Lada Dvorská přes uživatele Ziggy Horváth Celé odpoledne jsem sledoval dění kolem rozpouštění sněmovny. Chvílemi jsem se přistihl, že maličko zbaběle doufám v její udržení. V boji o poslední metu plně nedobytou komunistickými hyenami nemohu totiž jinak, než nastoupit do první linie. Pocit marnosti ze zdegenerovaného stranického parlamentarismu, který nás i při jejím dočasném ubránění bude hnát do podobně zoufalých bitev stále častěji, mi však bere sílu z paží. Z celého srdce vnitřně odmítám rvát se za kteroukoli partu zkorumpovaných, morálně i ideově vyprázdněných stran (komplet zprava do leva), které nás svou nenažranou bezohledností dovedly až na samý kraj propasti. Té propasti, ze které jsme se hrabali přes čtyřicet let. Je totiž nadevše jasné, že nesvrhne-li nás osud na její dno nyní, pokusí se o to zcela jistě brzy znova. Neméně ale odmítám odevzdat osud svůj i všech, na kterých mi záleží do rukou staronových katů. Co dělat? Toť otázka, která mě stokrát smetla z improvizovaných pódií protestních akcí. A přece vidím světýlko ve tmě. Neříkám, že spásné a jistě ne darované. Cesta z dnešního stavu rozhodně nebude snadná. Šlapete-li tisíce dnů slepou ulicí, sotva kdo vám z ní na konci ukáže zkratku přes zahrady (natožpak někdo z dosavadních vůdců). Takhle svět nefunguje. Pokud je "osud" v něčem spravedlivý, pak v odplatě za slepotu. Čeká nás dlouhá cesta zpět. Jak dlouhá, záleží jen na nás. Nikomu ji nevnucuji a je na každém, zda se přidá. Tady je:
Posted on: Wed, 21 Aug 2013 16:04:17 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015