GENERÁLNÍ KONSTITUCE SEKULÁRNÍHO FRANTIŠKÁNSKÉHO ŘÁDU část 3: Vyhlášení Generálních konstitucí Řím, 6. února 2001 Circ. 21/96-02 Národním radám SFŘ, členům mezinárodní rady SFŘ Věc: Vyhlášení pozměněných Generálních konstitucí schválených dekretem Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života ze dne 8. prosince 2000. Drazí bratři a sestry, Generální konstituce Sekulárního františkánského řádu, jejichž cílem bylo uvedení obnovené Řehole z roku 1978 do praxe, byly schváleny Kongregací pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života dekretem ze dne 8. září 1990 na zkušební dobu šesti let. Před uplynutím této doby požádalo Předsednictvo Mezinárodní rady SFŘ prostřednictvím Konference generálních ministrů Prvního řádu a TOR o prodloužení této zkušební doby, přičemž vzalo v úvahu čas nezbytný k překladu Konstitucí do dalších oficiálních jazyků Mezinárodního bratrského společenství a pak do jazyků každé ze zemí. Kongregace souhlasila se žádostí a povolila prodloužení o tři roky. Během této doby byly bratrskými společenstvími SFŘ na všech úrovních Konstituce studovány a uváděny do praxe a postupně je poznamenávaly charakteristickými znaky sekularity, jednoty a autonomie našeho Řádu. Ne vše bylo snadné a některé aspekty musí být ještě plně přijaty, aby se SFŘ na úsvitu třetího tisíciletí opravdu stal "armádou, která může být v přední linii v církvi a ve světě v budování více lidské a křesťanské společnosti", jak si v roce 1990 přál kardinál Hamer, prefekt Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života. Získaná zkušenost ukázala platnost Generálních konstitucí z roku 1990 v podstatných věcech a pouze některé otázky vyžadovaly revizi. Práce, kterou bylo třeba vykonat, byla včas zahájena Předsednictvem Mezinárodní rady SFŘ a přivedena ke zdárnému konci prostřednictvím rozsáhlých konzultací, které zahrnovaly všechna národní bratrská společenství, členy Mezinárodní rady i samotného Předsednictva a některé odborníky patřící do SFŘ nebo jmenované františkánskými generálními ministry. Na Generální kapitule v Madridu (23.-31. října 1999) byl navržen text, který zahrnoval a koordinoval obdržené návrhy a petice a také předkládal alternativní návrhy v případech, kdy nebylo možné z vyjádření národních bratrských společenství nalézt jednoznačnou formulaci. Text předložený Kapitule byl ovlivněn následujícími kritérii: · soulad s obecným právem a vlastním právem SFŘ, · ohled na text schválený Svatým stolcem v roce 1990, · organizační flexibilita, · kulturní a jazyková adaptibilita. Generální kapitula pozorně a důkladně prozkoumala předložený text spolu s ústními a písemnými připomínkami předloženými během práce Kapituly. Výsledek diskusí a hlasování článek po článku a o každém pozměňovacím návrhu byl předložen 21. prosince 1999 Konferenci františkánských generálních ministrů, kteří po konečné revizi odborníky na kanonické právo ze čtyř Kurií, text odeslali 1. srpna 2000 na Kongregaci pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života ke schválení. Kongregace schválila text dekretem nesoucím datum 8. prosince 2000, svátku Neposkvrněného početí blahoslavené Panny Marie. A nyní, bratři a sestry ze SFŘ, jsou 6. února 2001 schválené Generální konstituce vyhlášeny a proto musí být dodržovány od 6. března 2001. Zůstává na každém z nás, abychom zajistili, aby byly "duch a život", nástrojem upevnění a růstu našeho Řádu, abychom se podle exhortace předané na konci Velkého jubilea roku 2000 Svatým otcem všem křesťanům apoštolským listem "Novo Millenio ineunte" mohli s plnou plachtou ("Duc in altum") plavit dál s nadějí. My, sekulární františkáni, jsme také povoláni k tomu, abychom byli v novém tisíciletí svědky, to znamená martyry (mučedníky) pro Krista v původním významu tohoto slova. Ne náhodou jsme zvolili pro vyhlášení pozměněných Generálních konstitucí datum 6. února. Tento den si připomínáme japonské prvomučedníky, svědky par excellence, 17 františkánských terciářů ukřižovaných v Nagasaki spolu s Petrem Křtitelem, Pavlem Mikim a jejich dalšími druhy. Víme velmi málo o těchto našich vzdálených bratřích kromě jejich neochvějné vůle zůstat pevní ve víře a pokračovat ve vydávání svědectví evangeliu vlastními životy, ať to bude stát cokoli. Také během minulého století zde byli sekulární františkáni, kteří obětí svých životů jasně ukázali svou věrnost křtu a odpor vůči zlu zakotvený ve víře. Připomínáme si našeho bratra Ceferina Giméneze Malla, oběť náboženského pronásledování během španělské občanské války (1936-1939), který byl blahořečen 4. května 1997. Také si připomínáme Juvénala Kaberu, ministra bratrského společenství SFŘ v Kigali, úkladně zavražděného při masakrech během kmenových válek ve Rwandě. Toto jsou je některé příklady, ale také pro ně zůstávají v platnosti nedávná slova Svatého otce: "Za to, že víra nevymizela z životů všech lidí, je třeba zvláště poděkovat statečnému svědectví laiků, ne zřídka jdoucímu až k mučednictví." Možná, že od nás se nebude žádat svědectví krve, ale jistě se bude od nás žádat svědectví důslednosti a pevnosti v plnění našich křestních slibů, obnovených a znovu potvrzených profesí v SFŘ. V síle naší profese, Řehole a jejího uvádění do praxe podle Generálních konstitucí to pro každého z nás představuje výchozí bod pro každodenní zkušenost, která se odvíjí od určitého povolání a jasné identity. Na tomto základě musíme znovu utvářet naši existenci a nacházet životní program (františkánský evangelijní radikalismus) a místo ve společenství církve (bratrské společenství), ve které jistě bude pro nás možné se "učit proč a jak žít, milovat a trpět" (Konst., čl. 10). S tímto přáním, když obdrželo schválené Generální konstituce, je Předsednictvo Mezinárodní rady SFŘ rozesílá celému Řádu, aby byly tak jako Řehole studovány, milovány a žity. Emanuela De Nunzio, generální ministryně SFŘ
Posted on: Mon, 19 Aug 2013 17:58:10 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015