Já mám z Polska džíny spodky, botky z Číny. A z Hongkongu digy. Tranzistorák z Rigy. Z Ameriky zase desky, jinak ale žiju hezky česky. Sledoval jsem v každé chvilce, rodáky a odrodilce. Politika, boj i láska, těšil jsem se na Vitáska. Kterak nabyl opět sílu, viděl jsem všech stopět dílů. A měl dojem převelíký z hrdinovi symboliky. I my ve stylu zajetém též nyní kulháme za světem. Já jsem divák televizní a v uších po volbách mi zní. Kdo byl asi poslán k dašu, za průsery let posledních. Jak tam jeden od lopaty zapojil se do debaty, řek to všechno jednou větou, že se schody nezametou, ani kdyby byly z mramoru - nikdy z dola nahoru. Už bez příslibu devizově, za to ale myslím nově. Když jdu kolem banky, jak sehnat na konto franky. Dovnitř vidím chodit tamty, co maj v přízni emigranty. A mě zase straší v hlavě dovolená na Šíravě. Snad jen v této cizině, není čech na mizině. Už věznové v Boleslavy na Škodovky brousí hlavy. A já taky v skrytu duše toužím alespoň po tom favoritu. Chce to dnes žít jen trochu skromně, za deset let je i pro mě. Našetřím pro Mototechnu, ať si hlavy pro to zdechnou. Při životní úrovni, všichni jsme si tu rovni. Ptáme se jak byrokraty přeskolit na demokraty. Nenaučíš jen tak hopsat, novým kouskům starýho psa. Těžko cestu razit novou stejnou barvou razítkovou. Na šest lidí toho druhu, jeden dělník u soustrhu, ten je totiž těžko uživí, což se dneska už i ví. Já patriot každým coulem, hluboko jsem smekal před Soulem, když Olympijský oheň hasnul a já jenom žasnul, podívejme na Korejce, nejedí jen černá vejce, červenat se musím studem, kde jsou oni, kdy my budem? Televizi vypínám, prý motivace chybí nám. Já zasvěcen svůj život ekonomii a právu, dopad však podobu měl mlatu v podobě prvního platu. A tak za studia pykám, směje se mi Dežo cigán, byť na základce třikrát propad, dnes má firmu, za mý čtyři platy má firmu co vozí odpad. Já si říkám potajnu, radši hospodu si pronajmu. Zas jdou na mě noční můry z domu bytové kultůry. Od půl noci bez námitek nově ležím frontu na nábytek. Díky krámů našich spektru, zítra jdu spát před Elektru, je to horší každým rokem, děda sedí před Čedokem. Skládám pochod pohřební pro náš průmysl spotřební. K čemu budou nám ty hmotné statky, když zse nebude čím utřít zadky? Jsi-li pravým čechem, ne papírem, ale mechem! V kapse z náš každý pětku, v puse žvejku, měl by jsi z nás radost Švejku. I z lidových průpovídek, říká se teď hlavně klídek - klídek. Práce už nás neláká, za vzor máme politika a veksláka.
Posted on: Wed, 30 Oct 2013 12:42:40 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015