Sv. Růžena z Viterbo, panny III.řádu OSF alias SFŘ Rosa de Viterbio 4.září (dříve 6. března), připomínka Postavení: řeholnice Úmrtí: +1253 Patron: katolických dívek Atributy: koš s chlebem, růže v ruce ŽIVOTOPIS Bůh ji mimořádně obdařil mystickými milostmi již v dětství. Na přání Panny Marie oblékla šat františkánské terciářky a pak zahájila své poslání namířené proti heretickému císaři Bedřichovi II. V ulicích i na náměstích vyzývala k duchovní i mravní obnově a přitom konala zázraky. V 16ti letech ji vyhnali z města jako nebezpečný živel, ohrožující veřejný pořádek. S rodiči se uchýlila do Sorina a po smrti Bedřicha II. se vrátila domů. Chtěla do kláštera, ale nebyla přijata a za 2 roky zemřela. ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI S VÍROU A LÁSKOU DOBÝVALA SVĚT PRO BOHA Narodila se v chudé rodině ve Viterbu v Itálii r. 1233. Již od dětství ráda vyhledávala ústraní, zamilovala si modlitbu a rozjímání. Velmi se bála každého hříchu a aby se cvičila v sebeovládání, ukládala si posty. Ušetřené pak rozdávala chudým. Legendy vyprávějí, že jako malá již vzkřísila mrtvou tetu, od osmi let se začala ocitat ve stavu vytržení a později zmařila vliv kouzelníka tím, že jí v hořící hranici plameny neublížily; a uvádějí další rovněž nedostatečně doložené zázraky. Kolem 15-ti let (dle některých pramenů dříve) Růžena vážně onemocněla, při čemž setrvávala častěji v bezvědomí a při procitání vyprávěla, že ji Panna Maria ve snu vyzvala, aby vstoupila do třetího řádu sv. Františka a v rodném domě si upravila jednu malou místnost jako celu, v níž by nerušeně mohla konat modlitby a skutky kajícnosti. Po uzdravení, v roce 1250, se stala terciářkou františkánského řádu a ze své domácí cely vycházela do města s křížkem v ruce, často si zpívala zbožné písně a při každé příležitosti napomínala lidi k pokání. Mluvila tak přesvědčivě, že lidé přijímali její rady. Brzy získala pověst kazatelky. V té době i na Viterbo dolehlo bludné Albigenovo učení a dívka Růžena povstala na obranu katolické víry. Dík rozjímání a mystickým zážitkům vystupovala velmi moudře, i když byla pokládána za nevzdělanou. Ve sporu mezi císařem Bedřichem II. a papežem Inocencem IV. se postavila na stranu papeže a vyzývala k tomu i spoluobčany. Pro své jednání byla v zimě i s rodiči vypovězena z města. Jejich cesta vedla do Castello Soriano, kde byla pro svou pověst uvítána. Přes všechno strádání se i ve vyhnanství věnovala kazatelské činnosti a byla dobře přijímána. Některým nemocným vyprošovala zdraví. Když na její přímluvu byl slepé dívce navrácen zrak, hned se několik bludařů vrátilo do katolické církve. Po brzké Bedřichově smrti, kdy ve Viterbo došlo ke změnám, mohla se Růžena s rodiči vrátit. Dostalo se jí radostného přivítání, ale jejím přáním byl vstup do kláštera klarisek. Ten jí však byl odepřen pro její chudobu, protože neměla řeholními pravidly požadovanou výbavu. Přesto se dvakrát znovu pokoušela o dovolení složit sliby klarisek. Také předpověděla, že když ji klarisky nepřijaly za života, přijmou ji mezi sebe po smrti. Krátce nato těžce onemocněla a ve věku 19ti let zemřela. Její předpověď se splnila. Její tělo, po šesti letech bylo zcela neporušené. Dodnes odpočívá ve skleněné schránce. Po požáru v roce 1348 byla zhotovena ještě jiná rakev. Raději smrt než hřích - to je přání mnoha mladých světců. Bůh vyzdvihuje a odměňuje jejich čistotu tím, že jim dává prožívat svou lásku a právě život v této lásce je úžasnou silou. Protože poznali Lásku, touží po tom, aby i druzí Boha milovali. Jsou ochotni ke všemu, aby se Boží království šířilo po zemi. Vše pro Boha, to je podstata pokání za druhé. S tím postojem blah. Růžena přijímala vše, co ji potkalo a tomu se máme od ní naučit i my. PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Pro dnešek si dám heslo: Vše pro Boha a budu se snažit šířit lásku. Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako blahoslavená Růžena z Viterbo šířili lásku a ukazovali cestu ke spáse. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen (Překlad z €nglish- Czech Katolik : roman-catholic-saints/saint-rose-of-viterbo.html ) Saint Rose of Viterbo Svátek - 4. září Všemohoucí Bůh úžasné věci, duše Saint Rose of Viterbo. Zdá se, že její rodiče jí tímto názvem božské inspirace, protože to bylo symbolické celé její kariéry. Dokud žila, ona rozkvetla jako voňavý růže v zahradě kostela a v plném květu, když byl přenesen do ráje. Předtím, než byla schopna mluvit, Rose Saint pokoušel vyslovit sladké jména Ježíše a Marie, a jakmile se naučila chodit, zeptala se třeba vzít do kostela a na další důchodce a klid místa, aby se modlil. Když dostali náboženské projevy, ona by naslouchat s velkou pozorností. Když Saint Rose bylo pouze 3 roky starý, Bůh ukázal, jak byl spokojen s ní v nejkrásnějším způsobem. Jeden z jejích mateřských tety zemřel. Rodina stáli kolem katafalku pláč nahlas. Hluboce pohnut lítostí jejích příbuzných, málo Rose šel do rakve, zvedla oči k nebi a modlil se v duchu. Pak položila ručku na těle svého zesnulého tety a nazval ji jménem. Mrtvá žena okamžitě otevřela oči a natáhl ruku, aby přijali svou malou neteř, která se zvedla k životu. Dítě již hostil velký soucit s chudými, vždycky se snažil zachránit nějaké jídlo dát chudým. Jednoho dne, když odešla z domu s chlebem, v zástěře, potkala svého otce, který se jí zeptal, co v módě strohým Nesla pryč hned. Vyděšená otevřelo to dítě si zástěru a voňavé růže byly nalezeny v něm. Když jí bylo 7 let, Saint Rose of Viterbo odešel do malé buňky v otcově domě. Tam strávila téměř veškerý svůj čas v rozjímání a cvičit přísné pokání. Modlila se, aby hodně pro obrácení hříšníků. Mezitím se náš milý Pán ji připravovat mimořádným posláním. St Rose ještě nebylo 10 let, kdy Blahoslavená Matka Boží pokyn ji vstoupit do třetího řádu svatého Františka. Krátce poté, co náš Pán zjevil se jí na kříži, na sobě trnovou korunu na jeho hlavě a krvácel ze všech svých ran. St Rose, zděšen pohledem, zvolal: "Ó můj Pane, který má omezenou Tě do tohoto stavu?" Náš Pán odpověděl: "Má lásko, moje hluboká láska k muži tohle udělal." "Ale," zeptal se Rose, "kdo to propíchne a roztrhané Tebe?" "Hříchy lidí to udělal," zněla odpověď našeho Pána. "Hřích, hřích!" zvolal svatý, a ona sama zbičovat k očištění hříchů světa. Tím, božské inspirace, Rose pak se kříž v ruce a šel nahoru a dolů po ulicích a veřejných prostranstvích jejího města říkají lidem strašná muka náš Pán trpěl a heinousness hříchu. Tu a tam se vynoří ze své samoty prosit lidi, aby činit pokání. Město Viterbo, která patřila papežských států, se vzbouřil proti autoritě papeže. Přehlížení náboženství a morální degradace byly na denním pořádku. Ale kázání tohoto malého misionář měl úžasné výsledky. Lidé přišli do davu, aby ji slyšel. Kámen, na kterém stála byl viděn stoupat do vzduchu, a ona byla způsobena tam jako zázrakem při spalování slova vydané z jejích rtů. Větší část občanů už se rozhodl činit pokání a vrátit se do oprávněného papežské poslušnosti, kdy Saint Rose of Viterbo a její rodiče byli odrazeni civilní orgány. Výsledkem bylo, že teď měl širší pole působnosti. Na Soriano a později v Vitorchiano, její kázání měl stejné požehnané výsledky. V posledně jmenovaném místě, čarodějka udělala hodně škody mezi obyvateli. Ze strachu, že po jejím odchodu ta žena vrátit dobré provedeno tam, Rose byla přáním jejího obrácení. Její počáteční úsilí se nezdařilo. Pak náš světec měl nesmírný hromadu dřeva připraveného ve veřejném náměstí, oheň byl nastaven na něj, a Rose vstoupil do ohně a upevnit na vrchol hromady. Ona zůstala nedotčena tři hodiny uprostřed plamenů, chválu Bohu. Čarodějka se vrhla k nohám Rose a byl upřímně převeden. Mezitím právoplatný orgán papeže bylo obnoveno v Viterbo, a Rose by se mohl vrátit. Byla už 15 let a touží vstoupit do kláštera klarisek. Jelikož neměla žádné věno, nemohla být přijat. "No," řekl Rose, "nebudete dostávat mě, když jsem naživu, ale obdržíte mě po mé smrti." Ona a několik společníci opravit do ústraní obydlí, kde hodlali žít jako společenství. Církevní úřady, nicméně, neschvaloval plánu, a Rose se vrátil domů. Zemřela o 2 roky později, plněné radostné touze být spojený se svým Bohem. Dva a půl roku po její smrti se objevila třikrát papeže Alexandra IV, který byl ve městě Viterbo v té době, a řekl mu, aby se její tělo odstraněny do kláštera klarisek. Když se tak stalo, bylo její tělo nalezeno neporušené, a to zůstalo v tomto stavu až do dnešního dne. Zázraky se neustále objevuje na její hrob. Papež Callistus III vysvětil ji v roce 1457. I její kůže je tmavá, tělo světce je stále flexibilní a vnitřních orgánů, v dobrém stavu. V roce 1921 byla odstraněna srdce, které mají být umístěny v relikviáři pro průvodu, a bylo zjištěno, že je bez vady a dokonale neporušený v té době. od: františkánského Book Of Saints, ed. Marion Habig, OFM
Posted on: Tue, 03 Sep 2013 02:31:58 +0000
Trending Topics
© 2015