„Co myslíš, jaké věci se dělají v těchto dvou kulturách rozdílně?“ (australští domorodci a bílí lidé) „Je toho mnoho. Velkým problémem je najít řešení. Pamatuji se, jak se při rozmluvě lidé hádali, křičeli na sebe a dokonce se někdy i bili. Záležitost se však stejně nevyřešila. Lidé se jen rozzlobili a odešli, nebo se rozešli se zlobou v srdci. Nyní vím, že to bylo proto, že neexistoval žádný standard, který by se mohl považovat za cíl, na němž by se všichni shodli. My tady uznáváme, že každý z nás je povinen přijímat naše myšlenky za své. Máme hluboký vztah k přírodě a vidíme, že strom se nezlomí, když se ohne. Čím je vyšší, tím více se ohýbá. Když mají dva lidé rozepři, zastavíme je, abychom zjistili, z jakého směru spolu mluví. Směrů je sedm, sever, jih, východ, západ, nahoru, dolů a dovnitř. Když se neshodnou, může člověk zjistit, že mluví ze západní strany, z minulosti, o něčem, čemu ta osoba určitým způsobem rozuměla. Anebo když mluví z východu, je jejich názor v zájmu nějakého budoucího činu? Možná, že řeknou, že mluví zevnitř a že říkají, co mají na srdci a v žaludku. Pak, když neuznají názor druhého a nedojdou ke shodě, si vymění místa. Ano, vymění se, a postaví se do stopy toho druhého. Pak začnou vyslovovat svůj názor. Právě tak agresivně a právě tak zapáleně jako předtím. Obvykle pak dojde ke shodě. Pokud ne, řeknou jeden druhému: ´Jakou zásadu se z toho můžeme naučit?´ Beatric, celé tisíce let příslušníci naší rasy spolupracovali. Každý byl respektován, každý se účastnil, každému se dostalo podpory. Byli jsme rodina. Mohlo by se říci lidská rodina se spirituálním úkolem. Další faktor, který se mi zdál zprvu jiný a který stále ještě pociťuji jako základní rozdíl mezi našimi dvěma kulturami, je pojem soutěživosti. Ve světě Mutantů (poznámka -bílých lidí) může být na vrcholu jenom jeden a všichni ostatní musí být pod ním. Je to jako trojúhelník, kde je nejvíce lidí dole na základně a podporují osobu nahoře. Nemůžu pochopit, jak může rodič tvrdit dítěti, že jenom jeden může zvítězit a ostatní musí prohrát. Zdá se, jakoby se ve skutečnosti domnívali, že není dost vedoucích míst, dost důstojenství, takže jen jeden může být úspěšný a všichni ostatní musí zastávat méně významné role. Myslím si, že soutěživost, která podporuje emoce závisti a násilí, která hovoří v termínech nerovnováhy a omezení, způsobila víc než cokoli jiného, že se lidé sobě vzdálili.“ „Na rozdíl od ostatních životních forem mají lidé odpovědnost. Mají svobodnou vůli a jsou si toho vědomi. My sami si určujeme stupeň naší sebekázně a zodpovídáme za ni. Jsme tvořivé bytosti. K tvořivosti máme neomezený přístup. Jsme tu jeden pro druhého, abychom si pomáhali, vychovávali a bavili se navzájem. Jsme tu, abychom se starali o tuhle planetu. V naší mysli se spojí znalost naší energie a vědomí, že jsme správci této země. Máme na vybranou z různých emocí, ale nakonec objevujeme, že je to v základě docela prosté. Je to láska bez posuzování. Pokud se něco jeví složitě, není to láska. Je to něco jiného. Láska pomáhá, dává a přijímá. Lidé můžou získat moudrost, ale ostatní životní formy tuto možnost nemají. Emocionální moudrost je součástí našeho úkolu zde na zemi. (Poselství z Věčnosti –autorka Marlo Morganová, nakl. Knižní klub)
Posted on: Thu, 05 Sep 2013 07:48:34 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015