25.8. patzron SFŘ alias III.OSF: sv. Ludvík IX. Ludovicus, Tex Galliæ IX 25. srpna, památka Postavení: král Úmrtí: +1270 Patron: Berlína, Mnichova, Saarbrückenu, Saarlouis, Paříže, Poissy a všech míst ve Francii, která nesou jméno Louis; poutníků, cestujících, obchodníků, stavebních dělníků, zedníků, štukatérů, tesařů, kameníků, natěračů, tapetářů, tkalců, tiskařů a knihařů, rybářů, pekařů, pláteníků, klenotníků; vzýván proti slepotě, ohluchnutí i moru Atributy: hřeby, hůl s křížem, královské odznaky, meč, trnová koruna, (někde i bič a kniha) ŽIVOTOPIS Byl potomkem francouzského krále Ludvíka VIII. a po jeho smrti r. 1226 se stal králem. Do plnoletosti za něj vládla matka Blanka Kastilská. Pak se oženil s Markétou, vychoval s ní 11 dětí a vládl dle křesťanských zásad. Stal se františkánským terciářem (III.OSF alias SFŘ), ujímal se chudých a stavěl nemocnice i školy. Vynikal duchem kajícnosti, láskou k Bohu a k chudým. Usiloval o mír mezi národy i o mravní povznesení ve své zemi. Podnikal výpravy k osvobození Kristova hrobu a zemřel u Kartága v 56 letech. ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI SPRAVEDLIVÝ A ZBOŽNÝ PANOVNÍK Narodil se 25.4.1215 v Poissy jako syn francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky Kastilské. Tato františkánská terciářka, přestože ho vroucně milovala, už v dětství mu opakovala, že než zraněného těžkým hříchem, raději by ho viděla mrtvého. Říká se však o něm, že svou zbožnost i se sestrou Izabelou zdědili po babičce Izabele z Hainautu. V roce 1226 dvanáctiletému Ludvíkovi zemřel otec a on se stal králem, i když za něj do plnoletosti vládla energická matka Blanka. V roce 1234 se Ludvík oženil s Markétou Provensálskou, s níž měl později 11 dětí. Ludvíkova cesta ke svatosti začínala jeho vlastní sebevýchovou. Byl prý živé a prudké povahy, kterou se však naučil ovládat tak, že zůstával v jednání s druhými klidný i když ho něco pobouřilo. S každým jednal laskavě a velmi uctivě a každého vyslechl i když věděl, že nemluví pravdu. Dokázal snad i vyzařovat klid a dosáhl toho praktickými prostředky. V postní dny přijímal jen chléb a vodu s přídavkem zeleniny, denně byl přítomný na mši svaté a po ní konal dlouhé díkučinění. Každý pátek chodil ke zpovědi a po vyznání chyb se prý dával bičovat. Na prsou nosil asketické spodní prádlo, aby si stále připomínal potřebu pokání. Nelze však přehlédnout názor, že vlastní askezi se snažil dobře tajit a mnohé výroky o ní mohou být legendárního rázu. V noci vstával k modlitbě s kněžími a modlil se breviář. Jeho spravedlnost vyrůstala z lásky, která převládala i v jeho víře a naději. Dvořané mu vytýkali, že pro svou zbožnost ztrácí mnoho času. Ludvík na to řekl: "Divní lidé. Pokládají za zlé, když se modlím, ale kdybych celé dny a noci s nimi hodoval, hrál a jezdil na hony, tak by mi maření času nevytýkali." Jindy podnět k náboženské diskusi zavdala přítomnost malomocného v okolí. Ludvík se zeptal dvořanů: "Co byste si vybrali raději: mít na duši těžký hřích, nebo na těle malomocenství?" a od dvořanů zaznělo jednoznačné rozhodnutí: "Raději 30 smrtelných hříchů než mít malomocenství!" - "Nevíte, co mluvíte. Hříchu se máme bát víc než jakéhokoli zla ve světě.." odvětil král. Ludvík IX. byl vynikajícím panovníkem. Po převzetí vlády se nejprve snažil napravit vnitřní poměry ve Francii i vztahy k okolním zemím, s nimiž jeho předchůdci nebyli zadobře. Přesto se v r. 1242 musel pustit do boje, v němž porazil Angličany, kteří se spojili s odbojnou šlechtou v jeho zemi. I po vítězství u Charentonu přetrvávaly nároky anglického krále na část francouzského území. Ludvík IX. upřednostnil smírné řešení a 28.5. 1258 podepsal s anglickým králem smlouvu, v níž mu ponechal Normandii, Maine, Touraine a Poitou jako léno a Jindřich III. mu podepsal vazalskou přísahu za Akvitánii a Gaskoňsko. Tím byl uzavřen mír s anglickými Plantagenety a upevněné francouzské království nabylo na významu. Ludvík IX. velmi dbal o to, aby jeho královské úřady jednaly spravedlivě, aby soudnictví bylo nestranné a jím sestavený pařížský parlament byl nezávislou soudní i odvolávací institucí. Udělal prospěšné zásahy v administrativě, významné reformy i hospodářské a mezinárodní dohody. Tím vším dosáhla Francie předního mocenského postavení v Evropě. Moudrost si vyprošoval u Boha a proto jeho činy byly ve prospěch lidu a přinášely i morální povznesení autorit. Zvláštní pozornost věnoval chudým. Zakládal nemocnice, podporoval pařížskou universitu i žebravé řády. Sám se stal františkánským terciářem. Dal vybudovat cisterciácké opatství Royaumont, které rád navštěvoval a dokonce zde i obsluhoval mnichy u stolu. U Ludvíka vidíme spojitost modlitby a dobra. Podle všeho je zřejmé, že se za něj již na začátku jeho vývoje modlila babička. Doprovázen modlitbami druhých se dopracoval k životu postavenému na modlitbě a ke konání dobra. To podněcovalo druhé k dalším modlitbám. Ludvík IX. byl přítelem mírových řešení i za cenu ústupků. Měl však v sobě "rytířskou krev", viděl-li potřebu uhájit zájmy země a to nejen své vlasti. Nezůstal proto lhostejný k osudu Svaté země, která byla obsazena muslimskými Araby. Zhoršení nastalo pozdějším obsazením divokými tureckými kmeny. To vyvolalo podnikání "Křižáckých výprav" na osvobození Svaté země. V r. 1099 první výprava dosáhla osvobození Palestiny, ale za necelých 90 let měli muslimové Jeruzalém opět ve svých rukou. Až v r. 1229 ho křesťanům vydobyl císař Fridrich II, ale po 15ti letech se Jeruzalém zase octl v rukou muslimského vojska. Z podnětu papeže Inocence IV. král Ludvík IX. připravil k roku 1248 vyplutí francouzského vojska z přístavu Aigues-Mortes. Přezimovalo na Kypru a zamířilo do Egypta, v němž sídlil sultán, hlavní organizátor okupace Palestiny. Ludvík IX. měl v plánu vojenskou silou jej přimět k tomu, aby přenechal Svatou zem zpět křesťanům. Ludvíkova vojska se zmocnila přístavu Damiette, ale při dalším postupu na Káhiru utrpěla porážku. Ludvík IX. se dokonce dostal do muslimského zajetí a jeho osvobození stálo značné výkupné. Pak ještě se zbytkem armády připlul k palestinskému přístavu Akky (Acri) s nadějí na diplomatické jednání, které však nemělo úspěch. Za pobytu v Palestině opevnil pobřežní křesťanská města: Cesareji, Sidon a Akon a obnovil tvrz v Joppe. Vykupoval zajaté křesťany a obrátil i některé mohamedány na křesťanskou víru. V té době zemřela jeho matka, královna Blanka a tato zpráva i potřeba řešení státních záležitostí ho přiměly Ludvíka k návratu. Z výpravy si odvážel část trnové koruny i svatého kříže a pro tyto ostatky nechal v Paříži vystavět tzv, Svatou kapli. Ve Francii pokračoval v budování chrámů, klášterů i škol. Než uplynulo 13 let, egyptský sultán Bibar porazil arménce, dobyl Césareji a obsadil Joppe i Antiochii. Papež Klement IV., z obav o vyhlazení křesťanů v Palestině, vyzýval k novému, již 8. křižáckému tažení. Na jeho hlas reagoval opět Ludvík i přes minulý neúspěch a skutečnost, že se k francouzskému tažení jiné země nechtěly připojit. Znovu vyplul r. 1270 i se třemi syny a nejstarší dcerou. Dne 17.7. přistáli u Tunisu a dobyli hrad Kartago. Ludvíkův bratr Karel z Anjou, panující v Neapoli, se sice nechtěl zúčastnit, ale nakonec pomoc přislíbil. Zatímco na něj Ludvík v Kartagu čekal, v africkém vedru s nedostatkem vody se začal šířit mor. Tomu podlehla asi polovina vojska, včetně králova syna Jana Tristana. Onemocněl i Ludvík IX. a na znamení kajícnosti se dal uložit na popel, na němž objímaje kříž skonal. Záhy dorazil se svým vojskem Karel z Anjou. Pomohl jen porazit saracény v Tunisu, kteří po Ludvíkově smrti znovu zaútočili. S mrtvým Ludvíkem IX. se výprava vrátila do Paříže a byl pohřben v opatství St. Denis (sv. Diviše). Jeho srdce bylo uloženo v opatství Monreale u Palermy Karlem z Anjou. Dvě částky z ostatků (prst a zub) jsou od r. 1355 díky Karlu IV. také ve svatovítské katedrále v Praze. V roce 1297 byl papežem Bonifácem VIII. prohlášen za svatého. Vládce nad vládci, na tvůj pokyn království, která jsi stvořil, děli se a vzejdou zas, když v chrámech stoupá kouř a v nich se světlo skví; slyš k poctě krále našich chvalozpěvů hlas. Ten Ludvík, král, je zrozen v rouchu královském, už jako hoch směl žezlo do svých rukou brát, svou svatou matkou veden a nedotčený zlem učí se Kristu sloužit dřív než kralovat. Dbá vždy práv, města zákony jen ovládá, občany láskou, nepřátele obavou, zbožností získá Boha si a zakládá chrámy, oltáře a chudým krovy nad hlavou. Bud věčná sláva nejsvětější Trojici, moc její nad vším ať z nás každý vždy ctí v téže jednotě, v níž svou prozřetelností dnes a vždy vládne nekonečnou věčností. Amen. DRUHÉ ČTENÍ Z duchovní závěti svatého Ludvíka synovi (Acta Sanctorum Augusti 5 [1868], 546) Spravedlivý král povznáší zemi Nejdražší synu, především ti dávám naučení, abys miloval Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou silou, neboť bez toho není spásy. Synu, musíš se vyhýbat všemu, o čem víš, že se to Bohu nelíbí, to znamená každému smrtelnému hříchu; raději musíš strpět všechna možná muka, než abys udělal nějaký smrtelný hřích. Dopustí-li Bůh na tebe nějaké utrpení, musíš to ochotně snášet, děkovat za to a chápat, že je to k tvému dobru a že sis to snad zasloužil. A dopřeje-li ti Bůh nějaký úspěch, musíš mu pokorně děkovat a dávat pozor, aby tě přitom nezkazila pýcha nebo něco jiného, neboť nesmíš to, cos od Boha dostal, obrátit proti němu nebo ho tím urážet. Zúčastňuj se rád a zbožně bohoslužeb církve, a v kostele se měj na pozoru, aby ses nerozhlížel, zbytečně nemluv, ale zbožně se modli k Bohu ústy nebo rozjímáním v srdci. Měj soucitné srdce vůči chudým, ubohým a trpícím, a podle možnosti jim poskytuj pomoc a útěchu. Za všechna dobrodiní, která ti Bůh udělí, mu vzdávej díky, aby ti Bůh mohl dát ještě více. Vůči svým poddaným jednej spravedlivě a neodchyluj se od spravedlnosti vpravo ani vlevo; a vždycky buď spíše na straně chudého než bohatého, dokud nebudeš s jistotou znát pravdu. Starej se o to, aby všichni, nad nimiž budeš mít moc, a především osoby církevní a řeholní, žili pod ochranou spravedlnosti a pokoje. Buď poslušně oddán naší matce římské církvi a nejvyššímu veleknězi jako duchovnímu otci. Usiluj o to, aby byl z tvé země vymýcen každý hřích, a zvláště rouhání a bludy. Nejdražší synu, nakonec ti dávám požehnání, jaké může dát milující otec synovi. Svatá Trojice a všichni svatí ať tě chrání od všeho zlého. Ať ti dá Bůh milost, abys konal jeho vůli, a tím mu sloužil a vzdával čest, abychom po tomto životě společně dospěli k němu a mohli ho vidět, milovat a chválit bez konce. Amen. ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ Srov. 2 Král 18, 6.3 O. Přimkl se k Bohu a neodstoupil od něho. * Snažil se plnit jeho vůli. V. Dbal na jeho přikázání. * Snažil se. PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Zaměřím se na vlastní sebevýchovu, ovládání se a budu pamatovat na Ludvíkova slova, že "Hříchu se máme bát víc než jakéhokoli zla ve světě.." Bože, Tys převedl svatého Ludvíka ze starostí o pozemskou vládu do slávy Tvého království v nebi; na jeho přímluvu veď i nás, abychom plněním svých pozemských povinností usilovali o příchod Tvého věčného království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen (závěrečná modlitba z breviáře)
Posted on: Sun, 25 Aug 2013 01:23:35 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015