"Když mě v srpnu 1989 spolu s jinými ženami, z nichž jsem byla nejmladší, přivezli do věznice na pražské Ruzyni, považovala jsem to zprvu za dobrodružství. Konečně můžu být také považována za slušného člověka, jako většina mých tehdejších přátel z disentu. Vydržela jsem stát uprostřed noci čelem ke zdi a nechala kapitánku Laňkovou, ať mi nahlédne do konečníku. Daleko horší byl všudypřítomný zápach a skutečnost, že se nás na malé cele tísnilo devět žen. ... Přitom jsem se dopustila jen dvou přečinů - rozmnožování protistátních tiskovin a účasti na nepovolené demonstraci. I to stačilo k tomu, že mi vyšetřovatel Mrlík vyhrožoval zabitím. Naštěstí se psal rok 1989 a nikoli začátek padesátých let. Pražský prokurátor JUDr. Florian mi navrhl „jen" nižší trest odnětí svobody, peněžitou pokutu a také „zákaz Prahy". Na rozdíl od Dagmar Šimkové jsem měla štěstí - koncem osmdesátých let už nešlo o život. ... Dagmar Šimková, krásná Dáša, zdravotní sestra z Písku, byla v době svého zatčení v roce 1952 zhruba stejně stará jako já. Dívám se na její fotku a cítím silný pocit spojenectví a sounáležitosti. Dobře znám ten pocit svobody, vědomí, že já mám pravdu - na rozdíl od těch druhých -, i když oni mají možnost mě za můj dobře čitelný výraz na tváři zbít; v případě Šimkové snad i zabít. ... „Náčelníci a dozorci ve vězení říkávali politickým: ta žena zabila jen jednoho člověka, eventuálně dva, tři, vy jste však chtěly vyhubit celý národ!" říká Šimková. „Dávali nám za příklad vrahy a lupiče, jak se dobře chovají, pilně pracují, takže si zaslouží odměny a brzké propuštění, štvali je proti nám, a nebylo těžké násilné lidi poštvat." Monika Elšíková
Posted on: Sun, 06 Oct 2013 14:52:14 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015