Imagine či krátký příběh pro Simčušik Directionerka Pohorelcová s Louisem :)) Nenávidím to, že museím dělat v takovém pajzlu. Nenávidím svoji práci. Ale nemůžu ji nechat, protože kdybych ji nechala musela bych odstěhovat z Londýna a to teda ne. Zase ti úchylové. Jdu temnou uličkou abych se dostala domů do nejdřív. Slyším krysy jak lezou do povalených popelnic, aby našli něco k jídlu. Tohle je taková ta temná ulička, takový ten zapadákov. Moc lidí tudy nechodí, jen ti co něco potřebují nebo nemají na výběr jako já. „Pojď sem,“ řekl někdo zpoza stínu. Zrychlím krok a jdu dál. Ignoruju zápach i „lidi“. A jdu čím dál rychleji, když uslyším střelbu. Otočím se a uvidím tři nalité chlápky jak si to šinou ke mně. Běžím a snažím se o nic nezakopnout, ale nemám takové štěstí. „Si v pořádku?“ zeptá se mě někdo a natáhne ke mně ruku. Zvednu hlavu a usměju se. „Běžte si někoho hledat někde jinde,“ zařve na ty opilce Louis a pak se podívá na mě. „Stalo se ti něco?“ zeptá se mě. „Jo,“ řekla jsem. „Co?“ zeptal se. „Právě jsem narazila na kluka svých snů,“ řeknu a pokusím se aby to neznělo divně. „Louis,“ řekne a usměje se na mě. „Já přece vím,já jsem N/Y,“ usměju se něj a on mě vede směrem k jednomu z aut. Posadí mě na místo spolujezdce a zaklapne dveře za mnou. „Tak kam to bude,“ zeptá se a podívá se na mě. Nadiktuju mu adresu a ani ne za pár minut jsme tam. „Tady,“ řeknu a on zajede na bok a vypne motor. Světlo, které se rozsvítí v autě mě omračuje. „Ty si zraněná,“ vyhrkne najednou a ukáže na moje koleno. Až te si všimnu, že mám na svých bílých džínách červenou skvrnu. Louis mi pomůže ven a i do mého bytu. Tam mi koleno ošetří a já únavou u toho usnu. „Dobré ráno sluníčko,“ řekne, když se ráno probudím. Leží natáhnutý vedle mě a když se zvednu abych se posadila stáhne mě dolů a políbí. Snad se líbí :)) #Mit
Posted on: Fri, 12 Jul 2013 17:56:05 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015