Prohra Když jsem asi před týdnem dával jeden rozhovor, byl jsem tázán na výsledek kauzy Tluchoř, Nagyová a spol. Podělil jsem se o svůj tip, že exposlanci budou odsouzení nalézacím i odvolacím soudem a zvrat do kauzy přinese až dovolání k Nejvyššímu soudu. Nějak jsem však nedomyslel, že Nejvyšší soud se do hry může vložit i dříve. Stalo se. Byť jsem si nikdy nepřivlastňoval zásluhy za stíhání Tluchoře a spol., přesto se teď cítím na hlavu poražen. Můžu tisíckrát argumentovat, proč považuji rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci imunity Tluchoře a spol. za špatné. Ale jako advokát dobře vím, že je to právě tato soudní instance, která zákon s konečnou platností vykládá a že já jsem bez jakékoli diskuze boj o svůj právní názor, že Tluchoř a spol. spáchali trestný čin, prohrál. Mou depresi ještě více zesilují pohledy na rozesmáté tváře pánů Kuby, Bendy, Kalouska, Nečase, kteří teď žádají hlavu Ištvána a spol. Prožívám teď velkou školu „umění prohrávat“ a nejsem dobrým žákem. V příštích dnech se určitě vrátím k dalšímu rozboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (až bude známo odůvodnění) a k tomu, co to bude znamenat pro celou kauzu. Teď se jen s Vámi dělím o svůj smutek a chci říci jednu věc, kterou pánové Ištván, Bajgar a Šlachta asi v následujících dnech často neuslyší. Pánové děkuji. Děkuji Vám za to, že jste zkusili dokázat, že právo platí pro všechny občany této země stejně. Vypadá to, že se to nepodařilo. Ale díky za tu snahu, díky za ten pokus.
Posted on: Tue, 16 Jul 2013 22:04:15 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015