Teď jsem někde viděl titulek, že Macura se Ivety nevzdá, že ji mu slíbil Bůh. Na to musím rychle reagovat: ZA PRVÉ: Žádný bůh za mnou nepřišel mi říct, že mi slibuje Ivetu a ani nic jiného či někoho jiného ZA DRUHÉ: Já s bohem nemluvím, že bych slyšel nějaké hlasy. Blázen nejsem. ZA TŘETÍ: Jestli jsem použil termín bůh ve spojitosti s Ivetou, tak jsem to myslel ve smyslu, že prostě bylo Boží, jak mezi námi vzniklo spojení. Bylo to před dvěma roky a teď taky, v podstatě stejně. Nic jsme si skoro nemuseli říkat, na nic se ptát, on nic jsme se nemuseli snažit ani já ani ona a prostě něco mezi námi hned bylo a byli jsme si hned naprosto důvěrně blízko jakoby jsme se znali celý život. Já jsem nikdy nic takové s žádným člověkem nezažil jenom s ní. Prostě takové spojení nevzniklo přirozeně, že třeba bychom společně pracovali na nějakém projektu nebo bydleli spolu, jak často vznikají vztahy, ale prostě vzniklo "božím" způsobem, takovým nadpřirozeným. Nemám proto žádné logické vysvětlení a když nemám pro něco logické vysvětlení, pak tomu říkám, že je to prostě boží... To, co je mezi mnou a ní podle mě nejde zničit, dva roky jsme spolu nebyli a když jsme se jen chvíli viděli, během pár minut či sekund se všechno jakoby vrátilo zpět. Prostě je něco mezi námi nezničitelné. S žádným jiným člověkem nic takového nemám. Vždy to mezi námi naruší nějaký člověk pomluvami nebo zastrašováním, ale to jádro tam stejně zůstává. A tak to podle mě bude i dál. Já se nemusím Ivety vzdávat ani o ni usilovat, když to něco mezi námi PROSTĚ JE a nejde zničit. Není čeho se vzdávat a není o co usilovat.
Posted on: Thu, 15 Aug 2013 13:11:25 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015