Koho volit a neprohrát? Rozhodl jsem se zveřejnit svůj pohled na události, které hýbou současným děním ve společnosti. Předčasné volby –pár dnů dělí většinu z nás od rozhodnutí koho nominovat jako svého zástupce v poslanecké sněmovně a ovlivnit způsob vládnutí v této zemi. Nebude to jednoduchá volba, která je orámována nelehkou dobou. Ekonomická krize a nezaměstnanost deformující politické myšlení To, že se evropská ekonomika dostala do těžkých problémů je patrné z každodenního zpravodajství. Jak se projevuje tento trend úpadku na reálný život je více než jasné – nezaměstnaností. Nezaměstnanost, první symptom sociálních problémů, má sama osobě dvě roviny: Rovinu přímou -masu lidí bez práce, která je závislá na sociálních dávkách a tím prohlubuje zadluženost stáního rozpočtu. Druhou rovinu pak představují zhoršené pracovní a platové podmínky vyvolané zvýšenou poptávkou po pracovních pozicích. Bezohledné chování k zaměstnancům ze strany zaměstnavatele umožňuje mimo jiné i příliv zahraniční pracovní síly a praktiky pracovních agentur. Člověk bez pravidelných příjmů nejen, že šetří a tím i klesá jeho kupní síla a ekonomika nemůže růst, ale může také jen obtížně splácet své dluhy a hypotéky nájmy atd. Tato nestabilita vyvolává strach ze ztráty zaměstnání a samozřejmě ovlivňuje vnímání politické reality a moci v republice. Silné osobnosti a boj o moc Situace před předčasnými volbami je dosti nestandardní a dá se na ní demonstrativně ukázat výše zmíněná změna ve vnímání politické reality. První fází střetu základních ideových principů, jednoduše levicového a pravicového, se stali nedávné prezidentské volby. První přímá volba prezidenta znamenala změnu ve vnímání celého prezidentského úřadu a tedy posun od reprezentativního představitele moci výkonné k funkci politické. To co se zdálo být vyjádřením jen určitých osobních názorů Miloše Zemana v rámci volební kampaně se změnilo v tvrdě prosazovaný politický program. Odehrál se, nynějším prezidentem avizovaný, pád vlády Petra Nečase a zdiskreditování pravicové koalice okořeněné mediálním divadlem, ve kterém hráli hlavní roli ozbrojené složky. Poté přišlo nastolení vlády, která nezískala podporu poslanecké sněmovny – tzv. vlády odborníků pod vedením premiéra Rusnoka- složené z osobních spolupracovníků prezidenta republiky. Sněmovna se pod tímto náporem zhroutila a poté co se sama rozpustila země směřuje k předčasným volbám. Prezident vyhrál první kolo svého boje o moc. K volbám ovšem směřuje politická scéna v dezolátním stavu. Tradiční strany pravice ODS a TOP O9 se nacházejí v problematické situaci. Nečasova vláda a závěrečná aféra ústící v její pád zapříčinila odliv voličů k novým projektům. Levice je sice silnější, ale ČSSD provází jen těžko zakrývatelný puč vyvolaný spícím křídlem příznivců Miloše Zemana. Tuto kliku patrně vede exposlanec Hašek, který se snaží postupně vyšachovat nynějšího předsedu Bohuslava Sobotku, představitele tzv. demokratického křídla sociální demokracie, z čela strany. Navíc zásadní problém, i v případě vítězství prozemanovské ČSSD, představuje sestavení vládnoucí koalice. Jediná silná strana směrem nalevo je extrémní levice představovaná komunisty. Ti samozřejmě těží z excesů hospodářské krize. Vzorovým případem může být situace kolem dolu Paskov a společnosti OKD. Svůj program zaměřují na nízko-příjmové skupiny a nabízejí politiku sociálního smíru, kterého chtějí dosáhnout zvýšeným vlivem státu ve veřejném hospodářství, zvyšování státních podílů ve strategických firmách aj. Tím představují kompletní opak k TOP 09, která se svou liberální a antisociální politikou oslovuje spíše občany s vyššími příjmy. Ovšem KSČM, byť se snaží tvářit jako moderní levicová strana, je stále nevyzpytatelná. Strach nahání skandální kondolence rodině diktátora KLDR, ale i dlouhodobé setrvávání strany v izolované opozici. Případná koalice sociálních demokratů a komunistů by byl naprosto nový radikální krok v české politice. Od spolupráce s KSČM se sociální demokracie totiž distancovala tzv. Bohumínskou úmluvou podepsanou v devadesátých letech. Porušením této smlouvy by se komunisté dostali z nucené izolace. Další možnou parlamentní levicovou stranou je SPOZ, strana složená z příznivců prezidenta Zemana a patrně naprosto loajální k jeho osobě. Prezident si tedy možná programově buduje svoji mocenskou pozici opřenou o Haška jako budoucího předsedy ČSSD a SPOZ s možnou podporou komunistů. Napravo v rámci politického spektra se vyprofilovala nová silná osobnost, kterou je jistým charismatem obklopený podnikatel Andrej Babiš. Tento muž, vlastnící potravinářský gigant Agrofert a mnoho na něj napojených menších společností, se snaží prodat svoje hnutí silným populismem. Nejen téměř nereálné sliby voličům, ale i aura miliardáře, který jako Tomáš Baťa zaměstnává tisíce lidí, čerpá sílu přímo z projevů hospodářské krize jakým je nezaměstnanost. Ke svojí straně se chová jako k dceřiné společnosti Agrofertu. Na kandidátky umisťuje svoje manažery a dost možná placené veřejné osobnosti. Hnutí téměř bez výhrady stojí přímo na jeho osobě. Financování strany patrně stojí hlavně na penězích jeho společností. Dalším možným kanálem jeho vlastní propagace se mohou stát sdělovací prostředky, které vlastní. V první řadě se dá jmenovat tisková centrála MAFRA. Zarážejícím faktem je, že program hnutí ANO prakticky neexistuje a je tedy velmi snadné případné mandáty zneužít pro přímé ovlivňování toku veřejných peněz přímo k podnikatelskému imperiu lídra strany. Samozřejmě, že kromě hospodářské krize tomuto hnutí nahrává i to, že pravice se nachází v rozsáhlé politické krizi a tradiční voliči TOP 09 a ODS přecházejí v zoufalství právě pod křídla nového „spasitele“. Babiš se tak stává jakousi protiváhou silné osobnosti Miloše Zemana, který reprezentuje levicovou část spektra. TOP 09 svůj program nezměnili, ale kampaň zaměřili směrem k obraně demokratického fungování státu. Z toho se dá vyvodit, že se snaží ze všech sil odpovědět na činnost těchto osobností, které hrozí posunem demokracie k její autoritativnější formě. Tedy, že určité ohrožení v tomto směru cítí. I přes tuto snahu, ovšem chápu, že jsou pro určité skupiny občanů prakticky nevolitelní pro velmi tvrdý přístup k sociální roli státu. Velké ideály fašismu a teze marxismu jsou sice vzdálenou realitou minulosti, ale problém sklonu k autoritativní vládě jak patrno nezmizel. Současná hospodářská krize je podobná, ale ne přímo totožná s krizí třicátých let. Může mít tedy i podobné dopady. Pro mne samotného je zatím otázka, který politický názor si k podpoře vybrat. Díky postupné radikalizaci politické scény moc možností k výběru není. Zásadní otázka zůstává: Koho budeme volit abychom neprohráli všichni?
Posted on: Wed, 23 Oct 2013 07:19:26 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015