Když chceme hodně, tak nemáme nic. Když to hledáme, nenajdeme. Myslím že správná cesta je uvědomit si, že jsme cestující v autobuse. Autobus je svět, řidič je osud (bůh, apod.) a my jsme cestující. Někteří vystupují a zase nastupují, podle toho jak jim plyne čas. Jsme docela obyčejní cestující, kterého nikdo nezná až do doby kdy se představíme ostatním spolucestujícími. Jinak jsme sami a staráme se o svoje vlastní strasti a útrapy. Občas se nám stane (všem), že autobus se pokazí a doufáme, že řidič to dá všechno dopořádku. Jenže řidič umí jen řídit ne spravovat. A proto se do nesnadné práce pustíme sami. Ať už pomalu či rychle. A když už jsme hotoví tak jedeme dál. Při té veliké spoustě věcí, které se nám přihodí, se připlete štěstí (víme všichni jak se rádo fláká). Ať je to ve formě lásky, úspěchu apod. Taky všichni víme, že se v autobuse na různých sedadlech hýzdí společnost (kterou každý zná z té blbé strany mince), která hledá. Hledá a nenachází. A když to nenajde tak zuří a rozbíjí náš autobus. A co vlastně hledá? To štěstí? Peníze? Lásku? A když to nemá tak chce např. platit penězmi? Láska a štěstí nelze koupit penězmi. To by každý cestující měl vědět. Ale i přesto všechno oni rabují a dané pravidla v autobuse se porušují. Řidič nad malými zákazy, přimhouří vždycky oči. Ale jak se objeví velké, tak už řve do toho amplionu a chce ty nešťastníky utěšit. Jenže kdyby tam na ně vlítnul, tak by pustil volant a autobus (náš) by se čelně srazil se stromem a to by se opravovalo těžko. Takže věřím, že když v tom autobuse utěšíme ty nešťastníky, kteří v děctví o něco přišli a sami je přimeme mezi cestující silničního provozu tak pan štěstí a slečna láska příjdou na návštěvu sami pokud my v tom autobuse budem společně žít, spolupracovat a spravovat ten náš autobus tak, aby se řidič nezlobil. :-)
Posted on: Tue, 15 Oct 2013 08:36:38 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015