LUSTRAČNÍ POKRYTECTVÍ Václav Žák V Chartě 77 byly, stručně řečeno, dvě skupiny disidentů. Jedni rozuměli Chartě jako zápasu za lidská práva. Druzí, pod praporem generála Pinocheta, jako svaté válce proti komunismu. Střet se projevil hned po sametové revoluci. Zatímco první skupina disidentů, která byla zastoupena jak ve federální, tak v české vládě i v poslaneckých sborech, se snažila, aby se po volbách v roce 1990 s komunisty zacházelo podle teze prof. Šamalíka, že listopad 1989 osvobodil i komunisty, starala se druhá o zúčtování s minulostí. Disidenti ovšem nepředstavovali nejpočetnější skupinu v nových zákonodárných sborech. Tu představovali lidé, kteří z nejrůznějších důvodů nebyli spokojeni s minulým režimem, ovšem báli se dát nesouhlas veřejně najevo. Představa, že by komunisté, kteří byli zodpovědní za jejich ponižování v minulém režimu, měli mít bez dalšího stejná práva jako nová politická reprezentace, jim byla bytostně cizí. Pragmatici věděli, jak toho využít. Josef Zieleniec mi tenkrát řekl: Vy jste pitomci. My se teď trochu povozíme na komunistech a vás to smete. Lustrace se prodávaly jako „vyrovnání s minulostí“ a ochrana nového demokratického režimu. Ve skutečnosti šlo o kartu v mocenském zápase. Volební preference Občanského hnutí po odmítnutí přijetí lustračního zákona klesly z 12 procent na hranici volitelnosti. Kdepak respekt k ústavě. Vždyť si nikdo neuvědomoval, že vyrovnáním s minulostí není lustrační zákon, ale Listina základních práv a svobod. Původně prozatímní norma platí dodnes. Byla ale několikrát novelizována. Když se k ní dnes právníci vyjadřují, neškodilo by, kdyby si ji přečetli. Po přijetí služebního zákona je totiž v lustračním zákoně při výčtu funkcí, na které se vztahuje, odkaz na § 9 platného služebního zákona. V něm je provedeno oddělení funkcí ve státní správě od politických funkcí. Je tedy evidentní, že se lustrační zákon nevztahuje na ministry. Proč hraje s požadavkem na lustrace šachy prezident republiky, je celkem pochopitelné. Rozšiřuje tím svou moc a komplikuje vznik nové vlády. Dá se to pochopit i u lidovců. Mindrák z let komunismu je k tomu zavazuje. Proč to ovšem dělá sociální demokracie, je už obtížněji pochopitelné. Ústavní zvyklosti mohou existovat pouze v takových případech, které ústava ani žádný zákon neupravují. Tam, kde je zákonná úprava zřejmá, žádné ústavní zvyklosti prostor mít nemají. Zdá se mi, že s odvahou vedení sociální demokracie to zase tak třeskuté není.
Posted on: Fri, 08 Nov 2013 19:45:40 +0000