Nebezpečné kroky na Pražském hradě Tak to vidím já Nejprve se přiznám: Sledoval jsem po dlouhou dobu výroky Miloše Zemana a získal jsem jistotu, že to není můj prezidentský kandidát. Pro druhé kolo prezidentské volby jsem byl nucen svůj názor přehodnotit: Miloš Zeman byl jistě přijatelnější kandidát než kníže Karel. Takto to zřejmě cítilo mnoho občanů a mezi nimi i členové komunistické strany. Miloš Zeman byl zvolen, stal se, jak sám deklaroval, prezidentem dolních deseti milionů, a razantně začal plnit - i překračovat - svoje pravomoci. První prezidentovy kroky jsem vnímal radostně – postavil se proti tomu, aby příšerná Nečasova vláda bez Nečase pokračovala v ničení České republiky. Nadto poslal k ledu snad ještě příšernější eventualitu s Mirkou na čele staronové vlády. (Ještě scházelo, aby koalice bez koaličního lepidla navrhla na čelo vlády Marka Bendu.) Potom podnikl krok, který je předmětem sporů napravo a nalevo, pokud jde o sociálnědemokratickou stranu. Ano, plně souhlasím s tím, aby se Poslanecká sněmovna rozpustila a byly vypsány nové volby. I nadále má prezident moji a věřím, že i širokou občanskou podporu, a možná bylo jmenování Jiřího Rusnoka a pokus o instalaci jeho vlády odborníků žádoucí cestou. Uvidíme, co bude dál. Lze tedy říci, že ve vnitropolitické oblasti nejsem s to se s prezidentem přít. Miloš Zeman jako prezident se však pořádně rozkročil – formálně i obsahově – nad zahraniční politikou České republiky. Jde o několik kroků, které, zdá se mi, mohou vést k rozpuštění potůčku České republiky v kalném mezinárodním rybníku. Hned na počátku dal nad Pražským hradem vztyčit vlajku Evropské unie. Zdá se mi to nelogické – Československo patřilo a patří k zakládajícím členům Organizace spojených národů, a přesto nad pražským hradem nevlaje vlajka OSN, byť jde o organizaci prestižnější, než je Evropská unie. Mohli jsme pokračovat na cestě sjednocování Evropy, ale ještě nejsme tak daleko, abychom to proklamovali vlajkou. Tak by se mohlo stát, že zítra bude nad Pražským hradem tato vlajka vztyčena nadále a bude stažena ta národní, česká. Zemanovo rozkročení nabylo nebezpečných forem v jeho zcela čerstvém projevu na Humboldtově berlínské univerzitě. Řekl: »Jsem politik s evropským snem, kzrtý obsahuje společnou zahraniční, obrannou a ekonomickou politiku EU.« Dodal, že o otázce životního prostředí mluvit nebude, »to by byla řeč na tři hodiny a já nejsem Fidel Castro«. Nepovažuji za vhodné, aby představitel našeho státu rádoby vtipně urážel státníka jiné země, byť je již mimo provoz. Sám tím nepovyroste ani o centimetr. Závažné, ba přímo nebezpečné, je jeho formulování jeho »snu« bez jakékoliv konzultace s ústavními (vládními) činiteli, jimž a jenom jimž přísluší stanovovat českou zahraniční politiku. Velice tím nahrál tvrzením, že režim v zemi vede k prezidentské formě republiky. Jeho představa obsahuje vytvoření jednotné evropské armády; nepřítelem číslo jedna je pro něj mezinárodní terorismus, s nímž se »nevyjednává«. A to v době, kdy jde o osud dvou českých dívek, o jejichž osvobození je nutno jednat; nebo snad chce Zeman vyslat na pomezí Pákistánu a Afghánistánu jednotku rychlého nasazení? V souladu s jeho dřívějším jednostranným přístupem k situaci na Blízkém východě je možné, že za terorismus považuje především legitimní palestinský odpor proti 46 let trvající izraelské okupaci s jejími krvavými peripetiemi. Měl by se seriózně zabývat otázkou, z čeho vyplývá »mezinárodní terorismus«, jinak bude bezhlavě střílet a nebude to ku prospěchu České republiky. Zeman se také nikdy netajil svými nekritickými sympatiemi k Izraeli. Proslul výrokem, že »Izrael má právo se bránit«. Pomyslil někdy na to, jaké právo ponechává okupovaným Palestincům? Ví o tom, že Izrael má pro palestinský národ jen cestovní mapu k apartheidu? Proč se ještě před volbou prezidentem vymezil proti eventuální návštěvě Íránu? Hlavám států nepřísluší, aby si ve světě vybíraly, s kým ano a s kým ne – jen podle svých osobních sympatií. Ostatně skutečnost, že v SRN použil islámského pozdravu »Alláhu akbar« (což neznamená »bůh je veliký«, ale »bůh je větší« než cokoliv jiného, a je tedy nedoměřitelný) bylo hrubou urážkou islámu a jeho stoupenců. Takhle si hlava státu nemůže se vztahy se světem zahrávat, byl to projev minimálně neuvěřitelné hlouposti. Zeman rovněž vyslovil svoje nadšení pro vojenské mise v zahraničí. I to pokládám za nebezpečné. Kalousek je připraven poslat nám před volbami složenky, Zeman zase povolávací rozkaz. Zeman tedy v zahraničně politické oblasti začal nebezpečně voluntaristicky. To mu nemůže jeho hradní kytarista domluvit? Opravdu to vypadá, že Zeman si v oblasti, v níž šlape po střepech, domluvit nedá a po kolektivním rozumu netouží. Václav JUMR HaNo
Posted on: Mon, 12 Aug 2013 15:57:53 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015