Ladislav Kašuka - STOP zločinům kapitalismu Tato stránka se mi líbí · 6 listopad VOJENSKÁ INTERVENCE DO RUSKA 1917 – 1922 Málo se také mluví o tom, že vojenská intervence kapitalistických zemí do porevolučního komunisty ovládaného RUSKA – SOVĚTSKÉHO SVAZU zmařila 1 500 000 životů ruských vojáků a civilistů. Revoluce v Rusku totiž do doby, než k této kapitalistické invazi do suverénní země došlo, probíhala poměrně hladce a nekrvavě. Kromě útoku na Zimní palác, kde padlo na obou stranách pouze pár jedinců, proběhlo pouze pár lokálních srážek mezi bolševiky a příznivci carské rodiny. Většina velitelů carských vojsk po převzetí moci bolševiky, byla propuštěna bez jakékoli újmy na svobodu, oproti slibu, že nikdy nepozvednou zbraně proti bolševickému režimu nastolenému z vůle lidu v této zemi. Poté, co do země postupně vstoupila intervenční, invazní vojska čtrnácti kapitalistických evropských zemí a dokonce i Japonska, se však tito na čestné slovo propuštění velitelé zpronevěřili svému slibu. Pro lepší představu o tom, co přesně v letech 1917- 1922 v RUSKU – SOVĚTSKÉM SVAZU probíhalo, vkládám výňatek z ČERNÉ KNIHY KAPITALISMU napsané 35 převážně francouzskými historiky a politology: Kontrarevoluce a zahraniční intervence v Rusku 1917-1921-I. Dne 31. května 1920 Marcel Cachin v doprovodu Frossardově odjel do Ruska. Zůstal tam sedmdesát jeden den a procestoval tisíce kilometrů městy i venkovem. Na mysli mu tanula vzpomínka na Rok II, když napsal: „Již tři roky dělníci a rolníci byli pány země. Nazítří po uchopení moci měli v úmyslu věnovat se dílu rekonstrukce. Bránila jim ale v tom kontrarevoluce a občanské i zahraniční války, které spojenecké mocnosti podněcovaly od konce roku 1917 na ruské půdě. Trosky tří let občanské války vnucené revolučnímu národu se připojily k troskám způsobeným samotnou imperialistickou válkou. Bylo snadné si představit, v jakém stavu se nacházela po šesti letech bojů hospodářská situace země. Na jiném místě hovoří Marcel Cachin o vojácích dobrovolnících, které viděl a s nimiž se bavil: „Byli to opravdu synové a bratři těch z Roku II, kteří zvítězili nad Prusy u Valmy, a Marseillaisy. Je bezpochyby vždy jednostranné srovnávat vzájemně velmi vzdálené situace jak v geografii, tak v historii. Přesto však je pravda. že ruští revolucionáři poznali své Coblence a Vendées, jimž museli čelit, neřku-li spolčeným králům, nebo aspoň státům, jež se postavily proti novému řádu, který oni chtěli zavést. Na bílý teror rozpoutaný proti nim odpověděli terorem rudým. A učinili to v zemi, o níž Lenin říkal, že zde není nic v evropském měřítku srovnatelného po stránce kulturní zaostalosti. Tato zaostalost musí být objektivně vzata v úvahu. První světová válka stála Rusko dva a půl milionu mrtvých. Občanská válka a zahraniční intervence způsobily půldruhého milionu dalších obětí. Devět milionů osob bylo zabito, zraněno nebo zmizelo v důsledku bídy a epidemií. Průmyslová výroba se v roce 1921 rovnala výrobě z roku 1913. Produkovalo se o polovinu méně obilí než v předvečer války. Ale kdo za to může, když ne kapitalismus? Lenin věřil v mírový vývoj Revoluce. Mýlil se. Již několik dní po dobytí Zimního paláce, 9. listopadu 1917 prohlašuje: „Jakmile je jednou moc v rukou Sovětů, ty by ještě nyní - což je zřejmě jejich poslední příležitost - měly zajistit klidný vývoj revoluce, klidně volby poslanců lidu, klidný boj stran uvnitř Sovětů, dát vyzkoušet v praxi program různých stran, klidné předání moci: jednou stranou straně druhé. Dobytí Zimního paláce stálo jen šest mrtvých. Salvy křižníku Aurora byly vystřeleny naslepo. Již 26. října (8. listopadu) zrušil II. Sjezd Sovětů trest smrti. Důstojničtí aspiranti zapletení do obsazení telefonní centrály v Petrohradě, kterou chtěli chránit před revolucionáři, byli propuštěni na příslib, že se budou chovat klidně. Neučinili tak a připojili se k bílým povstalcům na jihu země. Generál Krasnov přísahal, že nikdy nebude bojovat proti bolševikům. Později se postavil do čela kontrarevoluční kozácké armády. Koncem listopadu byla nastolena nová moc téměř všude a vesměs byla souhlasně přijímána. Uprostřed února 1918 mohla Revoluce přejít k tomu, co Marcel Cachin nazval „dílem přestavby“. Ale to by se nesmělo počítat se zuřivostí svržených tříd a s podporou, které ony dostávaly ze zahraničí. Kontrarevoluce a zahraniční intervence v Rusku (1917-1921)-II. John Reed ve své světově známé reportážní knize Deset dní, které otřásly světem uvádí, co mu řekl ruský „Rockefeller Rodzianko: „Revoluce je nemoc. Dříve nebo později budou muset zahraniční mocnosti zasáhnout tak, jak se zasahuje u nemocného dítěte, když se učí chodit. Jiný ruský miliardář Rjabušinski prohlásil, že jediným řešením bylo „zmocnit se falešných přátel národa, Sovětů a demokratických výborů a pověsit je. Šéf britské Inteligence Service Sir Samuel Hoare, který se vrátil do Londýna ještě před dobytím Zimního paláce doporučoval zřízení vojenské diktatury buď pod admirálem Kolčakem nebo generálem Kornilovem. Londýn si vybral toho druhého a Paříž jej následovala. Dne 8. září táhl Kornilov na Petrohrad, ale byl poražen. Bolševici vyhráli, protože lid je ve svém celku podporoval. Jednoduchá chronologie událostí, které půjdou po sobě, dobře ukazuje, že původ toho, co sami bolševici nazývali rudým terorem (stejně jako francouzští revolucionáři, když na konci XVIII. století hovořili o Teroru), ukazuje, že šlo o sled skutků, na jejichž začátku byla kontrarevoluce podporovaná zahraničím. Dne 11. března se sovětská vláda usadila v Moskvě. Ve stejném momentě se anglofrancouzské jednotky vylodily na severu. 4. dubna se vyloďují japonské jednotky ve Vladivostoku, zatímco ataman Semjonov řídí povstání v Zabajkalsku. Dne 29. dubna nastolují Němci na Ukrajině Skoropadského diktaturu. V květnu povstává československý armádní sbor na Sibiři a v oblasti Donu, Děnikin, Kornilov, Alexejev rozpoutávají teroristická povstání. Angličané se zatím připravují v Iránu přepadnout s jednotkami bílých kozáků Baku. Turecko hrozí ve stejné oblasti. Koncem května jsou tři čtvrtiny sovětského území v rukou kontrarevoluce a interventů. Dne 3. srpna se ve Vladivostoku vyloďují další britské jednotky současně s japonskými posilami. 30. srpna je Lenin těžce zraněn při atentátu, který spáchala F. Kaplanová. Dne 2. záři ústřední výkonný výbor Sovětů vyhlašuje rudý teror proti kontrarevoluci. V srpnu a září začíná sovětská protiofenzíva na všech frontách. Dne 20. září popravují bílí, na rozkaz Britů, 26 komisařů v Baku. V říjnu se revolucionáři vybavují jako skutečná armáda. 1919 Dne 2. března je francouzskými interventy a bčlogvardějci v Oděse zavražděna francouzská revolucionářka Jeanne Labourbová. Dne 28. dubna začíná ofenzíva proti admirálu Kolčakovi na Uralu. Téhož dne Francouzi ukončí svou evakuaci Oděsy, ale vrátí se 23. srpna, aby podpořili Denikina. V témže měsíci je Kolčak definitivně poražen. Dne 24. října je poražen Denikin u Voroněže a u Caricynu (Stalingradu). 1920 Mezi lednem a březnem sovětské jednotky všude vítězí. Kolčak je poražen na Sibiři, prchá, je zatčen v Irkutsku a zastřelen. Denikin je nucen opustit Oděsu, kde končí francouzská intervence. Přístavy v Murmansku a Archangelsku jsou osvobozeny. Sovětská moc, která právě zavedla plán GOELRO na elektrifikaci Ruska, se domnívá, že si bude moci oddechnout. Ale 25. dubna napadnou Poláci, za pomoci bělogvardějců generála Wrangela, kterého podporuje především Francie, Rudou armádu. I. jezdecká armáda generála Buďonného přechází 5. června do protiútoku a v listopadu vítězí. Wrangel zahnaný na Krym je definitivně poražen. Gruzie, Arménie a Azcrbájdžán přecházejí pod revoluční moc. Boj pokračuje ještě na Dálném východě proti bandám Semjonova a barona von Ungerna, které podporují Japonci. Bylo fakticky nutné údobí pěti let, až do října 1922, aby se skoncovalo se zahraniční intervencí na území, které se následně, 30. prosince, stalo územím Svazu Sovětských Socialistických Republik (SSSR). Není bezpochyby špatné si připomenout těchto několik nepopiratelných historických faktů, jestliže chceme hovořit o zločinech v této části světa v oné době. Pierre Durand Pierre Durand, žurnalista a historik, předseda výboru bývalých vězňů z Buchenwaldu-Dory, je odborník na druhou světovou válku. Je autorem Les Sans-culottes du bout du monde - 1917-1922 -Contrerévolution et iníervention étrangére en Russie. Editions du Progres, 1977 (NDLR) a v Temps des Cerises, Jeunes pour la Li-berté; Louise Michel: Joseph et les hommes de l ombre Je až dojemné, jak kapitalisty ovládané státy, které si šli kvůli koloniím a mocenským zájmům normálně navzájem nemilosrdně po krku, až v neuvěřitelné shodě napadli zemi, ve které se lidé rozhodli vládnout si sami a sklízet plody své práce pro sebe a své děti, nikoli pro hrstku bohatých magnátů a průmyslníků. Kolik úsilí vynaložili na to, aby zadusili pokrok, zvrátili výsledek revoluce a nastolili proti vůli lidu této země zpět starý kapitalistický zlořád…!!! Po porážce intervenčních vojsk komunisty nastalo v Sovětském svazu i díky Leninově NEPu období zdánlivého klidu a ekonomického růstu. Kapitalisté vycítili díky Leninově smíšenému hospodářství šanci se dostat v této zemi zpět k moci bez boje a armád. Buržoazie se nenápadně, plíživě vracela zpět do průmyslových a mocenských struktur země. To však ukončila Leninova smrt a Stalinův nástup k moci, po kterém v Sovětském svazu přešli k plánovanému centrálně řízenému národnímu hospodářství, tedy ke státní ekonomice, bez velkých soukromých výrobních subjektů. To, bylo jedním z hlavních důvodů, proč světový kapitál spáchal další ohavný zločin a záměrně nechal v Německu vybujet nacismus a v rozporu s podmínkami Versailleské smlouvy dovolil vybudovat Hitlerovi armádu, což vedlo k druhé světové válce. Plánem vůdců kapitalistických zemí, totiž bylo nasměrovat militantní rasistické nacisty proti komunistům v Sovětském Svazu….!!!
Posted on: Tue, 03 Dec 2013 10:13:33 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015