Pokud USA věděly o chemickém útoku dopředu, proč nezasáhly? Tereza Spencerová Po třinácti letech válek už lidé ani vojáci vůbec nevěří ničemu, co vláda říká, míní američtí veteráni, zatímco šéfové senátního výboru navrhují válku na 90 dní (a Kerry nevylučuje ani pozemní invazi), která bude podle OSN beztak ilegální, i kdyby ji schválil Kongres. Průběžně aktualizováno Takže jsme zase o krůček blíž k válce USA (a Izraele, Francie a Saúdské Arábie) proti Sýrii. Šéfové senátního výboru pro zahraniční vztahy se shodli na návrhu, kterým schvalují 60 dní na válku proti Sýrii, kterou bude možné za určitých okolností prodloužit o dalších 30 dní. Vyslání pozemních sil je vyloučeno, nicméně ministr zahraničí John Kerry ponechává i tuto variantu otevřenou: „Nechci se stolu brát jakoukoli možnost, která se bude nebo by se mohla hodit prezidentovi USA k zajištění bezpečnosti naší země,“ prohlásil s tím, že si umí představit, jak američtí vojáci v Sýrii „zabezpečují“ chemické zbraně. Sám Barack Obama do toho začal mluvit o jakési „širší strategii“ pro vojenské útoky na Blízkém východě jako takovém, které by zacházely za rámec nyní slibovaného „chirurgického útoku“. Zdá se, jako by náznaky příprav nějakého většího konfliktu chtěl před hlasováním v Kongresu jestřáby uklidnit, že o svůj tanker krve nepřijdou, stačí počkat. Velitel letectva generál Mark Welsh mezitím ujišťuje, že se jeho síly na útok na Sýrii sice připravují už měsíce, ale ve skutečnosti prý na „operaci“ připraveny nejsou, a to kvůli rozsáhlým škrtům v rozpočtu. Varoval zároveň, že tahle válka bude „mnohem komplikovanější“ než ta v Libyi. Generál Walsh se tak přidal k zástupu vysokých armádních činitelů, kterým se vyhlídka na další válku nelíbí. Obamův náčelník generálního štábu Martin Dempsey už před časem prohlásil: „Za posledních deset let jsme pochopili, že zkrátka nestačí změnit rozložení vojenských sil, aniž bychom přitom pečlivě vážili, co vše je nutné pro uchování funkčního státu. Musíme předjímat neočekávané důsledky našich akcí a být na ně připraveni. Pokud by instituce režimu měly padnout bez existence životaschopné alternativy, může tím neúmyslně posílit extremisty nebo vyvolat nasazení chemických zbraní, které bychom naopak chtěli mít pod kontrolou.“ Posléze ještě vyloučil vyhlášení bezletové zóny kvůli vysokým finančním nákladům a faktu, že Damašek v boji proti rebelům letectvo beztak prakticky nepoužívá. Dodal, že USA by měly odmítnout jakoukoli vojenskou intervenci do Sýrie, protože tamní rebelové nebudou ochotni hájit americké zájmy. „Nasazení americké vojenské síly může změnit vojenskou rovnováhu,“ prohlásil, „ale nemůže vyřešit stávající a historické etnické, náboženské a kmenové problémy, které celý konflikt živí. Sýrie dnes není o výběru mezi dvěma stranami, ale spíše o výběru jedné z mnoha stran. Jsem přesvědčen, že strana, kterou si vybereme, musí být připravena prosazovat své zájmy spolu se zájmy našimi, jakmile se rovnováha nakloní k ní. Dnes tomu tak není.“ A to navíc ministr obrany Chuck Hagel koncem července konstatoval, že americká armáda už je kvůli všemu tomu válčení v různých částech světa nějaký čas blízko „bodu zlomu“ a další válku už prostě nezvládne… Nově Dempsey skepticky podotýká, že by americký útok mohl vést také jen k tomu, že donutí Rusko zintenzivnit vojenskou pomoc Damašku: „Pokud něco zničíme, oni to prostě nahradí…“ Přehledně nálady v armádě nejspíš shrnul bývalý mariňák a nyní vydavatel nezávislého portálu Veterans Today Gordon Duff v rozhovoru pro RT: „Příslušníci armády ztratili na pět tisíc kamarádů v bojích s těmi samými skupinami, které nyní podporujeme v Sýrii. Nikdo v armádě, ať je napravo nebo nalevo, nevidí žádný důvod k podpoře syrských rebelů.“ (…) „Po třinácti letech válek už lidé ani vojáci vůbec nevěří ničemu, co vláda říká. Už jsou z války unavení a vláda v důstojnickém sboru žádné důvěry nepožívá.“ Tomuto názoru vcelku odpovídají průzkumy veřejného mínění, které ukazují převažující odpor proti další válce. Jako by na názor Američanů přirovnávání Bašára Asada k Hitlerovi nebo řeči o Mnichovu („Co to je, proboha, je?“) neměly žádný vliv. Nepřesvědčenými proto zůstávají i zákonodárci. Senát je v otázce války hluboce rozpolcený a vůdce republikánské menšiny Mitch McConnell, který chce příští rok usilovat znovuzvolení, už potvrdil, že bude hlasovat proti. Vedení Sněmovny reprezentantů se sice už vidí ve válce, nicméně předběžné průzkumy naznačují, že přinejmenším 80 procent republikánských členů sněmovny bude mít k válce tu větší tu menší výhrady. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun nicméně připomněl, že ať už hlasování v Kongresu dopadne jakkoli, z hlediska mezinárodního práva je válka legální jen v sebeobraně nebo se souhlasem Rady bezpečnosti OSN. Ve stejném duchu se opakovaně vyjádřil i ruský prezident Vladimir Putin: Bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN bude americká válka proti Sýrii ilegální agresí. (A znovu přitom vyzval USA, aby předložil nějaký důkaz o tom, že chemické zbraně použil Asad). Aktualizováno: Vladimir Putin nevyloučil, že by Rusko souhlasilo s vojenskou operací jiných zemí proti Sýrii, pokud se prokáže, že chemické zbraně opravdu použil syrský režim. Podle něj ale videokompilace, na nichž bjsou vidět děti zabité při chemickém útoku, vyvolávají řadu otázek. "Lze se domnívat, že je to dílo těch samých ozbrojenců, o nichž víme, a Spojené státy to také přiznávají, že jsou napojení na Al Kajdu, která se vždy vyznačovala vysokou brutalitou," prohlásil. Na záběrech mrtvých dětí nejsou ani rodiče ani lékaři. "Co je to za lidi a co se tam stalo? Na to stále neznáme odpověď." Pokud Rusko získá jasné objektivní a přesvědčivé důkazy o tom, kdo za útokem stojí, rozhodneme o další reakci. Předpokládat něco nyní a tvrdit, že uděláme to či ono, by politici říkat neměli. Ujišťuji vás ale, že zaujmeme principiální postoj." Henry Allen na stránkách Washington Post k válce podotkl: „O svém válčení mluvíme jako kdyby to byla lékařská věda – chirurgicky přesné zákroky, přesné bombardování, sílící reakce -- jako o homeopatické léčbě, která používá válku, aby nás zbavila války. Válkou k ukončení všech válek, jak před první světovou věřil už Woodrow Wilson. Posíláme na své pacienty bomby stejně, jako bychom dítěti s horečkou starostlivě naklepávali polštář. Odpálíme rakety a říkáme: „Děláme to pro vaše dobro.“ McClatchy´s se pozastavuje nad zoufalou snahou Obamovy administrativy přesvědčit k válce alespoň Kongres (když už se to s „mezinárodním společenstvím“ nepovedlo), a to prostřednictvím hrátek s čísly. Je podle něj zajímavé, že John Kerry mluvil o 1429 obětech chemického masakru z 21. srpna, zatímco Britové odhadují „nejméně 350 obětí“, one-man šou Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) o 502 obětech (a „desítkách“ mrtvých rebelů), zatímco Francie potvrzuje 281 obětí. Je jasné, že se válka veřejnosti snáze „prodává“, když máte po ruce 1429 obětí „včetně 426 dětí“, ale i to představuje jen 0,014 procenta z celkového počtu odhadem více než 100 tisíc obětí dvou a půlleté války. Řeči o humanitárních snahách zachránit syrský národ pak vyznívají hodně pokrytecky. Mimochodem, ze zprávy, z níž John Kerry přebíral „svá“ čísla, vyplývá, že americká vláda o chemickém útoku věděla tři dny dopředu a nikoho v oblasti neupozornila. „Copak všichni opravdu čekali na oběti a proto nic nepodnikli?“ ptá se pro McClatchy´s syrský aktivista washingtonského Syrského střediska pro politické a strategické studie. A tím se dostáváme k jádru pudla: To by mohl být ten nejpřesvědčivější důkaz o tom, kdo chemické zbraně použil, ale Washington o tom mlčí. Proč? Použili snad chemické zbraně Západem a Perským zálivem podporovaní rebelové? Nebo je použil režim a Bílý dům počkal, aby měl záminku k vojenskému zásahu (když mu je 100 tisíc mrtvých málo?) Nebo je tu i nějaké další vysvětlení? On totiž Obama na to, že se zničehonic rozhodl jít do války, nechává ve své argumentaci příliš mnoho logických i faktických děr na to, aby ve finále opravdu uspěl… Stručně: V Libanonu zavádějí aplikace, které do mobilů vyšlou upozornění na to, že válka už začala Ozbrojené útoky na těžební vrty i rafinérie „prakticky zastavily“ těžbu ropy v Libyi. Liga arabských států se rozhodla zřídit svůj vlastní „panarabský soud pro lidská práva“, což je samo o sobě špatný vtip, ale byl dotažen do absurdity – sídlit má v diktátorském Bahrajnu. Odhaduje se, že nejvíc obětí chemických útoků na světě žije v Íránu – prý více než 100 tisíc. „Rezidenční oblasti Íránu byly (za války s Irákem) vystaveny více než 30 chemickým útokům. Na prodeji a poskytování látek určených k výrobě chemických zbraní do Iráku se podílely firmy z USA, Británie, Francie, Německa, Španělska, Indie a Egypta,“ připomíná The Guardian. Literární noviny
Posted on: Wed, 04 Sep 2013 13:20:04 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015