ČÍTANKA - víkend (K) LID náš VEZDEJŠÍ..... O Řepce O Odpovědnosti O Karlovi O mediich O NÁS hlavně --- Jak se znásilňují srnky Vprostřed vesnice se objeví srnka, naráží tělem do plotu zahrady, je slepá a začínají jejím tělem zmítat křeče. Do druhého dne bude ležet mrtvá na zemi jako pohozený odpad, jako něco ohavného, co překáží, protože nás to má upozornit na nemilou věc. Srnku a tisíce dalších zabila lidská nevšímavost a touha po směšném zisku na úkor života. Loni se ozimá řepka olejná v České republice pěstovala na 420 000 hektarech, nesmírné číslo, když člověk uváží, že je to plodina, která krmí auta. Jako ozimá plodina je jedinou zelení v nezasněžené krajině během zimy a jedinou zelení zkraje jara, kdy prozatím neraší jiná zeleň. Proto není divu, že ji začala vyhledávat divoká zvířata, nejčastěji srny. A co? Zemědělec má ztrátu, to je holt riziko povolání. Jenže srna, která pozře ozimou řepku olejku, se za moment objeví vprostřed vesnice, slepá a v křečích. Před genetickou modifikací řepka zvířatům páchla, odpuzovala je. Po genetické modifikaci jim začala nesmírně vonět, vábit je. Určité látky obsažené v této plodině začnou po pozření srnce ničit játra a nervový systém. Srnka oslepne, ztratí plachost a do 24 hodin zemře pro celkovou vyčerpanost organismu za asistence bolestivých křečí. Zemědělec obviňuje myslivce, že si svou zvěř nedokáže dostatečně hlídat. Myslivec osočuje zemědělce, že si kolem polí nevystavěl ploty. Během mnohaletého badmintonu osočování srny požírají řepku a chcípají v křoví, ve škarpě, kdekoliv to na ně přijde. Bude letošní zima jiná? Nebude. Myslivec se dál dohaduje se zemědělcem a polí s řepkou zase přibude, protože je to skutečně výdělečná komodita. Chleba sice kvůli ní stojí děsivé peníze, srny kvůli ní chcípají jako na běžícím pásu, ale, sakra, těch peněz co v tom je, to nejde, i přes tu nemravnost, odmítnout. V Německu začalo velké množství řidičů bojkotovat biopaliva kvůli tomu, že ničí motory. My bychom si mohli vybrat poetičtější důvod. Co třeba kvůli srnkám? Nebyl by to dobrý důvod? Nebo se bude čekat na to, až se srny stanou ohroženým druhem? Vždyť ten finanční tok už ničí ale úplně všechno, vymlel skutečnou lidskost, která v nás možná byla a zanechal jen mediální humanismus, bezobsažný pojem. V angličtině se řepka řekne „rape“, stejně jako znásilnění. Jak příznačné. --- Odpovědnost nezodpovědných Marek Řezanka: Často slýcháme argument, že všichni se mají postarat sami o sebe. Jakkoli je toto klišé v mnoha případech neproveditelné (jak se například má o sebe postarat ten, kdo nikde nemůže najít práci, třebaže by pracovat chtěl?), je přímo tragické, když politika státu zabraňuje těm, kdo by se o sebe postarat chtěli, aby tak mohli činit. Přesně toto se za vlády kabinetu P. Nečase dělo – a postihlo to nejvíce potřebné spoluobčany. Ty, kteří jsou nějakým způsobem handicapovaní. Neprosí se o milodary. Chtějí být lidmi soběstačnými, kteří jsou pro společnost přínosem. To by se ale nesměly rušit chráněné dílny – a to by nesměla politika státu trestat ty, kteří chtějí pracovat. Nedokáže-li se stát postarat o své handicapované, nenacházím pro takovou politiku slušné slovo. Je to jednoduše hyenismus, který bere těmto lidem svobodu, odnímá jim důstojnost, nedává jim žádnou naději. Symbolem zmíněné politiky se stalo jméno ministra práce a sociálních věcí, J. Drábka. Při vyslovení jeho jména se nám v první řadě vybaví nejspíš velmi nákladný, přitom nikam nevedoucí, projekt sKaret. Systém sKaret začal fungoval v roce 2012. Kritizován byl opozicí, odbory, ale i částí koalice. Výhrady měli také ombudsman, P. Varvařovský či předseda Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP), V. Krása. V září 2013 odzvonil sKartám umíráček. „Ministerstvo práce překročilo pravomoci, které mu ukládá zákon. Nemělo právo předat správu informačního systému (o dávkách) České spořitelně", stěžoval si například právě Krása. TOP09 si však za projektem, kde se v pozadí vznášely otazníky nad Drábkovým náměstkem, V. Šiškou, firmou iDTAX a rolí samotného ministra, skálopevně stála. V dubnu 2013 M. Kalousek mj. napsal: „Odpověď na otázku, proč chce TOP 09 pokračovat v projektu sKaret, je jednoduchá. Protože je to hospodárné a odpovědné.“ „S představami, že se vyhodí miliardy do vzduchu, aby se podlehlo politické náladě, nebudeme souhlasit“, zahrál na notu úspor K. Schwarzenberg. Je ovšem otázkou, kde byl po celou dobu, kdy byly vznášeny věcné kritické připomínky, v čem je podoba sKaret závadná. „Především nijak neskrývám, že jsem působil ve společnosti iDTAX. Ta byla založena za jediným účelem – jako provozní společnost Mezinárodní obchodní komory, kde jsem zastával pozici předsedy. iDTAX měla za úkol testovat fungování elektronických účtenek, jednalo se tedy o jakýsi experimentální projekt Komory, proto jsem v ní figuroval na vedoucí pozici. Touto skutečností se nijak netajím, informace o mém působení jsou veřejně dostupné," veřejně přiznal Drábek. Střet zájmů zde nespatřovali ani exministr Drábek, ani K. Schwarzenberg. Když byl Drábek po své rezignaci vystřídán exministryní Müllerovou, v projektu sKaret se dále pokračovalo s cílem je protlačit klidně proti všem. „Dostala jsem spoustu e-mailů, kde mi lidé popisovali své příběhy. Je to opravdu hrůza, jak žijí nemocní senioři, kteří jsou navíc částečně odkázáni na pomoc jiných a na devítitisícový důchod, který dostávají. Ti si už sami opravdu těžko pomohou. Jde to na dřeň lidské důstojnosti… Tak, jak je to upravené, je to nediferencované a problematické. Vůbec se nebere ohled na možnosti lidí“, okomentovala bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, E. Wagnerová, v březnu 2012 tu část takzvaných vládních reforem, které zhoršovaly sociální postavení nejpotřebnějších. „Klobouk dolů před takovým výrokem. Pokud je to pravda, pak datum odchodu paní soudkyně bude svátkem. To je přece politická deklarace, skvrna na Ústavním soudu, který se tak stává další komorou parlamentu“, reagoval na její slova tehdejší premiér, P. Nečas. Žádná reflexe, žádný pokus o dialog. Kabinet P. Nečase věděl přesně, co a v jaké podobě chce prosadit, a zřejmě i věděl, pro koho to dělá. Pro dobro většiny občanů to patrně nebylo. Naprostá neochota vnímat kritické hlasy ve společnosti vyústila ve frustraci mnohých lidí, pro které se stal, při parafrázi Nečasova výroku na adresu E. Wagnerové, den konce Nečasova kabinetu svátkem. SKarty však nebyly jediným diskutabilním počinem Ministerstva práce a sociálních věcí za Drábkova působení. Nelze zapomínat na pokus, jak nezaměstnaného zbavit jeho důstojnosti, aby neprotestoval, a poníženě děkoval za každou kůrku, která spadne ze stolu. Nelze zapomínat na jeho institut veřejné služby, ani na zhoršení dostupnosti péče pro potřebné. Na to, jaký chaos zavládl od ledna 2012 na úřadech práce. Zaměstnanci měli na změny málo času, nedostávalo se jim potřebných informací, které se často měnily, skoro jako v případě vojenských instrukcí v románu o dobrém vojákovi Švejkovi. Společnost, která nebere ohled na své handicapované, nemocné a jinak potřebné spoluobčany, není společností vyzrálou, není společností dostatečně svobodnou, není společností zodpovědnou. Je smutné, že ti, kteří jsou za tento stav zodpovědní, se hrdě bijí do prsou, jak ochrání naši svobodu a naši demokracii. Záleží pouze na nás, jakou těmto politikům dáme zpětnou vazbu. -- Svět podle Karla Jaroslav Fiala: Studentské volby mezi středoškoláky vyhrála TOP 09. Co však znamená svoboda v pojetí této strany? Rozšíření práv, nebo jejich omezování? Odpověď může být zajímavější, než se zdá. Strana TOP 09 se řídí metodami reklamního průmyslu. V předvolební kampani vystupuje její předseda Karel Schwarzenberg jako tajný agent 009 a doufá, že to zabere. Důvody k optimismu jistě má. Jak známo, tajemstvím úspěšné reklamy je vytvoření celebrity, která připomíná nadpřirozenou bytost. Důležité je, aby se s touto pohádkovou postavou šlo snadno ztotožnit a aby reklamní kampaň oslovila hlavně mladou generaci. Samotný produkt je až na druhém místě. A je celkem jedno, zda jde třeba o značku Nike a hvězdného basketbalistu, který má symbolizovat sportovního ducha, anebo právě o TOP 09 a Schwarzenberga, který prý ztělesňuje vnitřní klid, zkušenost a nadhled. Musíme zkrátka zapomenout, že reklama také prodává zboží. Klíčová otázka proto zní: Co nám kníže nabízí? Budoucnost patří šikulům Je třeba přiznat, že Schwarzenberg je asi tím nejlákavějším, co může TOP 09 voličům naservírovat. Co je Miroslavu Kalouskovi platné, že přirovnává svou partaj k Beatles, charisma legendárních liverpoolských brouků jeho spolustraníci nemají. Zatímco Schwarzenberga zdraví fanynky jako rockovou hvězdu, bývalého ministra financí v pršiplášti prý na chodníku poznává málokdo. Jenže i Schwarzenberg ví, že politika není jen o eleganci. Proto se rozhodl hrát roli pokračovatele Václava Havla a Jamese Bonda v jednom – tvrdí, že brání svobodu. Co však ona svoboda v pojetí TOP 09 vlastně znamená? TOP 09 prohlašuje, že právě ona je stranou, která představuje cestu do budoucnosti. A opravu, mladá generace do ní vkládá své naděje. Schwarzenberg pojetí oné svobody naznačil v exkluzivním rozhovoru, který tvoří přílohu čerstvě vydané knihy Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Na otázku autorky, proč Berlusconimu dlouhá léta prochází nebývalá koncentrace mediální a politické moci, Schwarzenberg jednoduše odpověděl: „Protože je šikula. Má zkrátka svůj šarm.“ A na otázku, jak je možné, že Berlusconiho impérium uniká i sankcím ze strany Evropské unie, odvětil: „Takhle to na tom světě prostě chodí. Když jste velký a bohatý, proplouváte životem trochu snadněji, než když jste malý a chudý.“ Schwarzenberga zdraví fanynky jako rockovou hvězdu Tak to chodí Proplouváte tedy životem jako italský politik, který během svého života čelí téměř třiceti soudním procesům a více než stovce vyšetřování, který je vlastníkem většiny italských radiotelevizních služeb a kterého jeden z vysoce postavených činitelů OECD označil za hrozbu pro svobodu médií (společně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který je, mimochodem, Berlusconiho velkým příznivcem). Jsou to zkrátka šikulové, kteří umí snáze proplout. Duch doby nemohl být vyjádřen lépe. To je budoucnost pro „top“ vrstvu – pro horní patro společnosti. Na první pohled může být zarážející, že se s něčím takovým ztotožňuje mladá generace nebo významná část naší umělecké obce a ještě při tom mluví o morálce a slušnosti. Jenže divného na tom ve skutečnosti nic moc není. Podobně jako Berlusconi, také Schwarzenberg je typem politika, jehož popularitu mohou výroky o šikulech nakonec jen zvýšit – cožpak neřekl jen tvrdou životní pravdu? Je to politik, se kterým se člověk snadno identifikuje, aristokrat a trochu klaun, který říká: „Jsem jedním z vás, neberu nic tak vážně, jsem trochu cynik, líbí se mi holky a nejsem dokonalý…“ Jenže zdání, že před sebou máme člověka odvedle, je klamné. Za pánem, se kterým je možné posedět u piva, se skrývá mocenský aparát, který nekompromisně dělí společnost na ty, kteří mají zajištěnou cestu vzhůru, a ty, kteří padají ke dnu. Boj pod povrchem Maďarský filosof a bývalý disident Gáspar Miklós Támas hovoří o dnešku jako o jedinečné éře. Je pro ni charakteristické, že rovnost je považována za cosi škodlivého pro zájmy většiny lidí. V naší společnosti probíhá čím dál intenzivnější ekonomická válka všech proti všem, která nás dělí na vítěze a poražené v konkurenčním boji. TOP 09 se samozřejmě stylizuje do partaje pro vítěze – zejména pro mladé, kteří věří, že v boji na trhu obstojí a že porážka čeká jen ty pomalejší, starší a málo flexibilní. Jenže právě tady jsme u kořene problému. Naše společnost je rozdělována podle toho, kdo je a kdo není ekonomicky soběstačný a úspěšný (třebaže mohl zbohatnout podezřelým způsobem). A právě poražení jsou předmětem rostoucího pohrdání a nenávisti ostatních. K nezbytné výbavě TOP 09 proto patří boj proti „nemakačenkům“ a „zneužívání sociálních dávek“. Nikoli však proto, že by zneužívání představovalo ekonomický problém, což jasně ukázal sociolog Ondřej Lánský, ale proto, aby se každý měl na pozoru, zda na někoho zbytečně nedoplácí. Důraz na osobní odpovědnost a soběstačnost je tak jen rétorickou obezličkou, která zakrývá ničení vzájemné solidarity. Hněv, který se dnes snáší na ty, kteří nejsou ekonomicky aktivní, je důsledkem představy, podle níž jsou lidé jen vypočítavými stroji. Nikdo nemá nikomu nic dlužit a ti, kteří tyto normy nezvládají, mají smůlu. To je ovšem představa, která má se svobodou pramálo společného. Je to jakási sadistická vize společenství, v němž lidé vyznávají kult boje, prodej a koupě předcházejí lidské vztahy a které jako by se blížilo slovům Friedricha Nietzscheho: „Věřiteli je přiznán jakýsi blahý pocit – pocit, že může okusit svou moc na bezmocném, rozkoš, požitek ze znásilnění… Prostřednictvím ‚potrestání‘ dlužníka se věřitel podílí na panském právu: konečně i on zakouší povznášející pocit, že smí nějakou bytost ponižovat a mrzačit jako něco, co je ‚pod ním‘.“ Jsou to zkrátka šikulové Soumrak občanství Za slušností a šarmem na povrchu se tedy skrývá velká dávka násilí. Důsledky dobře známe z praxe: někteří jsou dnes označováni jako „slušní občané“ a jiní jako „nepřizpůsobiví spoluobčané“, kteří zasluhují sankce. Zde by měli liberálové zpozornět. Kromě lidí, kteří nemají uplatnění, padají do chudoby a není pro ně ve společnosti místo, se totiž na obzoru objevuje i hrozba ztráty politické rovnosti. Tedy nabourání principu, podle něhož jsme všichni rovnoprávní občané. Stejně jako v předmoderních časech, i dnes je společnost rozdělována těžko prostupnými zdmi a spolu s tím vyvstává nebezpečí, že se z občanství stane privilegium jen pro „majetnou většinu“, rozumí se „bílou“. K tomu nepotřebujeme radikální pravici u moci, nýbrž jen dostatečně tvrdý ekonomický systém, který pozvolna vytváří kastovní společnost. Vlády, které odmítají přerozdělovat a podporují privatizaci veřejné sféry, musí rozhodnout, na koho zbudou ztenčující se zdroje, a na koho ne. A musí to také vysvětlit svým občanům. Nebylo by to jistě poprvé – „nepřizpůsobiví“ všeho druhu byli obvykle deportováni na nucené práce, do věznic nebo táborů. Rozhodně to ale nebyli rovnoprávní občané. Není kníže jako kníže V takovéto situaci zatím nejsme. Spíše se nacházíme v mezičasí, kdy dochází k omezování sociálních práv. To má za následek i relativizaci občanství a ničení politické rovnosti jako základu, na kterém stojí naše společnost. A právě Schwarzenberg, který je ve veřejném prostoru oslavován jako „kníže“, je toho viditelným symbolem. Zrušení šlechtických titulů po roce 1918 totiž mělo napomoci právě k tomu, aby si byly všechny vrstvy společnosti rovny. Republikánský princip rovného postavení všech občanů a odstranění rozdílů mezi společenskými vrstvami náš právní systém ústavně zachovává dosud. Dost možná ale ne navždy. Do TOP 09 je jistě možné promítnout si dvojníky polistopadových politiků. Stojí tu vedle sebe trochu dekadentní kníže, údajný pokračovatel tradic disentu, a přísný ministr financí, který žádá „nutné reformy“. Jenže žádná imitace není originál. Namísto opakovaní polistopadové euforie vidíme hlavně unavenou společnost a také boj proti „parazitům“, který spojuje strany napříč politickým spektrem a na kterém se kromě jiných veze i současný prezident. Možná by tedy nebylo pro začátek špatné inspirovat se u jiného šlechtice – knížete Petra Kropotkina, který naboural sociální darwinismus konstatováním, že mravní pokrok člověka se rozvíjel vzájemnou podporou, a ne bojem. Nejúspěšnější jsou totiž obvykle ti, kteří co nejefektivněji spolupracují. A to je přeci jen jiná představa o morálce a svobodě, než jakou nám nabízí Karel Schwarzenberg. Autor je politolog a historik. ----------------- Jak se dělá mediální čistka Karel Kouba: Dva dny předtím, než se médii rozšířila zpráva o tom, že Bakalovo mediální impérium Economia „zefektivňuje výrobu“ a radikálně proměňuje své portfolio, jsem měl sen. Pobíhal jsem v něm polonahý po bývalém letenském newsroomu Hospodářských novin a něco jsem usilovně hledal. V jednu chvíli mne zastavila zástupkyně šéfredaktora Lucie Tvarůžková, oblečená v modré uniformě vrátného, a pokárala mě, že nedodržuju dress code, který spočívá v modré barvě. Tímto mimochodným úvodem nechci naznačit, že by síla mého snění rozvrátila jeden z nejdůležitějších českých vydavatelských domů, ale prostě jen to, že jsem v Hospodářkách nějaký čas pracoval a zážitky se mi dostaly opravdu hluboko pod kůži. Jsem tudíž velmi zaujatý. Vydělat, nakoupit, propustit, zrušit Nejdříve si shrňme dosavadní události. Současně s vyhozením šéfredaktora Hospodářských novin Petra Šabaty (informace o jeho nejisté situaci prosakovaly už od června) bylo oznámeno propuštění stovky zaměstnanců a na protest proti tomu odchází i šéfka iHNed.cz a zástupkyně šéfredaktora Lucie Tvarůžková. A jaký je výsledek škrtů? Po necelém roce zaniká experimentální a datová sekce HN Future. Rubriky kultura a sport se sice neruší, ale budou obhospodařovány editorem, pro nějž budou psát výhradně externisté. Webový deník iHNed.cz se v budoucnu prý omezí jen na specializované ekonomické zpravodajství. Nahradit ho má nejnovější Bakalova akvizice, server Aktuálně.cz. Nejcitelněji tyto škrty odnáší hlavní titul a vlajková loď Economie, tedy Hospodářské noviny. Nabízí se otázka, kdo teď bude další na řadě. Bel Mondo? Ekonom? Respekt? Paradoxní je, že tato výrazná redukce nastává krátce poté, co společnost utratila přes 100 milionů na rekonstrukci karlínské fabriky podle návrhů španělského architekta Ricardo Bofilla. V novém nakladatelském sídle je designové téměř vše a vše je také náležitě zaplaceno. Nedlouho poté se 200 až 300 milionů korun investovalo do nákupu internetové společnosti Centrum Holdings, provozující například portály Centrum.cz nebo Aktuálně.cz. A nejen nápady a energií se plýtvalo i v minulosti: namátkou můžeme uvést nepovedený nosič reklamy, týdeníkovou přílohu HN Praha, která skončila po necelém roce. Když se k tomu připočte přebujelý management Economie, na nějž ve svém článku upozorňoval třeba Aleš Borovan, vyvstává nám pár zásadních otázek. V novém nakladatelském sídle je designové téměř vše a vše je také náležitě zaplaceno Tabu padlo, bude hůř Mění se mediální trh tak rychle a čtenáři za obsah skutečně nechtějí platit, jak tvrdí manažeři, nebo jen Economia bez rozmyslu investovala do množství projektů, které ji finančně vyčerpaly? Je za tím chaos, nekoncepčnost a zmatečné rozhodování manažerů, kteří na noviny hledí jen jako na stroj, jenž by měl fungovat co možná nejefektivněji, nebo jde o nějaký skrytý strategický záměr, který nám zatím uniká? Těžko říct, i když Petr Koubský ve svém komentáři spatřuje vinu na straně managementu. Tomu nasvědčuje i projev ředitele redakcí Vladimíra Piskáčka v Událostech, komentářích z 30. září, kde jasně vyložil karty. Jeho prázdný manažerský newspeak naznačoval, že jeho úkolem není tvorba dobrých novin, ale jen „realizování výnosů“. To nezpochybňoval ani šéf serveru Médiář.cz Ondřej Aust, který to, co se snažil Piskáček sdělit ve své obhajobě čistek, přeložil z řeči ekonomistických robotů přeci jen poněkud sofistikovaněji. Jisté je nyní to, že se prolomilo určité tabu. Hraje se o budoucnost tištěných médií a osud novin Zdeňka Bakaly bude dost možná sloužit jako inspirace, předjímající události v ostatních vydavatelských domech. Jak ironicky znějí v tomto kontextu častá provolání o tom, že Hospodářské noviny jdou s dobou a že jako první do našeho mediálního prostoru přinášejí nejaktuálnější světové novinářské trendy… Horníci slova v ohrožení Asi není náhoda, že tato „restrukturalizace“, „optimalizace“ a „efektivizace“ nastává nedlouho po Bakalově stahování z pozic na Ostravsku, které bude mít podstatně drtivější sociální dopad na život v regionu než propuštění nesrovnatelně menšího počtu pražských novinářů. Ti sice byli vyhozeni velmi neosobně (bez předchozího varování prostřednictvím mailu a v podstatě na hodinu), umlčet je má ale tučné odstupné. Navíc v Praze bez zaměstnání dlouho nezůstanou. Vypadá to, že ironie osudu zde nastoluje novou rovnováhu a hodiny ani dne už neznají ani horníci slova. Ostatně také oni pouze slouží vyšším cílům ekonomické mašinerie. Zde je dobré připomenout hojně tematizované mlčení Bakalových médií o kauze Paskov a následnou sebeobranu šéfredaktora Respektu Erika Taberyho, jehož věta „Pokud ale nemáme někoho chválit, nemůžeme ho ani kritizovat“ si zaslouží vejít do novinářských análů. Na konci loňského roku novináři z Economie s pobavením vyprávěli, kterak Bakala sestoupil mezi dělný lid do starého newsroomu, nechal si nastoupit celou jednotku a začal s imaginárním doutníkem bodře rozprávět o tom, jak vydávají ty nejlepší noviny, zaměstnávají ty nejlepší novináře, a proto je také nejlépe platí. Nyní, necelý rok poté, jsou tito „nejlepší novináři“ vyhazováni. Komickým příkladem ilustrujícím tamní atmosféru budiž historka s letošním laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky Petrem Fischerem, jenž byl vyhozen a o čtyři hodiny později zase přijat zpět. Krize a Vodňanské kuře O tom, že jsou Lidové noviny těsně před krachem, se mezi novináři mluvilo několik let před tím, než je koupil jiný mediální magnát, Andrej Babiš. Nakonec vše dopadlo jinak. V nesnázích je Economia, která ostatně Babišovi prodala slovenskou mutaci Hospodářských novin. Pokud se potvrdí spekulace o tom, že Bakala pomalu vyklízí pozice na českém trhu a stěhuje se někam, kde se mu bude – třeba díky levnější pracovní síle – dařit ještě lépe, možná Babiš nakonec koupí i Economii. Můžeme se pak těšit na ještě masivnější mediální monokulturu, tuplovanou porci sofistikovaných reklam na Vodňanské kuře a poctivé české chleby a samozřejmě na pravidelné rozhovory se samotným magnátem. Ale nepředbíhejme. Všichni se neustále utěšují tím, že „krize“ pomalu končí a že konečně bude zase dobře. Bakala nám ale dává nepokrytě najevo, že svět před krizí už se nikdy nevrátí. --- Tak trochu jinak Tak trochu stejně Hlavně transparentně Takže zas nic Hlavně že volby jsou za dveřmi A tak pozor aby voliči nezůstali před... až bude po ... „Kam kráčíme??“ Toť otázka! • Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny 39 korun. • Brambory jsou dražší jak banány. • Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody. • Masné výrobky neobsahují maso. • V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz. • Jogurt obsahuje 45% mléka. • Vepřová žebra jsou dražší jak vepřová kýta. • I během řeči s kamarádem telefonujeme. • Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme. • Náš mobil má tolik funkcí, že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné. •Švestky dovážíme z Argentiny. •Na polích je víc slunečních kolektorů jako pšenice. •Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají. • Slovo "děkuji" nahradilo slovo "co za to?" • Máslová buchta má záruku 12 měsíců. •Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce. •Doma pořád gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici. •Na naší televizi večer přepneme 25 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality šou nebo reklamy. •Svým blízkým pošleme třicet stupidních mejlů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají. •Pod pojmem kultura se nám vybaví, návštěva multikina. • Jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově důchodců. • Nejprodávanější knihy jsou kuchařky, životopisy pseudo hvězd, a horoskopy. •Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy. •Nejčtenějším článkem na Internetu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Agáta Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu. • A večer otevřu televizi, Bartošová. Ráno otevřu rádio, Bartošová. Už se bojím otevřít i konzervu… •Kam kráčíme?? .... *
Posted on: Sat, 05 Oct 2013 18:31:32 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015