Ruleta ve hře na tutovku MARTIN HEKRDLA uvažuje o svébytném konci ekonomické recese. Přesně se vyjádřil k vývoji ekonomiky člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal: „Situace se kvalitativně nemění, ekonomika se nevyvíjí ani jedním, ani druhým směrem nijak výrazně, což znamená, že všichni spíše čekají, co se stane.“ Stalo se ono „něco“, když o den později -3. září - potvrdili statistikové z ČSÚ, že česká ekonomika se po dlouhém poklesu dostala z recese? Ne! Byť máme černé na bílém, že HDP ve druhém kvartálu 2013 vzrostl proti prvnímu o 0,6 procenta. Již radostná konstatování, že jsme recesi „utekli z lopaty“ a obrat k růstu byl „defi -nitivně potvrzen“, byla provázena výrazy jako „zdá se“ a „vypadá to“. A druhý den se už rozezněl téměř nářek nad dusivostí daňové politiky, chabostí státních investic do infrastruktury a nicotností spotřebitelské poptávky. Vždyť v onom růstovém čtvrtletí jsme v obchodech utratili skoro o dvě miliardy méně než v předchozím, propadovém. Snad nejhorší je, že ve firmách přetekl pohár trpělivosti, vyvanula účinnost kursů pozitivního myšlení a zcela se vytratila důvěra v řeči ekonomů ohlašujících ob týden konjunkturu. Dosud firmy investovaly a zavážely sklady zbožím ve víře, že „všeho (i recese) do času, Pán Bůh na věky“ (jak stojí psáno na berounské bráně). S tímto rozšafným rozpoložením je konec. Podniky přestaly investovat do strojních zařízení a ohrožují tak nejen příští růst, ale i konkurenceschopnost. A to je vážnější než pomyšlení, kam jsme to dopracovali, jásáme-li i nad desetinkami růstu a meziročním propadem. Proč tedy ekonomika oživuje? Inu, jak zní klišé, „táhnou ji exporty“. K nim je pro nás klíčem Německo, které pospolu s Velkou Británií a Francií (Francois Hollande slavil zázračný francouzský růst o státním svátku 14. července, ve výroční den dobytí Bastily, rovnosti, volnosti, bratrství a bohdá brzy i Sýrie) výrazně vylepšují statistiky celé Evropě. Čemuž vděčíme za aktivní obchodní bilanci (žel, jištěnou sníženými importy kvůli fičáku v českých kapsách). I bez ironie však určitě platí, že Spojené státy rostou už od začátku roku (a v druhé půli mohly by tempo - navzdory „fiskální konsolidaci“ - ještě zrychlit, ba zdvojnásobit). I Evropská unie nepochybně zahájila růst a Japonsko je na tom ještě mnohem lépe. Různá „ale“ však bzučí kolem jako komáři. Francouzský měsíčník Ekonomické alternativy označil za hlavní páku obratu k zářným zítřkům ve druhém čtvrtletí -dlouhou zimu! Je to prý prosté: zima zvýšila spotřebu energií (první přírůstek HDP) a firmy si v očekávání jara z dlouhé chvíle plnily sklady, aby nevyšly ze cviku a morálně se nerozpadly (druhý přírůstek). Prý výjimečné okolnosti. Snad. Při čekání na to, „co se stane“, je třeba zvážit možné detonátory „lepšího příští“: periodický americký kolotoč kolem fiskálního stropu, zavření kohoutů „kyslíkových bomb“ (tiskáren na peníze), další rozbíhavý vývoj evropských zemí, zpomalení světového Jihu, který až dosud růstově vykrýval propadání severní „Transatlantidy“. Může být válka na Středním východě (a ropný cenový šok). A OECD varuje před sociální explozí, která se ráda objevuje jako satira - tedy ve chvíli, kdy se poměry začínají měnit k lepšímu… Obávám se, že opravdu jen vyčkáme, co se stane. Že nic jiného nezbývá. Neboť tento svět, tahle ruleta, není hrou na tutovku. Foto (rulety) s popisem: "A přece se točí." TÝDEN 37/2013, 9. září 2013
Posted on: Tue, 10 Sep 2013 08:31:49 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015