Holka: on mi zakazoval kamošky a chtěl byt furt semnou, tak jsem mu dala kopy Kamaradka: jak ti muže něco zakazovat? to je trapne, dobře že si ho nechala. Za par týdnu.. Holka: žadný normalní kluk nechce byt se mnou.. ma jen svy kamarady a na mě sere... Kamoška: to jo, to maš blbi Za par dní... Kamoška: hm sorry, už mě to nebaví to s tebou a že ti mama zakazuje diskoteky... tak jako furt řikaš že pujdeš a pak nepřideš... seš fakt kamoška.. pá... nebavim se s tebou. za několik dní.. Holka: TVL! nemam ani kamošku ani kluka! Najednou zazvoní mobil, holka to zvedne a tam slyši klučiči hlas: " Ahoj, jak se maš... už jsem tě dlouho neviděl... promin, že jsem se choval jako debil.. miluju tě.. jen jsem chtěl byt pořad s tebou, protože jsi to nejlepši ze všeho co jsem vubec mohl mit... bez tebe muj život ztraci smysl.. a radej budu čekat než se vratiš od kamošek a udělaš na mě čas.. než budu bez tebe.. " - Holka to poslechla, zabušilo ji srdce a potekly slzy... Holka: neboj, nebudeš muset na mě čekat a to jsem ja byla blba... Budu s tebou kolik chceš, jen mě prosim neopouštěj, také tě miluju!... Nasledujici den holka a kluk stravily spolu a nechtěli jit od sebe ani krok... a když šly okolo jeji kamošky, jen zavistivě koukaly, jak krasně kluk drzi jeji ruce, lehce se usmiva a dava ji pusinky. Za několik let kluk a holka se vzaly a začali budovat svou budoucnost spolu a neustale se držely za ruce, stejně jako v ten samy den.... Po 60 letech ten "kluk" zustal jen na fotce ve vzpominkach... A "holce" pokažde kapla kapka slzi, když držela v ruce jejich společnou fotku... na které oni byly ještě mladí... Zmyzel z jeji života i ten " Kluk " ale něco ji nechal... 1 000 000 vzpominek, vnoučata a ten nejkrasnější přibeh lásky, o který by nikdy nechtěla přijit. Za několik let babička (holka) zemřela... Jeji telo se uvolnilo a duše stoupala nahoru... za bilem svetlem se ji zjevila postava mladeho chlapce... on jemně ji vzal za ruku a řekl: " čekal jsem tu na tebe, ale nemohl jsem ti zavolat " Holka: " Kdybys vedel jaké mame krasné vnoučata, vzdycky se ptaly na to jaký byl děda... , vypravěla jsem jim nas krasný přiběh.." Kluk: naš přibeh zustane navždy v jejich vzpominkach a ted my mužeme jit dale... Holka: Ty viš co se nachazi tam, za tou bilou mlhou? Kluk: Nevim, to nikdo nevi... byl jsem pořad tu, ty viš, že bez tebe bych nikam nešel.. Holka: Jdem spolu skrs tu mlhu, však už vime, že jsme spolu a že jsme v rají. Vitr usušil slzy, země pohřbila těla, čas vymazal vzpominky, ale sama nekonečnost chraní to nejpodstatnější - velikou lasku. Eval Von Krios ( Inexstinctus ) 20.6.2013 *Dany*
Posted on: Thu, 20 Jun 2013 03:11:20 +0000
Recently Viewed Topics
© 2015