V sobotu celkem den o ničem...Školení v Praze o jednání s manipulativním klientem. No dobrá, když to tedy musí být... Nevyspalá se budím v pět hodin ráno, raní hygiena, namalovat si obličej a vyrazit směr KV. V 6:30 odjíždí žlutý bus Student agency směr Praha. Dobíhám, jak je bohužel mým zvykem, na poslední chvíli. Zapadnu na koženou sedačku, vezmu si nabízená sluchátka s přesvědčením, že u filmu stejně dospím nějaký ten veršíček... Rozjíždíme se a na obrazovkách se objevují titulky. Film se jmenuje Kousek nebe...hmmm to se mi to bude spát. Ale ouha. Ocitám se spolu s hlavním hrdinou v padesátých letech minulého století. V době, kdy lidskost, lidská práva a svoboda v jakémkoliv náznaku, byly drsně a tvrdě potlačovány. Lidé byli tvrdě vyslýcháni, trestáni. V komunistických lágrech a vězeních se je soudruzi pokoušeli připravit o zbytek lidské důstojnosti...Při výsleších, nebo při vybíjení si své malosti si soudruzi fakt nikdy nebrali servítky. Při nejedné scéně se musím raději koukat z okna, na právě se probouzející den. Myšlenky mi bláznivě víří v hlavě. Včera večer jsem viděla volební průzkumy... Bože, to jsme opravdu takový národ tupců a ovcí bez paměti, že tyhle soudruhy, kteří se bijí v prsa se sloganem S LIDMI PRO LIDI chce volit 15% dotázaných respondentů?! Utírám si pokradmo oči...Asi jsem hysterka, asi mi přeskočilo, asi nebudu normální... Prožívám to moc? Nevím, ale jedno vím určitě. Nechci, aby se tahle báječná léta vrátila, aby v tomhle marasmu rostly moje děti. Přemýšlím si, že by bylo fajn, tenhle film pustit v předvečer vynucených voleb do parlamentu. Možná by to pomohlo těm zaslepeným, poblouzněným a nerozhodnutým... Film končí, jasně že ne happy endem. V době vlády komunistické strany se happy endy nekonaly. Vystupuji v Praze na Dejvický.Praha zalitá sluncem. Je krásný den. A já mám strach. Strach o naší budoucnost...
Posted on: Mon, 21 Oct 2013 06:48:48 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015