Jeden kamarád napsal do svého facebookového příspěvku větu: Je krásné vidět to nadšení a odhodlání a je radost být v čele takového týmu. Praštila mě do očí, pomyslel jsem si něco o svazácích a budovatelském slovníku. Jenomže pak jsem si uvědomil, že bych chybu měl hledat spíš u sebe než u něj. Jsem už tak emocionálně okoralý, že když někdo používá pozitivní výrazivo, hned v tom hledám nějakou čertovinu? Mám dojem, že ještě počátkem devadesátých let bylo používání takových slov normální, stejně jako slov národ, vlast (a nebylo to nutně od nácků), mír, naděje, zpočátku dokonce i socialismus (to rychle, rychle zmizelo - ale v Havlově novoročním projevu z r. 1990 stále ještě je) atd. Pak nastoupila sterilní a vykastrovaná ekonomizující a anglicizující hatmatilka, kdy se místo idejí a ideálů skloňuje byznys a profit. Takže bych měl být za kamaráda vlastně rád :-)
Posted on: Fri, 15 Nov 2013 21:46:02 +0000