Je to sice trochu delší, ale stojí to za přečtení. Pravda o puči Hašek-Sobotka - #STOP Všechny čtenáře chceme ubezpečit, že nejsme fanoušci ani „haškovců“, ani „sobotkovců“, ani „dienstbierovců“, ani „zemanovců“. Jen si prostě myslíme, že by normální lidé měli dostat šanci si utvořit vlastní názor na základě faktů. Tuto šanci v současné době nemají, protože se na ně valí tsunami mediální virtuální reality.Seznámíme vás s důvěrnými fakty, která nikdy nebudou podpořena žádnými důkazy, ledaže by některý z aktérů současných událostí spáchal veřejnou sebevraždu tím, že promluví pravdu. Takže každý má na výběr, zda následujícím řádkům uvěří nebo bude nadále věřit virtuální realitě. PřípravaBohuslav Sobotka se na tyto volby začal důkladně připravovat hned po březnovém sjezdu ČSSD. Již tehdy se rozhodl vytvořit systém, v němž nelze prohrát. První fáze znamenala převzít pod kontrolu weby a sociální sítě provozované jednotlivými místními, okresními a krajskými organizacemi. Výsledek sice nečinil 100% kontrolu komunikace všech organizací nižších stupňů, ale přesto se tímto způsobem podařilo ovládnout velkou většinu komunikačních kanálů organizací, zejména pak těch, jejichž prostřednictvím bylo komunikováno s veřejností.Druhým krokem bylo navázání opětovné spolupráce s Petrem Dimunem, kterého „mu zapůjčil“ Jiří Paroubek. Petr Dimun je opravdu „mágem“ na poli PR. Nekalé akce typu rozesílání tisíce emailů z fiktivních, i když reálně existujících emailových adres jménem fiktivních, i když opět reálně existujících osob, se staly jeho nástrojem propagandy. Takto mohla řada lidí náhle zjistit, že z jejich emailové adresy odcházely emaily, které nikdy neodeslali a při vynaložení určité snahy vystopovat skutečné počítače, z nichž byly emaily rozesílány, všechna námaha končila u prowiderových společností, které měly jedno společné, totiž jméno Petr Kellner. Tedy jméno, které netřeba představovat.Bohuslav Sobotka se v tu dobu, tedy na jaře 2013, ještě více než dříve přimknul k dalšímu aktérovi a spolutvůrci scénáře, k Jiřímu Dienstbierovi. Tedy k člověku, kterého lze směle nazvat jedním ze zakladatelů kampaně „boje proti korupci“. To mělo za následek, řečeno slovy tajných služeb, že se (tak jako Jiří Dienstbier) podřídil řídícímu důstojníkoviZdeňku Bakalovi, jednomu ze skutečných biologických otců kampaně boje proti korupci a ten naopak na něj vsadil, jako na budoucího premiéra (ovšem ne jen na něj, jak si řekneme později). Není zde prostor zabýva t se tím, jaké důvody vedly k této kampani, jaké byly a jsou její skutečné cíle. To třeba někdy jindy. V každém případě se na straně Bohuslava Sobotky objevila významná posila, „bakalovská média“. Tím se ovšem Bohuslav Sobotka dostal do jedné zájmové skupiny společně s Miroslavem Kalouskem, Lenkou Bradáčovou a dalšími ovečkami stádečka Zdeňka Bakaly. Plán ATeď již zbývalo vytvořit a připravit k okamžitému spuštění scénář, který nemohl nevyjít. Scénář dostal dva souběžné plány. Plán A spočívající v tom, že ČSSD ve volbách skutečně získá tak významnou podporu veřejnosti, že prezidentovi Zemanovi, přes veškerou nechuť, nezbyde nic jiného, než jmenovat Bohuslava Sobotku premiérem. Ovšem, od počátku bylo zřejmé, že tento plán má menší šanci na realizaci, než plán B. Plán B Ten byl založen na velmi jednoduché spekulaci spočívající v tom, že Michal Hašekbude připravovat s prezidentem variantu převzetí strany s tím, že jej následně bude prezident jmenovat premiérem. To se samozřejmě potvrdilo a ani Michal Hašek, ani prezident, to v zásadě nijak zvlášť neskrývali. Plán B tedy byl vytvořen jako „puč na druhou“. Došlo však k situaci, s níž nepočítal vůbec nikdo, a která zcela vážně ohrozila samotnou podstatu plánu B. Bohuslav Sobotka totiž postavil celou kampaň výlučně na své osobě. Nikdo nesměl pod hrozbou sankcí ohrozit jím monarchisticky řízenou kampaň. Jenže výsledek byl zásadně horší než očekávali i největší pesimisté. A navíc se významně dostal do hry další supervelký hráč Andrej Babiš. Hráč, jehož se „bakalovská média“ snažila vyautovat již od jara, nasadila mu masku ďábla a on přesto zabodoval.Nicméně jsem se nezmínil ještě o další součásti plánu B. Protože bylo zřejmé, že řada krajských, okresních i místních organizací nebyla příznivě nakloněna Bohuslavu Sobotkovi a patřily mezi tzv. „haškovce“, došlo i na to, že v těchto organizacích byly osloveni skrytí či otevření „sobotkovci“ a připraveni ( ne zcela seznámeni) s plánem B, tedy „pučem na druhou“.Scéna tedy byla připravena a hráči byli ve startovních blocích. Čekalo se na první okamžik, kdy Michal Hašek s jeho příznivci udělá krok směrem k převzetí strany. To, že tímto krokem byla tajná návštěva „bandy čtyř“ u prezidenta byla jen náhoda, neboť startovacím výstřelem měl být jakýkoliv počin. To, že „banda čtyř“ o své schůzce s prezidentem lhala, nebylo nijak důležité, ale přesto nebetyčně hloupé. Jen tím všichni sami usnadnili účinky plánu B. Jeho podstata totiž tkvěla v tom, že Bohuslav Sobotka se stane obětním beránkem, zraze ným hrdinou, jakýmsi Janem Husem, který musel pro pravdu zemřít. Celkem logicky se počítalo s tím, že se plačkám, které se nad osudem hrdiny Bohuslava Sobotky rozpláčí a nenávistně budou hrozit pěstičkami, připojí okamžitě všichni ti, kteří nemají rádi prezidenta Zemana. Ty nebylo třeba ovlivňovat. Bylo však třeba ovlivnit stranickou veřejnost, všechny ty, kteří se dosud přikláněli k Michalu Haškovi, i všechny skutečně poctivé členy, kterým byly a jsou cizí politické hrátky a přáli si úspěch ČSSD. Všechny ty, které by mohlo napadnout, že za katastrofický neúspěch ve volbách je odpovědný především předseda, který si ze st ranické kampaně udělal především kampaň osobní.V jeden okamžik spustila tedy palbu „bakalovská media“, éterem začaly tisícovky emailů od fiktivních podporovatelů Bohuslava Sobotky. Okamžitě se pochopitelně přidala i všechna media protizemanovská a začaly i již dříve osvědčené dimunovské „demonstrace“ podporovatelů Bohuslava Sobotky, známé z kampaní Jiřího Paroubka. V krátkosti se podařilo vytvořit dojem, že za zrazeným hrdinou stojí celá republika. Vypukly současně malé či větší vzpoury v organizacích dosud sympatizujících s Haškem. V nich se jednotliví členové či skupinky „sobotk ovců“ okamžitě prohlásili za hlas celých organizací a začali vysílat do éteru požadavky za popravu všech „haškovců“ v celé straně. Pokud plán B. bude realizován celý , dojde k vyčištění strany od všech „haškovců“ jedním tahem, jedinou nocí dlouhých nožů a „sobotkovci“ se ujmou řízení všech organizací. Jak to reálně dopadne (neveřejné informace) - Plán CCo ovšem pravděpodobně netuší ani Bohuslav Sobotka je existence plánu C. Plán C je společným dílem původních Bakalových oveček, především Jiřího Dienstbiera. Plán C spočívá v tom, že Ústřední výkonný výbor nenechá zvítězit ani „haškovce“, ani „sobotkovce“. Pak se zde představí jako spasitel a silná vůdčí osobnost Jiří Diensbie r a nabídne straně své služby z pozice jejího předsedy. Realizací Plánu C by došlo k definitivnímu vítězství pánů Bakaly a Kalouska v těchto volbách bez ohledu na jejich výsledky. Došlo by k naplnění snu o odstranění kmotrovské ODS a roztříštěné ČSSDz politické scény a ovládnutí celé republiky velkopodnikately Bakalou a Kellnerem. Nevím, ale domnívám se, že třetí do mariáše by se v osobě Andreje Babiše určitě našel. Před členy Ústředního výkonného výboru ČSSD stojí příští víkend opravdu nelehká volba a jejich role je nezáviděníhodná. Ať již se rozhodnou jakkoli, určitě si zaslouží, znali pravdu a podle ní mohli volit.
Posted on: Wed, 06 Nov 2013 23:21:48 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015