imagin s Louim.. :)) Nálada ve vlaku byla hodně napjatá i přes veselé vyprávění prázdninových zážitků. Křečovitý smích a žaludek v krku. „Je to pravda, že vám přijde do třídy nová holka?“ přerušila další výbuch smíchu Kate. „Bohužel.“ Odsekla jsem. Viděla jsem pár jejich fotek na fejsbůku :D, ale upřímně, vypadala jako vypatlaná pipka. Po roce jsme si na sebe jako třída zvykli a nechci tam nějakého vetřelce, který bude středem pozornosti, jen kvůli vycpané podprsence nebo dlouhým vlasům. „Určitě bude v pohodě.“ Chtěla mě potěšit Lucy, ale na to bylo pozdě. Vešla jsem do třídy mezi posledními, ale volných lavic bylo překvapivě pořád hodně. Všichni se tlačili k té nové, ani pořádně nevím jak se jmenuje. Super! Posadila jsem se do lavice, aniž by si kdokoliv všimnul, že jsem přišla. Samozřejmě. Mně si nikdo nikdy nevšímá. Tak to pokračovalo celý den. Když konečně zazvonilo a já mohla jít na oběd, bez čekání na učitele jsem vstala a odešla. Mám pocit, že se toho ani nevšiml. Prošla jsem dlouhatánskou chodbou až ke schodišti. „Ahoj. Čáu..“ zdravili mě ze starších ročníků. Seběhla jsem po schodech do jídelny a postavila se na konec překvapivě malé řady. Za pár okamžiků došel zbytek mojí třídy. „Jee, ahoj!“ objal mě Loui, „Tys byla dneska ve škole?“ zeptal se úplně vážně. „Představ si, dokonce od rána.“ Zhluboka jsem dýchala, abych nezačala zuřit. „Dělám si srandu!“ začal mě objímat zase „Díval jsem se na tebe celou dobu.“ Tiskl mě k sobě jako plyšového medvěda „Hrozně ti sluší, když zuříš.“ Pošeptal mi do ucha a rty se jemně otřel o mojí tvář. Usmála jsem se na něj a raději změnila téma. „Hej kluci, dneska jedeme s holkama nakupovat. Nechcete se přidat?“ nabídla jim Amanda. „Nákupy? S holkami? Děláš si srandu, že?“ začal se smát Tom. Ostatní se přidali. „Vaše smůla.“ Odfrkla si Am a s tlupou oveček zamířila k nádraží. „A co my?“ zeptal se Loui naší bandy. „Jdeme někam sednout?“ navrhl Tom. Nakonec jsme si vybrali čajovnu. Nasáčkovali jsme se k největšímu stolu, který tam mají a objednali se čaj a pita chléb. Seděla jsem vedle Louiho. Tiskli jsme se k sobě jako sardinky. Měl ruku kolem mých ramen a prstem mi dělal kolečka na ruce. Seděla jsem a jenom tiše poslouchala jejich rozhovor. „Nechápu, proč jsme jí museli dostat zrovna my!“ začal Tom. „Je to taková kráva.“ Přidali se i ostatní. Nevěřila jsem vlastním uším. To jako vážně? Seděli jsme tam do večera. Hodně pozdního večera. S Louisem jsme dobíhali na poslední vlak, který jel v našem směru, v 23:13. Naskočili jsem doslova v poslední vteřině. Padli jsme zadýchaní na první volné sedadlo, a že jsme si mohli vybírat. Vlak byl úplně prázdný. Opřela jsem se o něj. Chvíli jsme ještě rozdýchávali náš večerní sprint městem a pak jsme se začali smát. „Je to pravda, co jste dneska říkali o Amandě?“ pořád jsem tomu nějak nemohla uvěřit. „Je to kráva, už na první pohled.“ Usmál se a pohladil mě po tváři. „Já… jsem taky kráva…“ zasmála jsem se. „Buď v pohodě, na ní nemáš.“ Usmál se a políbil mě do vlasů. „Jsi zlato.“ podívala jsem se na něj. Sklonil hlavu a chvíli se mi díval do očí. „Mám tě rád!“ usmál se a dal mi pusu na čelo. *Ňamoo*
Posted on: Sat, 07 Sep 2013 07:35:45 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015