete prodej psů z množíren a jaké směšné tresty jsou za týrání jakéhokoliv zvířete udělovány. Moje představa je taková, že prodej štěňat bez PP by měl být regulován, aby byl omezen či znemožněn výskyt tzv. množíren, kde štěňata vyrůstají v otřesných podmínkách. V některých případech by bylo vhodné zakázat doživotně chov jakýkoliv zvířat.
Posted on: Thu, 05 Sep 2013 07:09:18 +0000
Trending Topics
© 2015