Neposlušný profesor a pytlík hrachu TOULKY Syn soukeníka Vincenc Zahradník měl našlápnuto na církevní kariéru. Po vysvěcení na kněze mu v roce 1816 litoměřický biskup svěřil úřad ceremoniáře a biskupského sekretáře. V roce 1820 byl Zahradník dokonce jmenován profesorem litoměřického semináře. Jenže záhy poté, hned v březnu, dorazila z Vídně komise, která začala vyšetřovat a zatýkat. Mezi jinými se zaměřila také na třicetiletého profesora. Byl zbaven všech funkcí a odsunut na bezvýznamnou faru v Zubrnicích. Provinil se. Přemýšlel jinak, než si církevní špičky představovaly. Na zdi kostela sv. Maří Magdalény v Zubrnicích je nenápadná pamětní tabulka, která připomíná osud tohoto vlasteneckého faráře. Tím vlastně také osudy obce, která vznikla někdy v 9. nebo 10. století. Její název ukazuje spojitost s mohutným zubrem. Obávaným pánem zdejších osadníků ale bývalo litoměřické proboštství. Po husitských válkách majetek přešel na Jana z Vartenberka, který ho už v roce 1454 musel vrátit. Až do roku 1848 tak ves Zubrnice patřila litoměřickému biskupství. To sem odložilo neposlušného profesora. Podezřelé obecné blaho Na semináři v Litoměřicích v době, kdy se Vincenc Zahradník stal profesorem, vznikl kroužek příznivců pražského filozofa Bernarda Bolzana. Ten se sice uvedl spisem o matematice, ale dal přednost vedení nově zřízené katedry náboženských věd na pražské univerzitě. V letech 1805-1819 působil jako univerzitní kazatel a za tu dobu pronesl téměř tisíc kázání. Jejich obsah dráždil církevní autority. Pro přípravu kázání byla předepsána učebnice císařova zpovědníka J. Frinta. Bolzano však hovořil podle vlastních sešitů. Prosazoval reformu církve i státu. Přednášel o mravních a sociálních aspektech doby. Obhajoval úsilí o „obecné blaho“. Což se zdálo krajně podezřelé. Vždyť úkolem Bolzana a dalších přece mělo být čelit myšlenkám Velké francouzské revoluce a posilovat „tradiční“ katolicismus. Ne kázat o lásce k vlasti a dokonce o právu poddaných na odpor proti nespravedlivé vrchnosti. Na Štědrý den roku 1819 vydal císař František I. dekret, kterým zakázal Bolzanovi učit. Přísná komise prověřovala a vyháněla z učitelských postů také jeho příznivce. A tak Vincenc Zahradník skončil na faře v Zubrnicích a neustále ho prověřovali, zda nesepisuje něco pro císařství nepřijatelného. Snažil se to dohlížitelům, kteří vládli němčinou, ztížit tím, že nadále psal česky. Ostatně ve své době patřil k významným obrozencům. Po deseti letech byl přeložen na jinou faru v Křesicích u Litoměřic. Tam v roce 1836 zemřel, když se při ošetřování nemocných nakazil tyfem. První zmínka o kostele sv. Maří Magdalény, kde vyhnanec v Zubrnicích působil, pochází z roku 1352. Dílna Octavia Broggia ho v letech 1723-32 barokně přestavěla. Od roku 1986 je kostel postupně opravován. V interiéru zaujmou fragmenty nástěnných maleb, které byly restaurovány v 90.letech minulého století. Měla sukni v prádle Kostel je součástí prohlídkové trasy po skanzenu, který není vybudován v uzavřeném areálu na konci obce, ale přímo v ní. Muzeum lidové architektury otevřené v roce 1988 přibližuje život na vesnici v době, kdy se zde pěstoval chmel. Není divu, že centrem skanzenu je proto rozlehlý chmelařský dům, který patřil jednomu z nejbohatších hospodářů. Na střeše se zachovaly „průduchy“, kterými se provětrávala půda. K velkým zážitkům patří návštěva školy, jejíž budova pochází z roku 1863. Postavili ji na místě původní dřevěné školy z roku 1768. V Zubrnicích tedy byli připraveni na školskou reformu Marie Terezie, která zavedla povinnou šestiletou školní docházku. Neznamená to ovšem, že se nařízení ihned ujalo. Navíc se připouštěly úlevy pro děti, které pomáhaly na poli nebo později pracovaly v továrnách, aby přispěli malým výdělkem k přežití rodiny. Na situaci v některých domácnostech ukazují příklady omluv z vyučování zapisovaných do třídních knih. V knize Co ještě nevíte o životě našich předků uvádí Stanislava Jarolímková i tyto omluvy: „Měl u ševce boty.“ „Měla sukni v prádle.“ Prázdniny zavedla Marie Terezie jen pro vyšší a střední školy. Trvaly sice dva měsíce, jenže ty podzimní. Končily 3.listopadu, kdy začínal výcvik nových vojáků. Až Josef II. usoudil, že je výhodnější netrápit žáky učením v nejteplejších měsících roku a posunul prázdniny na nám známé měsíce červenec a srpen. V zubrnické škole umístili ukázku třídy do přízemí, kde ale původně býval byt učitele. Dvě třídy se nacházely v prvním patře. Dřevěné lavice se sklopnými sedátky a kalamářem patřívaly k výbavě vesnických škol ještě těsně po druhé světové válce. Průvodkyně ale připomíná i předchozí dobu, kdy zlobidla a lemplové usedali za trest do poslední „oslovské“ lavice. Má také pytlík s hrachem, na němž si návštěvníci mohou zkusit klečet. A nutno přiznat, že toho využívají. Tělesné tresty byly na školách zakázány v roce 1870, ale ne všude se to dodržovalo. Místo lískovky ovšem zabíralo třeba držení učebnic na natažených rukou. Obvyklou učební pomůckou bývala vycpaná zvířata. V Zubrnicích téměř všechna výhružně cení zuby. Průvodkyně zalitovala, že tyto názorné pomůcky se vytratily a řada dětí už vůbec nepozná „domácí“ druhy. Pokud ukáže výpravě žáků raka, prakticky všichni odpoví, že je to krab. Ve skanzenu shromažďují unikátní sbírku závěsných obrazů, na nichž se dříve děti učily zejména postupu prací na poli, v chlévě, dílně či továrně. Podle série obrázků se také vyprávěly pohádky nebo příběhy. Tento přístup poprvé použil Jan Amos Komenský v učebnici Orbis pictus, do níž zařadil ilustrace k lepšímu porozumění textu. V Zubrnicích už posbírali kolem dvou set těchto závěsných tabulí. Petrolej do lampy Ve vesnickém obchodě, který byl v provozu od konce 19.století do počátku padesátých let minulého století, kdekdo kroutí hlavou nad velkou lahví maggi. Dříve hospodyně nakupovaly na delší dobu. Dnes by obchodníci takové balení do regálu nedali, protože chtějí, aby lidé chodili do supermarketů co nejčastěji a utráceli i za zboží, které vlastně vůbec nepotřebují. Zásobníky na petrolej připomínají dobu, kdy se do přinesených nádob odléval, aby bylo doma čím svítit. Odměrky a závaží zase odkazují na praxi, kdy se vše odsypávalo a vážilo. Na návsi, kde na rozdíl od jiných skanzenů návštěvníci běžně potkávají obyvatele obce, stojí první stavba, která dala vzniknout myšlence na zachování lidových objektů. Barokní studnu z roku 1695 sem přenesli ze Střížovic. Obec Zubrnice vznikla v údolí Lučního potoka a na něm nechyběly mlýny a pily. Bývalo jich na dvacet. Přístupný je menší, selský mlýn na horní vodu, což odpovídalo podmínkách Českého středohoří. Mlela se tady mouka pro nejbližší okolí. Voda ale ve vesnici jen nesloužila. V roce 1729 obec zničila povodeň, a tak málem zanikla. Schopnost obyčejných lidí překonávat překážky se však znovu prokázala a z trosek povstaly nové Zubrnice. Miroslava MOUČKOVÁ HaNo
Posted on: Sat, 31 Aug 2013 17:28:14 +0000
Trending Topics
© 2015