Novodobý kolportážní a iniciační román Dodo (Tak to u policie není, nebylo a nikdy nebude) Část první - Naverbován I. Dominik Dolejší, takto malebně se jmenuje muž, který právě prochází ztemnělou uličkou. Mezi městskou galerkou je však znám spíše pod přezdívkou Dodo. Původně neměl vůbec v úmyslu krást, protože si právě užíval ovoce z předešlé činnosti a tedy příjmu od své oblíbené zastavárny. Ale to auto je otevřené !? Nenápadně je přešel a znovu se vrátil, aby si tuto nabídku z nebes ověřil. Ano, je to tak. Zkusil otevřít dveře a povedlo se. Zasednul na luxusní sedačku a rozhlédl se po interiéru. Navigace, dvd přehrávač, něco bude v přihrádce a jestli je majitel správný vůl, tak i v kufru – rekognoskoval situaci. A protože nikde nikdo, zapálil si cigárko a rozvalil v sedačce. Asi Osud zařídil, že přitom zavadil loktem o dveřní tlačítko a vůz se centrálem uzamknul. Sakra, tak to je to zabezpečení, které automaticky zablokuje zloděje uvnitř. Napadlo jej okamžitě. Ztratil veškeré naděje tento sofistikovaný systém překonávat. Vysvobození policejní hlídkou se dočkal poměrně brzy, protože jeho gestikulace z vnitřku vozu se okamžitě potkala s jejím zájmem. Tak copak jste nám tam hledal? Položil záludnou otázku vyšetřovatel na místní stanici. Cestou v policejním vozu se ale Dodo na tento dotaz dokonale připravil. Chtěl jsem se schovat, blížila se bouřka. To auto bylo otevřený, takže….. A nic jsem nevzal ! Správně zdůraznil. Zkušený policista musel chtě nechtě tyto argumenty uznat. Jak to sakra vyřešit? To je tak na pokutu. Honilo se mu hlavou. Policejní směrnice bombardovaly ubohé výkonné policisty na odděleních s neúprosnou a zdrcující pravidelností. Jednou z novinek byl nábor nových členů sboru za účelem preventivní převýchovy osob s jednou nohou položenou na šikmé ploše. My už se nějak dohodneme. Usmál se náhle přívětivě vyšetřovatel A tak se stalo, že jedním z prvních a zcela určitě posledních adeptů tohoto experimentu se stal právě náš hrdina. II. Do dveří místnosti výběrové komise vstoupil Dodo v pozoru a ztuhlý. Tak nějak si vždy představoval odvod na vojnu. Dobrý Den. Dominik Dolejší. Dostal jsem Doporučený Dopis. Vyštěkl rázně. Předseda komise se přívětivě usmál a převzal obálku s pozvánkou. Ano, ano, tak vy chcete být policistou, naším kamarádem v těžké službě? Napověděl očekávanou repliku. Dovoluji si Doufat Čímpak jste chtěl v životě být? Pokračoval předseda. Dřevorubec Hm, to se asi nepodařilo, opáčil předseda. Nyní máte šanci se dostat na významnější místo. A můžete odpovědět i slovy po „D“, udělal veselý vtípek. Dobře. Domluveno. Poprvé muž v čele stolu znejistěl. Máte byt? Družstevní. Hlava ctihodného muže se ocitla skloněna mezi dlaněmi a vyslovila verdikt - Jste přijat. Děkuji. V poslední naději zazněla konečná testovací otázka – Jak že se to jmenujete? Dodo. Dveře se zavřely. Tetování z basy policejní mundůr dokonale zakrýval. Čepice, služební číslo na košili a na opasku želízka. Dostal i zbraň, ale zatím dle směrnice bez nábojů. Takto vystrojen vyšel na svou první hlídku. Jeho parťák Josef nevypadal, že by tu šťastnou zprávu o novém kolegovi šel hned po službě oslavit. Radiostanice na rameni náhle hlásila problém v blízké herně. Po příchodu nebylo složité identifikovat pachatele výtržnosti. Holá hlava, silné ruce a kérka. Navíc kolem něj několik pohozených hostů s rozbitými nosy. To je on. Řekl Dodo. Josef musel jen souhlasit. Tak copak? Zněl první slovní atak policejní dvojice. Alkoholem unavené oči muže se upřely na oba policisty najednou. Co je? Snažil se delikvent marně vymluvit ze své odpovědnosti. Občanský průkaz! Uplatnil obvyklou frázi Dodův kolega. Ale bez reakce lustrovaného. Slyšel jsi? Zařval Dodo. Ty vole, mě nebudeš buzerovat. Já mám za sebou školu tří let ve Valticích. Já šest, ty chudáčku a na druhým baráku. Triumfoval hrdě Dodo. Na služebně se ukázalo, že výtržník o své vězeňské průpravě kecal. Dodo ne. Je to super kámoš! Řval Josef o svém parťákovi druhý den. Uvědomil si totiž, že s tak zkušeným člověkem se značně snižuje pravděpodobnost převahy zatýkaných nad zatýkajícími. Mnoho mužů v uniformě mu proto začalo tajně závidět. Porovnávali své parťáky s Dodem a nevycházelo jim to zrovna příznivě. III. Velitel služebny si samozřejmě zájmu o Doda nemohl nevšimnout. Tak jak se vám u nás líbí? Vybídl Doda k usazení v křesle po jeho pozvání do kanceláře. Dobře. Odvětil bezelstně Dodo. Velitel si mimoděk vzpomněl na jeho pracovní složku a přehled odpovědí při pohovoru a raději hovor převedl na jiné téma. Mám pro vás dobrou zprávu. Vy už jste dnes vlastně netrestaný člověk. Nabídl velitel východisko k další rozpravě. Doopravdy? Tvář velitele značně potemněla, ale svoji snahu nevzdával. Ano, skutečně. To je zákon. A pokračoval… Mám pro vás velmi závažný úkol. Řekl tajemně a naklonil se důvěrně ke svému hostu. Vrah, násilník a mafián. Musíme ho dostat a vy jste na to jako stvořený. Naznačil svůj životní úkol a noční můru velitel. Získat poté zbrojní pas nebyl pro Doda už žádný problém. Znamenalo to hlavně vyfasování munice do dosud prázdné pistole. Nejisté pohledy kolegů sice něco naznačovaly, ale nikdo si nedovolil protestovat. Dodo svou zbraň nabíjel sám v ústraní šatny služebny. Zastřílet si. Ne na blbý střelnici, ale někde venku. To byla myšlenka, která jej stále urputněji pronásledovala. Odpolední cesta za město netrvala tramvají dlouho a volný prostor za benzínkou na výpadovce se mu velmi zamlouval. Po několika krocích do pole vytasil kovbojsky zbraň a …… Jó, to ale nebylo jen tak. Vystřelit. Nikdy to neměl rád. A tak jediný zvuk výstřelů vycházel jen z jeho úst. Za to s kadencí kulometu. Po vyprázdnění několika fiktivních zásobníků se uklidnil a zamířil zpět k benzínové pumpě. Tam byl podezřelý klid, než ho málem povalili dva zákazníci, kteří spěšně vyrazili ze dveří. Uniforma pro ně byla nečekaným překvapením. Dodo se zase podivil nad módou černých kukel na hlavách. Oči všech zúčastněných se náhle setkaly. Ježíšmarjá kluci, co tady blbnete? Já vás teď musím zastřelit. Prozřel a procedil mezi zuby Dodo. Puf Puf !! Vyrezonovalo mimoděk z Doda ještě několik posledních nábojů z poslední polní střelby.Tím naznačil jednoznačně svoji budoucí akci, čímž dvojici lupičů nejen trochu poprskal, ale také dokonale zkrotil, aniž by svou služební zbraň musel vůbec vytáhnout z pouzdra. IV. Úspěch! Úspěch, to je tvoje krédo. Konstatoval velitel nadšeně. A bez zbytečných ztrát na životech. Přišlo nové pozvání do křesla a další sbližování mezi velitelem a Dodem. My spolu toho hajzla nakonec dostaneme. Utvrzoval oba velitel v návaznosti na minulý dialog. Bylo to těžké, že? Chtěl znát podrobnosti náčelník. Drobnost. Doklaplo mi. Mávnul rukou Dodo. Dveře se zavřely. V. Hlášení o vloupání bylo jako jedno z mnoha tento týden. Josef a Dodo vyrazili. Tentokrát již vlastním služební vozem. Vylupovaný obchod ležel uprostřed sídliště a tím pod dohledem stovek oken. Není divu, že se našel rychlý udavač-nespavec. Piko! Rozevřel náhle náruč Dodo před prchajícím mužem. Dodo! Vzpamatoval se oslovený a rovněž něžně rozevřel své paže k objetí. Tady mi nemůžeš dělat čórky, kamaráde. Požádal Dodo svého dlouholetého souputníka kriminály. Už nikdy nebudu. Slíbil na svou čest recidivista. Josef nedokázal hned pochopit, že se na služebnu vrátí bez zatčeného, ale později v hospodě to nad obvyklým osvobozujícím rumem již neřešil VI. Pojďte ke mně do kanceláře, oslovil po několika dnech Doda přede všemi stroze velitel. Ty můj kluku! Rozzářil se náčelník ihned po jeho vstupu a přešel rovnou na tykání. Co si dáš? Otevřel žoviálně trezor na uložení zvláště tajných dokumentů. Whisky? Drahé. Odmítl Dodo No a vodku si dáš? Probíral se nadřízený arsenálem lahví. Dám. Kriminalita nám tady poklesla. Pokračoval nad stakany nápoje významně v rozhovoru šéf. Samozřejmě taky díky tobě! Řešíš případy bez zbytečného papírování a hlavně zamezuješ zbytečné evidenci nevypátraných podání. Přiznal mu velkoryse část zásluh. Během této věty vypil náčelník stakany tři a proto již podle něj nadešel správný okamžik pro naklonění se k podřízenému a prozrazení veledůležité informace. Byl jsem pochválen. Konstatoval beze všech podrobností. Protože Dodo nijak nereagoval, pokračoval náčelník v další palbě nových zpráv. Od nadřízených. Ani tato závažná skutečnost Doda evidentně nijak nerozpálila. Budu povýšen! Zařval šťastný velitel. A ty půjdeš nahoru se mnou! Významně dokončil proslov náčelník. Díky za Důvěru. Dveře se zavřely. VII. Dodo se dosud ve své nové funkci cítil docela dobře. Nemusel před každou uniformou hned utíkat. Nikomu z dřívějších kamarádů neublížil. Každý měsíc mu neočekávaně chodil pravidelně plat. Přesto měl určité pochybnosti a výčitky. Co třeba bude dělat, až se objeví někdo další, kdo s ním byl v lapáku a udělá nějaký malér? Že by se tam znovu nevrátil nemohl vyloučit a pravidla tam jsou neúprosná. Musím si udělat zadní vrátka, napadlo jej. Ahoj mami. Přivítal se s rodinou ve dveřích po několika letech doma. Chtěl si prostě s někým blízkým popovídat. No nazdar. Znělo přivítání osazenstva kuchyňského stolu. Já teď sekám dobrotu. Vážně. Oči všech se napřímily na jeho uniformu. To se máš čím chlubit. Zpochybnil okamžitě kariéru svého bratra několikrát nespravedlivě trestaný Jonek. Ani ostatní, také zcela bezúhonní příbuzní, neměli přílišné pochopení. Tak si sedni, padlo nakonec pozvání. Přijal a usedl. Jak se ti to stalo? Zeptala se maminka. No, trochu jsem musel. Omlouval se Dodo. Atmosféra rodinné večeře ale postupně odbourávala prvotní rezervovanost vážené společnosti. Kámo, co blbneš? Zahájil psychologický rozbor pracovního zařazení Doda jeho další příbuzný. Objal jej při své otázce přívětivě kolem ramen, protože už došlo na několikátou láhev levného šnapsu. Kdyby tě potkal někdo od nás, tak to nepřežiješ. Varoval naopak druhý rodinný příslušník. Také by to nemusel přežít on. Kontroval tvrdě Dodo, ale ihned toho litoval. Polovina osazenstva stolu se náhle výhružně zvedla. Napjatou situaci rozčísla maminka. Kdyby ještě žil tvůj tatínek, tak by zase raději umřel. Dveře se zavřely. VIII. Nyní už Dodo neměl žádné zázemí. Byl naprosto odkázán na dobrodiní spravedlnosti a jejích údech. Takto depresivní situaci snad ještě v životě nezažil. Kdo mu vlastně na tom světě zbyl? Ministr vnitra, policejní ředitel, jeho šéf a Josef. Nebyl si jist, jestli je to dostatečná náhrada tepla domova. IX. Zašel proto do nejbližší hospůdky, kde potkal Josefa nad pravidelným osvobozujícím rumem. Nejprve se kolega vyděsil nad jeho příchodem, ale potom rezignovaně mávnul rukou a poručil další dva. Nijak se přitom nepozastavil nad příčinou návštěvy v tomto restauračním zařízení. Oba dva měli své osobní důvody k zapíjení těžkého života. Aniž si je vzájemně prozradili, vydrželi v lokálu do zavíračky. Dodo během dlouhé noci naučil kolegu otevírat zámky a předal mu svůj seznam zastaváren, kde lze prodat cokoliv a kdykoliv. A dlouholetý policista na oplátku vysvětlil svému parťákovi, jak čachrovat s benzínem do služebních aut a další praktické výhody služebního poměru. Na rozdíl od Josefa, Dodo své dovednosti praktikoval okamžitě a s Josefem navštívili několik obchodů a také několik trestuhodně nezabezpečených automobilů. Zastavárny nezklamaly a domů nad ránem se oba vraceli s docela slušným balíkem bankovek. Proboha, Dodo, co jsme to udělali? Lamentoval druhý den Josef po příchodu do práce, aniž by se úplně upamatoval na průběh včerejšího flámu. Co myslíš? Kontroval Dodo s andělskou nevinností. Já mám prachy! Zlomil se Josefuv hlas. Já taky. Uklidňoval jej Dodo. Tento psychologický tah se ale neujal. Kde jsem je vzal? Trval Josef na upřesnění své obžaloby. To je na příliš dlouhé povídání. Pronesl Dodo a dveře se zavřely. Přestože Josef nebyl v dobré kondici, musel po službě znovu zajít na další uklidňující rum. Tentokrát naštěstí zcela osamocen a tedy bez nebezpečí dalších problémů. Ale myšlenek na svého parťáka se nezbavil. Nepomáhá to. Zjistil beznadějnost svého popíjení. Je tady pořád, všude okolo mě. A bude se mnou u snídaně. Bude se mnou u oběda a u večeře. Bude se mnou u televize. Bude se mnou spát v posteli!? Až tak daleko s přibývajícími promile v krvi dospěly obavy Josefa před jeho špatným démonem. Nepomohly ani dvě lahve kořalky. Pomohla až poslední možnost - barman, který zavolal hlídku, která naprosto bezvládného Josefa odvezla na místní záchytku. X. Nezlob se na něj. Smířlivě obhajoval Josefův úlet náčelník, když Dodo znovu zasedl v jeho kanceláři. Bude kázeňsky potrestán a velitelem hlídky se samozřejmě staneš ty. Ubezpečil svého vzorného policistu. Jsme přece lidi. Zakýval hlavou velitel ze strany na stranu a zamrkal oběma očima současně. Dodo vůbec nechápal, čeho špatného se Josef dopustil A tak se tedy nezlobil. Dveře se zavřely. XI. Nastal den D. Pronesl jednou tajemně velitel s vážnou tváří. Pojď! Zakýval prstem na Doda. V kanceláři náčelníka bylo dusno. Už dva týdny se zde nevětralo a rolety na oknech zataženy. Na stolech byly poházeny různé složky policejních spisů a vedle toho několik vypitých i nedopitých lahví. Prostě prostředí pravého českého policajta, který má něco důležitého na srdci a věnuje tomu celou svoji osobnost. Víš že jsem ti dosud jen naznačoval. Ubezpečil se o pozornosti Doda při posledních jednáních. Dodo přikývnul. Tak dnes pokročíme mnohem dál. Slíbil náčelník. Tady máš všechno. Pročti si to. Dostal Dodo čas na seznámení se s úředními listinami. Dodo shrnul složky do komínku, který si odnesl. Dobře, Doma. Dveře se zavřely. XII. Černé dlouhé vlasy, černý plnovous, dlouhá štíhlá postava, charismatický pohled. Takto zněl identikit černé můry velitele oddělení. Dodo – nyní již velitel vozu – zajel s Josefem na obhlídku údajného pobytu hledané osoby. On tam normálně bydlí. Reportoval vysílačkou překvapeně Dodo veliteli. Proč ho tedy hledáme? Nepřebírá poštu. Konstatoval suše nadřízený. Tak co s tím? Toužil Dodo po posvěcení dalšího konání. Seberte ho! Dočkal se nekompromisního příkazu. Tak se dosud bezúhonný občan, který již několik let spokojeně tyranizoval své okolí, prodával drogy, organizoval prostituci a provozoval další bohulibou činnost, náhle ocitl napospas Dodova policejnímu vyšetřování. Dodo nebyl hlupák. To byla jiná sorta. Tady na své kamarády z lapáku asi nenarazí. To mu nesmírně rozvazovalo ruce a osvobozovalo od případných výčitek. Josefa na sedadle spolujezdce tyto věci už dávno nezajímaly. Těšil se už jen na svůj večerní osvobozují rum. Dlouhé hodiny čekání v autě na ulici před domem si Dodo krátil občasným vyběhnutím do blízké herny, kde vhodil vždy několik mincí do automatu. Kupodivu, proti všem zkušenostem, od místní obsluhy dostal vždy nějakou výhru. Nechtěl to svalovat na uniformu. To by jej netěšilo. Ale svoje šťastné místo si dobře zapamatoval. Sledovaná osoba vyšla z domu. Zaznělo náhlé hlášení hlídky. A skutečně. Identikit nelhal. Na ulici vyšel člověk, který skutečně nestrádal nedostatkem sebevědomí. Přecházel frekventovanou ulicí bez ohledu na projíždějící auta a zamířil rovnou k vozu stojícímu naproti chodníku. Jeden z řidičů se k němu přiblížil až téměř na dotyk. Stačil však jediný upřený pohled a muž za volantem raději zařadil zpátečku. Charisma je holt charisma. A navíc podpořeno vyboulenou kapsou na saku chodce. To by riskoval snad jen Chuck Norris a ten tam zrovna nebyl. Doprava se znovu rozjela, protože sledovaný zvolna dorazil k okénku cíleného automobilu komplice. Pro Doda tím práce ovšem jen začínala. Nebyl spokojen. Odhadl Dodo pocit z výsledku rychlého rozhovoru sledovaného a řidiče neznámého vozu. Bortí se mu to všechno! Výskal velitel na druhé straně spojení. Tuto skutečnost vyhodnotil následně jako dobrý důvod pro otevření další láhve vodky. Neuběhlo mnoho minut a z centrálního stanoviště přišel poslední zásadní rozkaz, po kterém se velitel neplánovaně překlopil z křesla na zem. Dodo, zastřel ho! Jdeme! Rozhodl Dodo a Josef jej nezúčastněně následoval. Po několika krocích nenápadného sledování se oba policisté dostatečně přiblížili ke svému objektu zájmu. Nemáš kam zdrhnout! Na tuto Dodovu výzvu se sledovaný náhle otočil a nečekaně vytáhl svou zbraň a namířil ji na oba muže zákona. Zřejmě i proto, že právě opravdu neměl žádnou cestu k útěku. Mám se dotázat na další instrukce? Blesklo Dodovou hlavou, ale po upomenutí aktuálního stavu svého šéfa to ihned zavrhnul. Byla to klasická patová situace. A ten grázl to nevzdá. Tenkrát na západě. Napadla Doda filmová shoda s poslední scénou a ruka mu sklouzla k pouzdru pistole. Jejich ostříží zraky se do sebe zcela vpily. Dodo byl však rychlejší. Skočil za Josefa, za zády jej chytil pod krkem a přiložil mu svou bouchačku ke spánku. Zahoď to nebo ho odprásknu! Mě už je všechno jedno! Ani vysoké sebevědomí, ani pravděpodobná vysoká inteligence, nedokázaly v mozku jeho protivníka dostatečně rychle vyhodnotit, co se to vlastně děje? S údivem obrovsky rozšířenými zorničkami, zcela zmaten, odložil proto jeden z největších mafiánů města svůj revolver poslušně na zem. XIII. Policejní ředitel. Pravil poněkud pomuchlaný náčelník, když se Dodo dostavil druhý den. Je pravděpodobné, že ani jeden z konverzujících v tu chvíli nevěděl, o čem je řeč. Po silné ranní kávě ale velitel přeci jen získal kontrolu nad svými myšlenkami a připomněl si důležitý telefonát hned zrána. Volal mi. Už o tom mafiánovi ví. Ledabyle navázal po obědě na svoji řeč. Teprve po společném příchodu do kanceláře se náčelník zhroutil. Jako by z jeho srdce spadl obrovský kámen a ten před všemi hrdinsky dovalil až sem. Před milovaným Dodem se už nemusel přemáhat. Složil se do svého křesla a tvrdě usnul. Dveře se zavřely. Jiný názor měl ovšem na policejní zákrok Josef. Nejen, že se musel okamžitě celý převléknout, ale večer doplnil svůj osvobozují rum ještě o narůžovělé tabletky. XIV. Dodovo srdce se prudce rozbušilo. To je ona. Zaměřil svůj pohled na osamocenou ženu u stolu lokálu. Mohu si přisednout? Zahájil námluvy a uvelebil se na protější židli. Dáma pozvedla svůj zrak současně s koutky úst. Chybí ji dva zuby. Začal s tolerancí chyb svého budoucímu zájmu upřímné lásky. To je šťára? Optala se Afrodité při pohledu na jeho uniformu a současně začala v kabelce šátrat po občance. Ne, ne. Odsunul něžně její ruku s průkazem zpět. Rád bych vás pozval na skleničku. Pokračoval Dodo světácky. Jak se jmenuješ? Otázal se po usednutí k baru. Žaneta. Uvedla dívka. Já jsem Dominik. Nelhal naopak Dodo. Co si dáš? Whisky. Dvojitou. Zkusila to. Její šamstr kupodivu neprotestoval a tak se začal rozvíjet nádherný románek dvou osamělých duší. Později Žaneta nad třetí dvojitou sama od sebe prozradila, že se skutečně jmenuje Jiřka, že má krásnou holčičku a že na ni nemá kdo platit. Toto upřímné curikulum vitae na Doda velmi zapůsobilo. Ta holka mi v budoucnu nikdy nebude lhát, protože už prakticky nemá co skrývat. XV. Dodo. Přivítal jej již dokonale probuzený velitel. V pondělí spolu jdeme na policejní ředitelství. Musíš být naprosto fit. Žádné blbosti v neděli večer! Varoval jej před víkendem zdviženým prstem. XVI. To bylo krásný, miláčku. Rozplývala se ráno na posteli v Dodově bytě Jiřinka. Dodo však nebyl dnešní. Udělám zásadní test. Rozhodl se. Položil svoji peněženku na stůl v kuchyni a šel si zase jako lehnout. Akce byla pro něj natolik sugestivní a psychicky vyčerpávající, že nakonec skutečně usnul. Po probuzení jej čekalo neuvěřitelné zklamání. Jířa pryč a peněženka taky. Dodo byl zvyklý přijímat rány osudu. Dokonce měl pocit, že jej ještě více nabíjejí. Takto posilněn a tedy bez dalšího přemítání otevřel lednici a vyndal si tři vejce. Jiřinka! Honilo se mu hlavou při jejich smažení. Nemá zuby. Živil bych navíc nějakého cizího parchanta. Tento argument mu ale z úst moc nešel, protože už viděl fota docela roztomilé holčičky. Jak jsem mohl věřit holce, kterou jsem si nabalil v putyce? A prý „šťára“. Vzpomněl si na počátek své náhle ukončené milostné anabáze. Já mám jako policista na víc. S tímto konstatováním a ubezpečením se začal těšit na připravovanou snídani. Tak to nesu. Objevila se najednou ve dveřích Jiřinka, upachtěná z těžké tašky s nákupem. Koupila jsem snad všechno, co tu chybělo. Zadoufala a položila o něco lehčí Dodovu peněženku zpátky na stůl. Dodo si uvědomil, že ani jako policista na víc mít nechce a rázem smazal všechny své předešlé hloupé myšlenky. XVII. Co budeme dělat? Překvapila Jiřinka v neděli po obědě. Co bys chtěla? Těšil se Dodo na odpověď. Jdeme někam pařit? Velmi, velmi těžké bylo jeho rozhodování. Nakonec nad povinnostmi zvítězila láska a zamířili spolu ruku v ruce vstříc nočním nástrahám velkoměsta. XVIII. Blbě je mi, hlava bolí, prachy v hajzlu, ještě k tomu dneska ten velitel. Hodnotil mumlavě Dodo v pondělí ráno včerejší noc a své dnešní vyhlídky při cestě do práce. Tak jak? Jedeme? Byl energicky přivítán natěšeným šéfem. Docela Drama. Přiznal Dodo. Laserový zrak velitele pronikl až do zkaženého žaludku a kocovinou zmateného mozku svého oblíbence. Tys mě neposlechl? Konstatoval smutně. Doznávám. Sklopil hlavu Dodo. Vzpomněl si přitom na teplou rozestlanou postel s Jiřinkou a nejraději by se zase otočil domů. To musíš zvládnout. Nedal mu šanci velitel. Velitelem vozu byl tentokrát jeho nadřízený a on si mohl po cestě alespoň trochu zdřímnout na zadním sedadle. Policejní presidium svému názvu žádnou čest nedělalo. Dodo si dokonce pomyslel, jestli to není nějaká past na něj, když překonávali mnohé mříže, uniformované hlídače a studené chodby během své cesty k nejvyššímu. Policejní Bůh ale seděl v docela honosné a útulné kanceláři. Co si dáte? Musel ještě překonat otázku Cerbera v podobě uniformované sekretářky. Vodu a kafe. Upřímně požádal Dodo. Trochu velké křeslo na tak malého člověka. Pomyslel si Dodo. Byl trochu zklamán. Tak velký manšaft by měl přece řídit někdo s opravdovým respektem. Tenhle maník by nevydržel za mřížemi ani měsíc. Připomněl si skutečné osobnosti z vězeňského pobytu. Nikdo se jej ale na názor neptal, protože následují rozhovor probíhal zcela bez něj, jako by tam vlastně ani neseděl. Dopil proto hořkou kávu a hltavě vychlemtal podanou životodárnou sklenici vody. Jeho žaludek ale nebyl spokojen. Dával to najevo neustálým připomínáním chutí pozřených nápojů zpět do hrdla a dokonce přimíchával i aroma nápojů již dávno včera dopitých. Dovolte! Zvedl se náhle a vzdálil na nejbližší WC, nemohouce bohužel hledět na závažnost probíhající audience. Jsi opravdu frajer. I president ocenil, že se dokážeš vzdálit, když se rozhovor přiblíží k důvěrným záležitostem. Takto pochválil velitel diskrétnost Doda cestou zpět. Doda v tu chvíli žádná odpověď na „D“ prostě nenapadla a dveře vozu se mlčky zavřely.
Posted on: Thu, 05 Sep 2013 23:59:36 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015