PODSTATNÉ PRVKY OBRÁCENÍ SVATÉ KLÁRY (2013 je 760 výročí jejího úmrtí /+1253) - pokrač. 2: Snad nejzajímavější je svědectví dvacátého svědka Jana de Ventury z Assisi, který byl služebníkem v domě, kde vyrůstala. Odpřisáhl, že vybraná jídla, která jí byla určena, odkládala a posílala je chudým, potvrdil, že pod šaty nosívala kající roucho, že se postila a prodlévala na modlitbách.3 Více svědků také potvrzuje, že odmítala sňatek. Vzhledem k tomu, že jí bylo již 18 let, byl to usilovný boj s rodinou, který musel trvat už několik let. Středověk běžně ukazoval světce jako vyvolené již od matčina lůna. Podobně je tomu i v líčení svatosti Klářiny. Jedno je však jisté: Klára velmi záhy touží po modlitbě a chce žít zasvěceným životem. Proč však nevstoupila do kláštera? Pravděpodobně si nebyla jistá, zda je to skutečně její cesta. Něco hledala, po něčem toužila, ale potřebovala někoho, kdo by jí jasněji ukázal cestu jejího vlastního povolání. 2.3. Setkání se sv. Františkem a útěk z domova Je zajímavé, že slovo povolání se ve spisech sv. Františka nevyskytuje ani jednou. Objevuje se však velmi jasně v Testamentu sv. Kláry, avšak jen v první části. V té době se totiž neužíval termín povolání tak jako dnes. To však neznamená, že ve spisech sv. Františka či prvních legendách o jeho životě nenacházíme popis povolání jako životního procesu. Spíše to znamená, že v těchto pramenech je povolání přesně odlišeno jako Boží čin, kterým volá člověka k obrácení. Z toho vyplývá, že povolání je samo o sobě tajemstvím, které nelze zcela jednoduše popsat. Tedy přijmout povolání znamená obrátit se. Je to spásný dialog mezi Bohem a člověkem, který se neprojevuje pouze vnitřně, ale také navenek v životě pokání. 3 Je tu však další malé překvapení. Ve spisech sv. Františka nenajdeme ani jednou slovo „obrácení“. Když líčí v testamentu moment setkání s malomocnými, který ho vedl ke konečné změně jeho života, nepoužívá slovo „obrácení“, ale užívá výrazu „začít konat pokání“.4 František věděl, že obrácení není jednorázový akt, ale styl života. Je tu však ještě další důvod. V prvotní církvi slovo obrácení znamenalo uvěřit v Krista, přijmout evangelium jako normu života a nechat se pokřtít. Jinak řečeno, jednalo se o radikální změnu způsobu života. Po dosažení náboženské svobody v r. 313 se křesťanství začalo šířit stále rychleji. V církvi, která se postupně stávala v evropském prostoru jedinou nositelkou náboženství, byl křest nezbytným obřadem pro „řádné přivítání nově narozeného člověka“. Dozrávání křesťanské dospělosti mělo tedy jinou podobu než v prvotní církvi. Ve středověku slovo „obrácení“ již neznamenalo „stát se křesťanem“, ale počínajíc sv. Bernardem z Clairvaux bylo slovo obrácení používáno ve smyslu „opustit svět a vstoupit do kláštera“.5 František však na počátku své duchovní cesty netouží vstoupit do kláštera. Začíná v podstatě jako poustevník a s příchodem prvních bratří zakládá zcela nový způsob zasvěceného života. Podobně tomu bylo i u svaté Kláry. Cítila, že klášterní život, tak jak existoval v její době, není cesta, kterou by chtěla zvolit, aby dosáhla plnosti svého povolání. František prožíval svou volbu v hloubce vnitřní samoty. Nebyl nikdo, kdo by mu poradil, co má vlastně dělat. I Klára je zprvu ve svém hledání sama, avšak v setkání se sv. Františkem získává oporu a jistotu. Opustí rodný dům, nechá si ostříhat vlasy, změní svůj život naprosto od základu. Pro Františka je vrcholem poznání vlastního povolání setkání s malomocným. Pro Kláru nastává tato chvíle v setkání s Františkem. Jak svědectví v Procesu svatořečení, tak Legenda jsou zajedno: při setkání se sv. Františkem Klára došla k rozhodnutí změnit svůj život. Zvláště významné je svědectví sedmnácté svědkyně, paní Bony de Guelfuccio z Assisi, která doprovázela sv. Kláru při jejích tajných setkáních se světcem.6 Legenda hovoří o tom, že Klára se dověděla o způsobu následování Krista sv. Františkem a také sv. František se dověděl o ctnostech Klářiných a chtěl ji přivést na cestu života podle evangelia v chudobě.7 Odkud František věděl o Kláře? Někdy na přelomu roku 1209 – 1210 je přijat do řádu sv. Františka bratr Rufín, který byl bratrancem sv. Kláry. Průvodcem sv. Františka při setkáních se sv. Klárou byl však bratr Filip. Pravděpodobně František cítil, že přítomnost bratra Rufína by Klára mohla pociťovat jako jistý psychologický nátlak. Nastává Květná neděle roku 1211 (nebo 1212). Nejprve Kláře prokáže při bohoslužbě čest sám biskup, když jí podá osobně palmovou ratolest. Chtěl tak dát najevo, že ji bere pod svou ochranu? Asi ano. Je pravděpodobné, že byl o celé věci zpraven. Večer Klára utíká tajně z domu. V té době mívaly zdejší domy dvoje dveře. Hlavní vchod a pak ještě jedny malé úzké dveře, které symbolizovaly úzkou bránu, kterou se vchází do života věčného, a sloužily k vynášení rakve. Jinak byly zavřeny. Ještě dnes se dají takové dveře rozpoznat na některých domech v Assisi. Právě takové dveře si zvolila Klára ke svému útěku. Nebylo divu, že byly zataraseny velkými trámy a kameny, jak o tom svědčí Legenda i svědectví v Procesu svatořečení. Tohoto prostoru si zřejmě nikdo příliš nevšímal, a proto se nejlépe hodil k nepozorovanému úniku z domu. Klára nechtěla couvnout před ničím, odklízí trámy i kameny a utíká k Porciunkule. Nastává podivuhodná liturgie mystického zasnoubení s nebeským Ženichem. Nebylo běžné, aby laik vedl obřad zasvěcení panny. A není to běžné dodnes. Tento obřad náleží biskupovi. František i Klára však věděli, že se nejednalo o klasickou liturgii zasvěcení, ale o tajemný sňatek s Kristem ponořením do jeho smrti. Jako katechumen, který se ponořuje do vody, nechá v sobě umřít starého člověka a z křestního pramene vystupuje jako nový člověk, tak i Klára nechává v sobě umřít mladou, krásnou rytířskou dceru a ožívá jako chudá Kristova snoubenka, jejímž jediným bohatstvím je Kristova láska. (Poznámky k textu: 3 Srov. Proces svatořečení , in: Františkánské prameny II., Český Těšín 1994, č. 3142 – 3144.13 4 SV. FRANTIŠEK Z ASSISI, Odkaz, in: Františkánské prameny I., Olomouc 2001, č. 110. 5 Srov. Jacques G. BOUGEROL, Conversione, fuga dal mondo, in Dizionario francescano, Spiritualitá, Padova 1983, s. 228. 6 Srov. Proces svatořečení , in: Františkánské prameny II., Český Těšín 1994, č. 3123 -3125. 7 Srov. Legenda svaté Kláry z Assisi , in: Františkánské prameny II., Český Těšín 1994, č. 3162 - 3164.14) (Pokrač: 3)
Posted on: Sat, 10 Aug 2013 22:16:28 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015