Starší dějiny českého františkánství (Petr Hlaváček, Historický ústav Akademie věd ČR v Praze/Centrum humanitních studií pro dějiny a kulturu střední a východní Evropy v Lipsku; IFS v ČR) část: 1: I. Chronologický přehled dějin řádu (od roku 1209 do roku 1517) 1209/1210 - díky zprostředkování biskupa Guida z Assisi a kardinála Jana od sv. Pavla se František a jeho jedenáct bratří mohlo zúčastnit audience u papeže Innocence III. v Římě. Papež ústně potvrdil Františkem sestavená pravidla pro život prvotního bratrstva („regula primitiva“) a dovolil jim kázat pokání. 1212 - Klára z Assisi se připojila k Františkovu společenství - počátek klarisek, ženské odnože řádu. 1215 - během IV. lateránského koncilu se v Římě patrně poprvé setkali František a Dominik, zakladatel Řádu bratří kazatelů. 1220 - papež Honorius III. jmenoval na Františkovu žádost kardinála Hugolina ze Segni „protektorem a korektorem“ řádu. František a Dominik se setkali v Římě u kardinála Hugolina. 1224 - František dovolil Antonínu z Padovy zavedení řádového teologického studia. 1226 - vznik tzv. „Malého odkazu-testamentu“, smrt Františkova v Porciunkule. 1228 - papež Řehoř IX. svatořečil Františka v Assisi; kanonizace potvrzena bulou „Mira circa nos“ . 1230 - papež Řehoř IX. vydal bulu „Que elongati“ - první papežský výklad řehole sv. Františka. 1232 - svatořečení Antonína z Padovy 1237 - Bulou „Quoniam abundavit“ bylo bratřím uděleno právo kázat a zpovídat. 1239 - v Římě se sešla proti vůli generálního ministra Eliáše z Cortony generální kapitula za předsednictví papeže Řehoře IX., která jednala o záležitostech vnitřních struktur řádu a o řeholi; generální ministr Eliáš byl sesazen. 1240 - s nástupem generálního ministra Haima z Favershamu do úřadu byli laičtí bratři úplně vyloučeni z vedení provincií, kustodií a jednotlivých konventů a zároveň bylo omezeno přijímání laiků do řádu. 1243 - Bonaventura vstoupil do řádu a začal svá teologická studia v Paříži pod vedením Alexandra Haleského. 1245 - bula „Ordinem vestrum“ papeže Innocence IV.; druhý oficiální papežský výklad řehole. 1246 - řád si plně zapojil do inkvizice, zejména v severní Itálii, na Korsice, Sicílii, v Provence, Dauphiné, Bosně a jinde. Bula „Cum sicut ex“ papeže Innocence IV., kterou byly kláštery klarisek zcela podřízeny františkánskému řádu, tj. generálnímu a provinčním ministrům. 1252 - 1257 - spor mezi mendikantskými (především františkánskými a dominikánskými) a světskými mistry pařížské univerzity. 1257 - Bonaventura zvolen na generální kapitule v Římě generálním ministrem. Konzolidace řádu. 1260 - generální kapitula v Narbonne vyhlásila rezignaci řádu na přemrštěnou výzdobu a vybavení františkánských kostelů. 1274 - počátek velkých sporů o výklad řehole a o vztah řádu k majetku; za řeholi „bez papežských interpretací“ se zasazovali tzv. spirituálové, rozšířením především v Itálii a jižní Francii. 1279 - dekret „Exiit, qui seminat“ papeže Mikuláše III. - další papežská interpretace řehole. 1281 - bulou papeže Martina IV. „Ad fructus uberes“ bylo františkánům dovoleno neomezeně kázat a zpovídat; spory s dalšími řády, episkopátem a farním klérem. 1282 - smrt Anežky České, nejvýznamnější osobnosti starších českých františkánských dějin (kanonizována roku 1989). 1287 - rehabilitace nonkonformního františkánského teologa Petra (Jana) Olivi, duchovního otce spirituálů (zemřel roku 1298). Jeho spisy se staly hlavní zbraní spirituálního proudu uvnitř řádu. 1288 - bývalý generální ministr Jeroným z Ascoli zvolen jako první z řádu Menších bratří papežem (Mikuláš IV.). 1289 - papež Mikuláš IV. potvrdil řeholi třetího řádu (terciářů). 1292 - generální kapitula v Paříži nařídila, aby se bratři (kromě laiků) ze všech konventů zúčastňovali vyučování klášterního studia. 1305 - Ubertino z Casale dokončil svůj slavný spis „Arbor vitae crucifixiae“; vedoucí osobnost spiritualismu (zemřel cca 1329). 1306 - zemřel Jacopone da Todi; básník, stoupenec spiritualismu, exkomunikován papežem Bonifácem VIII. a vězněn v letech 1298-1303. 1308 - zemřel Jan Duns Scotus, významný františkánský teolog, „doctor subtilis“. 1309 - smrt Angeli z Foligna, terciářky a mystičky. 1315/16 - zemřel Raimund Lullus - terciář, teolog a misionář. 1317 - papež Jan XXII. inicioval inkviziční proces proti spirituálům. 1318 - v Marseille upáleno pět bratří spirituálního směru. 1320 - zemřel Bernard Délicieux; odpůrce inkvizice - na zásah papeže Jana XXII. uvězněn a vyloučen z řádu. 1322 - generální kapitula v Perugii prohlásila svým listem ke všem věřícím za pravověrné učení, že Kristus a apoštolové neměli ani společný ani osobní majetek; papež Jan XXII. se proti tomuto výkladu postavil bulou „Ad conditionem“. 1328 - papež Jan XXII. exkomunikoval vzdorujícího generálního ministra Michaela z Ceseny. 1334 - Jan z Valle obdržel od vedení řádu svolení, aby se se svými druhy usadil v poustevně v umbrijském Broglianu, kde mohl žít podle řehole bez papežských koncesí, privilegií a interpretací (počáteční impuls observantského hnutí). 1337 - zemřel Angelus Clarenus, jeden z duchovních vůdců spiritualismu; jeho následovníci („klaréni“) byli tvrdě pronásledováni za pontifikátu Urbana V. 1342 - papež Klement VI. přenesl na františkány správu svatých míst a misijní působení ve Svaté zemi (Jeruzalém, Betlém). 1347 - smrt františkánského teologa Viléma Ockhama. 1350 - Gentilis ze Spoleta získal od papeže Klementa VI. dovolení žít se svou komunitou podle řehole bez vměšování představených řádu. Papež tak revidoval svůj původně negativní postoj k refermním (poustevnickým) kruhům v řádu. 1354 - generální kapitula v Assisi se vyslovila proti reformnímu hnutí Gentila ze Spoleta a obvinila jej z kacířství (1355 - papež Innocenc VI. se přiklonil k rozhodnutí kapituly). 1368 - Pavel Trinci z komunity Gentila ze Spoleta obdržel svolení k znovuosídlení poustevny v Broglianu (raná observance pokračuje a získává stále nové stoupence). 1378 - velké západní schizma; dlouholetá roztržka v řádu. 1380 - Pavel Trinci se stal komisařem reformních klášterů v umbrijské provincii (od r. 1388 dokonce generálním komisařem řádu). 1402 - Bernardin ze Sieny vstoupil do řádu; velký horlitel pro františkánskou observanci. 1407 - reformované (observantské) kláštery ve Francii vyňaty z jurisdikce provinčních ministrů. 1409 - na koncilu v Pise zvolen papežem františkán Petr Philargus (Alexandr V.) - vyvrcholení tzv. velkého západního schizmatu. Řád rozdělen na tři skupiny - obedienci římskou (Řehoř XII.), avignonskou (Benedikt XIII.) a pisanskou (Alexandr V.) 1415 - koncil v Kostnici zřídil konstitucí „Supplicationibus“ v rámci řádu vlastní observantské struktury v čele s generálním vikářem. 1416 - Jan Kapistrán vstoupil do řádu; Jakub z Marky se připojil k observanci. 1427 - klášter v Heidelberku se jako první z hornoněmecké provincie přidal k observanci. 1430 - papež Martin V. svolal do Assisi generální kapitulu, která měla nastolit v řádě jednotu na základě nových reformních konstitucí („Constitutiones Martinianae“). 1434 - papež Evžen IV. nařídil předání klášterů ve Svaté zemi observantům. 1438 - Bernardin ze Sieny se stal prvním generálním vikářem italských observantů. 1442 - papež Evžen IV. jmenoval Jana Kapistrána „vizitátorem a reformátorem“ neitalských provincií. 1443 - generální kapitula v Padově; Jan Kapistrán poprvé zvolen generálním vikářem cismontánských observantů. 1444 - zemřel Bernardin ze Sieny; kanonizován roku 1450. 1451-1456 - kazatelská mise Jana Kapistrána ve střední a východní Evropě. 1456 - smrt Jana Kapistrána; kanonizován roku 1690. 1471 - kardinál František della Rovere, bývalý generální ministr, zvolen papežem (Sixtus IV.). 1484 - observance pronikla do Anglie. 1493 - druhá cesta Kryštofa Kolumba do Ameriky; účast vlámských františkánů Deula a Tisina a Katalánce Jeronýma Pané. 1500 - počátek systematické františkánské misie v Americe. 1501 - generální kapitula v Urbinu; pokus reformovat celý řád a zachovat jeho jednotu („Constitutiones Alexandrinae“). 1505 - založení americké misijní provincie „Santa Cruz“. První klášter založen roku 1515 v Santa Maria la Antigua. 1506 - generální kapitula v Římě; další pokus udržet jednotu konventuálů, observantů a dalších reformních kongregací (klaréni, koletáni, amadeiti, guadalupáni). 1517 - generální kapitula v Římě; poslední pokus papeže Lva X. udržet jednotu řádu; na základě buly „Ite et vos“ řád rozdělen na „Ordo fratrum minorum regularis observantiae“ (=společný pro observanty a ostatní reformní kongregace) a „Ordo fratrum minorum conventualium (pro konventuály, tj. minority).
Posted on: Fri, 27 Sep 2013 01:58:29 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015