Zvěstuji vám Jeho Výsost a Excelenci Pána Ježíše Krista jako pána. Přichází. Jsa Jeho otrok nezkoumám, zda kdo a jak bere užitek z Jeho Slova. Prosím, poslužte si. Reš. (153) Pohleď na mou bídu a vysvoboď mě, nebo jsem nezapomněl na Tvou tóru. Veď mou při a vykup (gaal) mě, pro svou řeč mě oživ! Od bezbožníků je daleko spasení, poněvadž nehledají Tvých ustanovení. Tvá slitování jsou mnohá! Pane, podle svých práv (rozsudků) mě oživ! Mnozí jsou moji pronásledovatelé a moji utiskovatelé, od Tvých svědectví jsem neodbočil. Viděl jsem věrolomné a zhnusilo se mi, poněvadž neostříhají Tvé řeči. Pohleď, jak milují Tvá nařízení! Pane, podle svého milosrdenství mě oživ! Souhrn (počátek, vrchol, suma) Tvého slova je pravda a každý rozsudek (všechno právo) Tvé spravedlnosti je na věky. XXI. (81) Žaloby knížat bez příčiny jsou, ne jich, jen slov Tvých srdce mé se děsí. Ty soudíš sám zde pýchu všelikou, u tebe skrýš před bázeň nalezne si. Tvou řeč mám za svou kořist přehojnou, i v chudobě což radostí mou nejsi? (82) Lest nenávidím, lest mně ohavnou. Miluji Zákon Tvůj, v něm láska má je, bezpočtukrát já chválím pravdu Tvou, v Tvých spravedlivých soudech setba zraje, až jednou bude slavnou úrodou: čekáním jejím již se bělí kraje. (83) Těm, kteří zde Tvou toru milují, buď mnohý pokoj, bez úhon jich snahy! Tvou spásu čekám, již se schylují pod tíhou nepravosti soudu váhy. Mou duši zdvihni, přidej sílu jí! Tvá přikázání konat – cíl mě drahý. (84) Má duše střeží jas Tvých svědectví, vždyť miluji je velice a stále. Rozkazy Tvé jak plnit, srdce ví, byť nestačím sám, jsou před dokonalé. Mé všecky cesty, chvat i prodlevy, před Tebou otevřeny jsou k Tvé chvále. ________________________________________ Osy Koncom júna som si zobrala dovolenku, lebo sme chceli ísť s manželom do záhrady obrať ríbezle a maliny. Z bytu na sídlisku je naša záhrada vzdialená asi 3 kilometre. Vybrali sme sa tam na bicykloch. Keď, sme sa ešte doma chystali na odchod, niečo nepekné som povedala môjmu manželovi. Teraz už ani neviem, čo to bolo, vtedy som si to hneď ani neuvedomila. Cesta do záhrady bola netradične nepríjemná. Inokedy si jazdu na bicykli užívam a vtedy som išla dosť neisto, vbehla som do každého výtlku a kanála na ceste. Mala som zlý pocit aj z kamiónov, ktoré išli vedľa mňa nebezpečne blízko. Keď sme prišli do záhrady, už som vedela, že to, čo som povedala, som nemala povedať a aj som sa manželovi ospravedlnila. Manžel začal oberať ríbezle a ja maliny. Odtrhla som pár malín a do prsta na ruke ma poštipla osa. V minulosti som dosť zle znášala poštipnutie osou, alebo včelou. Vždy sa mi objavil rozsiahly červený opuch, a kým zmizol prešiel aj týždeň. Prešlo asi 5 minút cítila som, ako mi jed ide prstom, opuch sa zväčšoval a prst ma bolel. Najprv som začala myslieť na to, že ako budem mať teraz opuchnutú celú ruku a aké to bude nepríjemné. Ale uvedomila som si, aj že mám svoj hriech, moju neláskavosť k manželovi a tvrdosť môjho srdca vyznávať Pánovi Ježišovi, lebo som svoj hriech nevyznala a vypadla som z jeho milosti. A tak som sa začala modliť, ľutovala som svoj hriech a prosila Pána Ježiša, aby zmenil moje srdce, aby mi odpustil, že som Ho zarmútila. A vtedy som si spomenula na slovo z Mr 16,17-18 A tých čo uveria, budú sprevádzať tieto znamenia; v mojom mene budú vyháňať démonov, novými jazykmi budú hovoriť, hady budú brať a keby vypili niečo smrtonosného neuškodí im. A tak som vtedy uverila tomu slovu, že platí aj pre mňa a vyznávala som v modlitbe, že aj keď mi vnikol do tela jed neuškodí mi, ak mám spoločenstvo s Pánom Ježišom. Že On zomrel aj za moje hriechy a vykúpil ma z moci hriechu a smrti. Ďakovala som Pánovi a radovala som sa, že ho poznám. A skutočne Pán mi dal veľkú milosť. Opuch a sčervenanie na prste sa zastavilo a začalo sa strácať. O pár minút sa úplne stratilo. Aj bolesť, ktorú som pociťovala sa úplne vytratila. Bola som z toho sama veľmi prekvapená a takisto aj môj manžel. Chválila som Pána, že mi odpustil moje hriechy. V minulosti, ak mi náhodou vletela osa, alebo včela do bytu, tak som ju bola schopná zabiť, lebo som bola presvedčená o tom, že keď ju ja nezabijem, tak ma poštipne a budem potom týždeň opuchnutá a ubolená. V tom čase si v kúte našej loggie urobili hniezdo osy. Ja tam chodím vešať vypratú bielizeň a osy tam okolo mňa celé leto poletovali. Pred tým som mala panický strach zo včiel a ôs, lebo som mala zlé reakcie na ich poštipnutie. Potom som si tam kľudne vešala prádlo a pohybovala sa na loggii, osy si ma už vôbec nevšímali, ani ja ich. Pán ma zbavil panického strachu z ôs a včiel a oni pravdepodobne tiež vedia, že sa ma už nemusia báť. 13.2.2009 Valéria B. _____________________________________________ V roce 632 n.l. začali muslimové dělat výpady do Evropy a na Střední východ. V roce 638 n.l. kalif Omar dobyl Jeruzalém, který byl do té doby ovládán křesťanskou Byzancí, ze které se vyvinula ortodoxní církev. Hlavním městem Byzantské říše byla Konstantinopol, dnešní Istanbul. Věřilo se, že tato říše je nepřemožitelná, protože je křesťanská. Turkové, vedeni Alpem Arslamem, zničili byzantskou armádu u města Mantzikertu v pátek 19.8.1071 a zajali křesťanského vládce Byzancie Romana Diogena. Muslimové postupovali dále do Evropy a vybrali si za cíl Francii, Španělsko a Balkán. Jejich postup vyděsil celou Evropu a křesťanský biskup z Jeruzaléma napsal dopis, kterým přesvědčil papeže, aby vymyslel strategii na znovu zabrání starověkého Hospodinova města. Také by to zmírnilo tlak na Evropu, protože by se muslimové museli vrátit, aby bránili svoji vlastní zemi. Papež mobilizoval panovníky a rytíře a přesvědčoval je, že je nutné postupovat podle jeho plánu. Do armády byli naverbováni venkované, bezdomovci, dokonce i prostitutky, ti, kdo se chtěli vymanit z nevolnictví. Papež potom prohlásil, že obdržel dopis z nebe, který ho ustanovil, aby svolal evropské národy do války za osvobození „Svatého hrobu“. V březnu 1096 n.l. vyrazil Petr z Amiens (nazývaný také Petr poustevník) na svém oslíku a přijel do Trevíru (Trier). O velikonoční sobotě pochodoval do Kolína nad Rýnem s přibližně 10.000 muži. Potom poslal heroldy vyhlašovat evangelium křižáků, aby v Porýní získal další podporu. Díky tomu se jeho armáda rozrostla na 30.000 mužů. Petrovi byly připisovány zásluhy, že začal křižácké výpravy, které měly změnit dosavadní svět, ale způsobil tím jedny z nejhlubších kulturních ran mezi křesťany a muslimy, které přetrvávají až dodnes. Také začal perzekuovat Židy podle doktrín, které vyústily v nejďábelštější zvěrstva v historii lidstva. Semínko holocaustu. Křižáci potřebovali pro své výpravy víc peněz, a proto se rozhodli donutit Židy, aby finančně podporovali jejich mise, protože Židé byli tehdy hlavními bankéři. Mnozí rytíři financovali svou účast na křižáckých výpravách tak, že zastavili svůj majetek v bance. Později se však křižáci rozhodli, že se jim nechce ty peníze bankám splácet, a vyhlásili, že je to pro Židy Boží trest za to, že zabili Ježíše na kříži. Gottfried z Bouillonu byl lotrinský vévoda. Jeho panství zahrnovalo Ardeny (dnešní Holandsko) a Porýnskou provincii Kolín nad Rýnem. Vydal dekret, kdy vyhlásil, že všichni Židé, žijící v Lotrinsku, budou zabiti jako zadostiučinění za Kristovu smrt. To mělo za výsledek, že všichni Židé v Kolíně a v Mohuči dali Gottfriedovi 500 stříbrných, aby si koupili svoji ochranu. Ty byly využity na výdaje a zbrojení jeho armády. Tato metoda vybírání financí na křižácké aktivity se brzy stala v Evropě populární. Židé tehdy nejen půjčovali peníze křižákům přes svoje banky, ale také platili výpalné biskupům a rytířům. I přesto, že za svou ochranu zaplatili, začal je Porýnský hrabě Emmerich v kolínské oblasti zabíjet. Armáda Petra z Amienu napadla Židy v Praze, zatímco Gottschalk, Petrův bývalý žák, masakroval Židy v Regensburgu. Před necelými 900 lety se tak Židé stali cílem nepřetržitého masového ničení. Bylo to jedno z největších překroucení Spasitelovy zvěsti, když národ, skrze který Král pokoje přišel, byl ohrožen vyhubením rukou těch, kteří se prohlašovali za Jeho velvyslance. Během následujících staletí byli Židé opakovaně přepadáni a okrádáni. Čas od času byla vyvražděna celá ghetta a ušetřeni byli pouze ti, kteří se nechali pokřtít. Mnoho následovníků Kristových se proti této netoleranci postavili. Bernard z Clairveaux se snažil Židy upřímně ochraňovat před náboženským fanatickým násilím církve, ale jen s malým úspěchem. Útoky na Židy nepořádala výhradně církev římsko-katolická. V 16. století se v západní Evropě objevila církev protestantská, a tuto teologii převzala, což způsobilo pokračující persekuci Židů až k nejhorším zvěrstvům v nacistickém Německu. Židé však pozoruhodně přežili každý následující a ještě zvrácenější útok, ale rány, které od křesťanů dostali za celá staletí jsou velmi hluboké. Z toho důvodu nevidí v křesťanství spasení, ale spíše destrukci svých duší. Mnozí Židé se snažili uchovat vzpomínku na ty následovníky Kristovy, kteří jim při každém útoku přispěchali šlechetně na pomoc. Takto se uvnitř Židovské komunity vytvořila rozpolcenost vůči církvi. Pouze mimořádná láska a milost bude schopna toto zahojit. Přesně to je nyní třeba, aby se zjevilo v církvi v těchto posledních dnech. Křížové výpravy a Kolín nad Rýnem. 3 Na konci dubna 1096 vypochodoval Petr se svou armádou z Kolína. Do Konstantinopole se dostali 1. července. Tato velká armáda, která byla doprovázena ženami a dětmi, potřebovala zaopatřit jídlem a ostatními věcmi, a také v ní chyběla disciplína. Plenili a ničili, co jim přišlo pod ruku. Brzy je začala nenávidět i křesťanská města, která měli chránit. Většina lidí z první křížové výpravy byla vojensky nezkušená a proto jim bylo doporučeno, aby čekali před Konstantinopolí na trénovanou armádu rytířů, která se v Evropě připravovala. A protože mezi touto armádou a místní populací narůstaly spory, dostala rozkaz Konstantinopol opustit. Na pochod se vydali 21. října a u Civitotu je porazili Turkové. Celá armáda čítající 30.000 lidí včetně žen a dětí byla pobita. Masakr přežil jen Petr a pár rytířů, kteří utekli zpátky do Konstantinopole. Gottfried z Bouillonu vyrazil z Lotrinska v roce 1096 přibližně ve stejnou dobu, kdy Petr z Amienu dorazil do Konstantinopole. Týdny pochodovali kolem Rýna a Dunaje a do Konstantinopole dorazili o vánocích. Podle nejmírnějších odhadů čítala jeho armáda minimálně 600.000 mužů. Petr, který přežil bitvu proti Turkům, se k nim připojil a postavil se do čela nové selské armády. Na konci dubna 1097 se křižáci vydali na cestu z Pelcana poblíž Konstantinopole. Přešli úžinu Bospor a v říjnu obléhali Antiochii, která po osmi měsících 3. června 1098 padla. Porážka ve vítězství. 13. ledna 1099 zamířila armáda do Jeruzaléma a dorazila tam 7. června. V poledne v pátek 15. června město padlo. Je biblickou pravdou, že mnoho Božích vítězství vypadá pro přirozeného člověka jako porážka (největším příkladem toho je Kristův kříž). A naopak: když Jeruzalém padl do rukou křižáků, zdálo se to přirozeným lidem jako velké vítězství církve, pro ni to však byla ve skutečnosti hanba a jedna z nejtragičtějších porážek. Co se stalo? Muslimský správce města byl ke všem jeruzalémským občanům včetně křesťanů i Židů poměrně tolerantní. Dovolil jim, aby měli svá vlastní místa k uctívání a měli SVOBODU KDYKOLIV PŘIJÍT A ODEJÍT. Dokonce dovolil, aby během obléhání mohli křesťané město opustit a připojit se k obléhatelům. Když už bylo jasné, že křižáci vyhrají, tak správce a jeho podřízení očekávali stejně ušlechtilé jednání od dobyvatelů. Šeredně se mýlili. Križáci slíbili milost těm, kteří přejdou pod jejich prapor, a mnozí to tak udělali. Potom je obklíčili a všechny je povraždili. Židé ve městě uprchli do synagogy, byli uvnitř jako v pasti a križáci budovu podpálili a všichni tam zemřeli. Byla to záměrná strategie: všechny jeruzalémské nekřesťany vyhladit, aby se Jeruzalém stal opět ryze křesťanským městem. Všichni triumfující križáci – mnozí byli pokryti krví svých obětí – se sešli u „svatého hrobu“, plakali radostí a děkovali za své velké vítězství. V tomto otřesném masakru bylo zabilo více než 50.000 saracénů a všichni Židé. Gottfried z B. byl první křesťanský panovník Jeruzaléma a také hlavní strůjce tohoto masakru; zemřel o rok později 18.6.1100. Jeho nástupcem se stal král Balduin I. Jeruzalémský. Jeruzalémské království existovalo 87 let, dokud nebylo poraženo muslimským králem Paladinem. Po dalších 200 let križáci opakovaně o Jeruzalém bojovali, ale už se jim nikdy nepodařilo ho dobýt. Během této doby bylo mnoho církevních vůdců zděšeno zvěrstvy křižáků a dokonce byly vznášeny požadavky, aby osoby za to zodpovědné byly exkomunikovány. Křížových výprav se zúčastnili ušlechtilí a odvážní lidé, někteří z nich upřímně toužili po obnovení pocty a jména Páně v Jeruzalémě. Na tom, jak šlechetné jsou naše motivy však nezáleží, používáme-li metody, které jsou v protikladu k ovoci Ducha svatého, bude výsledkem zlo. V době trvání křížových výprav vznikly a uvolnily se do světa některé z nejdůležitějších sil, filosofií a teologií a jejich výsledným ovocem bylo, že mnoho milionů lidí bylo odděleno od zvěsti Božího Království obrovskými bariérami, které díky těmto výpravám mezi národy vznikly. Nyní musí být pevnosti zla postavené těmito zavádějícími tragédiemi strženy, aby mohla být zvěst Království uvolněna do nejstrategičtějších regionů na světě.
Posted on: Fri, 16 Aug 2013 21:10:32 +0000
Recently Viewed Topics
© 2015