Jelikož se na mě obrátilo již více přátel s dotazem, koho bych jim radil volit v nastávajících volbách, tak jsem si pro sebe zachytil pár postřehu z atmosféry – klimatu této volby. Rozhodně nejsem v pozici, abych druhým doporučoval koho volit – to je každého intimní vlastní právo a také nikomu nebudu doporučovat konkrétní stranu, ale nastíním jenom pár postřehů, když tyto dotazy na mě byly vzneseny. Už starobylé texty o józe nám říkají, že máme praktikovat v zemi „dobrého krále“, prostě v zemi, kde to je umožněno jejím státním zřízením a klimatem a kde panují základní svobody, jako svoboda náboženství, slova, přesvědčení, apod. To jsou základní výdobytky lidské společnosti. Na zemi jsou stále místa, kde se zrodit znamená jen s obtížemi se dostávat ke spásné nauce nebo mistrovi, nebo je dokonce taková sociální situace či zřízení, kdy je vše duchovní pronásledováno. To je zkrátka fakt, nejen naší historie, ale mnohé současnosti jinde. Například za minulého režimu nebylo možné se svobodně scházet ke společné praxi, prostě proto, že to bylo považováno jako možná konspirace proti režimu a rušení „socialistického pořádku“. Za nacistické okupace byla situace ještě horší, například nejvýznamnější český mystik Karel Weinfurter. V tomto směru žijeme dnes opravdu v požehnané zemi a měli bychom si to uvědomovat. To je prosté konstatování podmínek a duchovního klimatu českých zemí obecně i přes ta období, kdy si Češi sami nevládli. Rozhodně si nenechme namluvit například katolíky to, že jsme nejateističtěji národ v Evropě, jenom proto, že u nás není katolická církev tak tradičně oblíbená jako třeba v Polsku, nebo na Slovensku, či v Rakousku. Příslušnost k etablovaným církvím o povaze národa nic nevypovídá – tedy vlastně vypovídá. V našem případě nejde o nedostatek, ale příklad širšího celkového kolektivního prozření Čechů díky jejich kolektivní zkušenosti s touto organizací. Obecně k volbám: Světem a jeho děním se máme zabývat jak nejméně je možné, přesto bychom měli plnit své občanské povinnosti a jít k volbám, je jedna z nich. Neúčastnit se voleb jenom proto, že „není koho volit“ není správný přístup. Volit můžeme vždy. Samozřejmě nic v tomto světě není a nemůže být ideální, nebo dokonalé, z toho bychom měli být už všichni patřičně vyléčeni, ale přesto je nutno se v každé naší volbě stavět vždy na stranu toho menšího „zla“, jak se říká a posilovat spíše dobré tendence. Nevolit znamená ve skutečnosti také volit, ale bez aktivního zasažení do voleb. Tedy volit bychom měli jít všichni. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, žijeme ve společnosti a budou v ní žít i naše děti, tedy je zde chtě nechtě i naše zodpovědnost za zemi, v které žijeme a která nám poskytuje podmínky k praxi, které máme. Rozhodně to není samozřejmostí. Současně se musíme zbavit přesvědčení, že existuje nějaká ta jediná správná strana, ten správný politik, který vše spasí a budou jen „světlé zítřky“ – to tu už bylo mnohokráte v různých obměnách a vždy to skončilo rozčarováním a pravým opakem. Bohužel pravdou je, že to pro většinovou společnost stále funguje, zejména u nás. Jako národ a stát máme a budeme mít takovou vládu a takové společenské klima, jaký jsem jako kolektiv s přihlédnutím ke kolektivní karmě našeho národa. Nic více, nic méně. Měli bychom volit tak, abychom se nedostali do situace, kdy nám nakonec bude znemožněno se svobodně scházet a praktikovat, vydávat knihy s duchovní tématikou, případně abychom za oprávněnou kritiku neblahých jevů ve společnosti, nebyli pronásledování apod. To, že dnes na nás podal trestní oznámení neonacista kolaborující se SDL, který je u nás stíhán za popírání genocida, je svým způsobem alarmující. Rozhodně bychom neměli strany, kde hrozí nástup totalitních tendencí toho či onoho druhu podporovat. Totalita má různé podoby, není jenom politická, je i ekonomická a sociální. To je nutné vědět.
Posted on: Wed, 09 Oct 2013 12:50:44 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015