Grázlové v Bruselu Petr Ondráček Jak fungují v Bruselu poslanci, komisaři a úředníci? Je to banda podvodníků, zlodějů gaunerů a okrádačů? Právě teď, když se konečně prokazuje, jaká v Bruselu sedí sebranka nás vládní média ČR a ČT krmí zcela krátkými informacemi o všem možném či nemožném; absolutně relevantní a důležité zprávy před námi tají. Tak už to dělali ti předtím, takto to dělají i stávající. ČR 1 nás nedávno nakrmilo zajímavým vyprávěním o medvědech v USA, jak oni, tedy ti medvědi umí otevřít auto tím, že skáčou na střeše tak dlouho, až se dveře otevřou. Neuvěřitelná informace, velmi napínavá. Ale daleko napínavější shledávám, jak Bruselští poslanci okrádají EU pokladnu (a do té platíme my všichni), nás všechny a jak se na tom postu obohacuji a to se svým svolením, protože si to tak schválili. Když ale jeden slušný, nezávislý poslanec z Rakouska toto odhalí, zavolá kritický magazín, nechá tu poslaneckou „SVIŇÁRNU“ natočit a zveřejnit, tak ho vyloučí v Bruselu z poslaneckého klubu a nazývají ho krysou, hyenou a zrádcem. Tak tedy k jádru věci té bruselské sebranky, o které díky našim mediím nemáme vůbec tušení. Poslanec v Bruselu má plat 12.000 EURO (základ). K tomu dostává diety a odškodné za svoji práci v terénu, cestovné a paušál pro svoje tzv. poradce. (To jsou zpravidla rodinný příslušníci nebo dobří přátelé). Tato částka odpovídá zhruba také jeho měsíčnímu platu. V Bruselu se pořádá denně několik desítek mítinků a konferencí (někde sedí čtyři poslanci, někde šest, někdy je sál poloprázdný, ale nikdy není plný. Znáte to, služební cesty, nemoci a pod. Každý poslanec se u dveří zapíše (a zpravidla odejde). To stačí už na to, aby zašel do kanceláře vyplácení výdajů, kde mu za účast vyplatí nehorázné peníze, 262 Euro. Proč? Protože zpracovat údaje týkající se té konference, jsou pro vlastní administrativu „ohromně náročné“ a to vyžaduje proplacení, neboť jak všichni víme; zadarmo nehrabe ani slepice. To, že na mítinku, či konferenci nebyl, není důležité, těch 262 Euro „kasíruje v každém případě. Na otázku směrovanou na irského poslance Neil Mac Cormicka, proč jeho žena dostala Euro 8.000 za nic, tento poslanec nedokázal před kamerou silně rozrušen odpovědět. Později ale mimo kameru písemně sdělil, že z těch peněz bylo placeno více poradců z jeho štábu, a že jeho žena dostala jenom malý díl. Písemný materiál ale dokazuje, že to bylo jinak. Poslanci v Bruselu mají celý den (každodenně) jedno důležité téma; tvořit hloučky, kde si v kuloárech, na chodbách a záchodcích (je jich tam hodně) vypraví o tom, za kolik se tomu či onomu poslanci podařilo získat letenku do jeho státu, (kde zpravidla bydlí) nebo na jinou služební cestu. Vítězí zásadně ten, kterému se to podaří za 1 Euro. Ten je pote hvězdou dne a jeho jméno zná cely Brusel. Myslíte si, že si z vás čtenářů dělám legraci? Tak budu pokračovat. Brusel je díky cestovní horečce EU poslanců a komisařů centrem pro ultra-levné letecké společnosti. Jak víme, můžete skutečně dostat letenku za 1 Euro; ne vždy se to však poštěstí. Ale i jinak jsou letenky velmi levné Brusel-Vídeň 40 Euro, Brusel-Řím 50 Euro, a pod. Ale bruselský poslanecký systém, schválený pochopitelně bez občanů EU je napínavý, až dobrodružný. Poslanec dostává peníze na základě vzdálenosti, nikoliv na základě ceny. To zn. že poslanci (aby ještě více vydělali na úkor EU) bydlí zpravidla tam, za který stát tam jsou. Cestovní tarif pro poslance z Rakouska (včetně nejdražší liniové letenky podle leteckých mil) dělá Euro 1.600 a poslance z Itálie Euro 1.800. Když ale koupíte letenku za 1 Euro, tak jste dobře vydělal; ten jeden Euro 1.599 a ten druhy Euro 1.799, i když musíme správně připustit, že ne každého poslance odveze z letiště manželka, dcera a pod. Jsou také tací, kteří jedou taxíkem, pak se jejich zisk sníží. A když poslanec letí zpět (zpravidla za dva dny), tak vydělal znovu. A proto Bruselští poslanci létají jako mistři světa, jsou čtyřikrát v týdnu na cestách a koncem týdne na víkendu (také placeno), ale pracuji jako v Mongolsku a podle toho to vypadá. Po každém letu jde poslanec kilometrovými chodbami, aby si nechal proplatit letenky. Ve výplatní kanceláři předloží pouze tzv. „boarding card“, aby doložil, že se nacházel na palubě letadla tehdy a tehdy. Na této kartě není cena uvedena. Úřednice vyplatí částku dle tarifu (Brusel-Vídeň), tedy Euro 1.600 a skutečná cena letenky nikoho nezajímá. Když byl na schodišti s touto skutečností konfrontován italský poslanec, tak byl přímo nepříčetný, hnusný a sprostý. Na otázku, zda si nemyslí, že okrádá občany EU v běhu, odpověděl, že se zodpovídá pouze italským občanům; a utekl. Nejde zde o jména, toto praktikují všichni poslanci, komisaři a úředníci v EU; konečně si to tak schválili a necítí v tom nic špatného. Oni se drží pouze pravidel hry, kterou si sami schválili. A takových nesrovnalosti jsou v Bruselu stovky; podvody, černá pokladna, z které profituji poslanci, komisaři a úředníci; nemohu dnes vše objasnit, nebylo by místo. Ale proč o těchto, pro nás silně relevantních skutečnostech neinformuje ČR a ČT? Ale zato víme, jak to dělají medvědi v USA a na moji informaci by nebyl vysílací prostor. Taková informace by mohla pobouřit a k tomu redaktoři nemají ani osobní charakterovou sílu ani odvahu. A teď mi odpovězte, co si o tom myslíte; pak možná pochopíte, proč se naši politici cpou do EU. Tam se posty totiž dědí; pokud jste u nás DNES v politice, tak se tam do Bruselu za odměnu jednou v rotačním systému dostanete. Někdy to jde i rychleji. Stačí vyhodit schopného diplomata Teličku a zaměnit ho za politického bankrotéra Špidlu. Konečně jedna ruka druhou meje. To je důvod pro politiky nám lhát, krmit nás falešnými informacemi, jak bude v EU „fajn“. Ano pro ně bezpochyby bude. Jejich důvod je v Bruselu svoji kariéru (rychle zbohatnout) úspěšně dokončit. Občan nehraje vůbec žádnou roli ani národní ani Evropskou. Nejnapínavější otázku jsem ale ještě nerozluštil: naučili se EU politici tento systém rozkrádání peněz veřejných ve státech východní Evropy, nebo se naši politici učili v EU? Možná to druhé při počtu služebních cest našich politiků a úředníků do Bruselu a zpět. Článek vyšel na skutecnosti.cz a je zřejmě staršího data. Nějak jsem to z úvodu (zde jsem úvod přeskočil) nepochopil, ale autor hovoří o roku 2004. Nemyslím, že článek zastaral. Zvedavec
Posted on: Fri, 06 Sep 2013 16:14:40 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015