Antonín Dvořák BIBLICKÉ PÍSNĚ 1. Oblak a mrákota jest vůkol Něho, spravedlnost a soud základ trůnu Jeho. Oheň předchází Jej a zapaluje vůkol nepřátele Jeho. Zasvěcujíť se po okršku světa blýskání Jeho; to vidouc země, děsí se. Hory jako vosk rozplývají se před obličejem Hospodina, panovníka vší země. A slávu Jeho spatřují všichni národové. Darkness and thunderclouds are round about Him. Jungment is His abode. Righteousness His throne. Fire and flame He doth send, His enemies destroyeth in lightning flashed, earth saw and trembled. Tremblingly waitedon His word. Mountains melt like wax when they behold the Lord; who is God of earth and heaven, when the Mighty One cometh. The heav´ns declare His righteousness and the earth his glory. Žalm 97. Hospodin kraluje! Nechť zaplesá země, zaradují se mnohé přímořské krajiny (ostrovy)! Oblak a mrákota jsou kolem Něho, spravedlnost a soud základ trůnu Jeho. Oheň předchází Jej a zapaluje vůkol nepřátele Jeho. Jeho blesky ozařovaly okrsek světa. Země to viděla a zachvěla se. Hory jako vosk rozplývaly se před obličejem Hospodina, Panovníka vší země. Nebesa oznamují Jeho spravedlnost a celé lidstvo uvidělo Jeho slávu. Zklamáni jsou (Stydí se) všichni služebníci model, kteří se chlubí nicotnostmi. Padněte před Ním všichni elohim (bohové, andělé jako Ž 8,5)! Slyší to a raduje se Sion a zaplesají dcery judské pro Tvá práva, Pane! Vždyť jsi Ty, Pane, Nejvyšší nad celou zemí, velmi jsi vyvýšen nad všemi elohim (bohy, anděly). Kdo milujete Pána, mějte v nenávisti zlo! Ochraňuje chasidy (účastníky svého milosrdenství), vytrhne je z ruky bezbožníků. Spravedlivému je zaseto (vzchází) světlo a těm, kdo jsou přímého srdce, radost. Radujte se, spravedliví, v Pánu a přiznávejte se (děkujte) k památce Jeho svatosti. E97: PÁN KRALUJE ZŘEJMĚ, PLÉSEJ VŠECHNA ZEMĚ! Ženeva 1562 / J.Strejc, S. Radechovká GaććhĆ-ĆahćaG-GćahćAG-CegfeDC-EdggfG2x-EaaGFE2x-GcfEDC. 1) Pán kraluje zřejmě, plesej všechna země, i všech ostrovů množství těš se z Jeho Království! Oblak vůkol Něho je času každého, spravedlnost se soudem je pevným základem trůnu velebného. 2) Oheň před Ním chodí, v prach všechny přivodí Jemu odporující, bezbožnosti pášící. Blesk od trůnu Jeho kraje světa všeho prudce osvěcuje, což svět jak spatřuje, děsí se hned toho. 3) Před Boží svatostí jako vosk horkostí hory se rozplynuly, Pána jak jen spatřily. O spravedlnosti nebesa v hojnosti všechněm vypravují. Tvou slávu spatřují lidé s uctivostí. 4) Buďte zahanbeni pro model vzývání. Hříchu se dopouštíte, když obraz jejich ctíte. Raději spěchejte, před Pánem klekejte i vy též, bohové, ať Sión cti nové dojde a zas vzkvete. 5) Spolu zaplesaly, když Pána slyšely i všechny dcery judské; spatřily soudy božské. I vy ho milujte! V nenávisti mějte všechno zlé, každý hřích! Pán z ruky bezbožných svůj lid vytrhuje. 6) Páně světlo vzchází a radost provází ty srdce upřímného, kdo se vždy těší z Něho. V Něm i v čas těžkosti všichni v upřímnosti radost prožívají, naň vždy pamatují v pravé uctivosti. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil. Zvuk vydejte, prozpěvujte a žalmy zpívejte! Zvuč, moře, i to, což v něm jest; okršlek světa i ti, co na něm bydlí. Řeky rukama plesejte, spolu s nimi i hory prozpěvujte! Plesej, pole, i vše, což na něm; plesej země, zvuč i moře i což v něm jest! Oh, sing unto the Lorg a joyful song. He with His right hand bringeth victory. Make a joyful noise to great Him. Oh earth rejoice and give praise, Roar, sea, and the fullness thereof. The swelling earth and they that dwell there in. Floods stall clap thein hands, Hills be joyful, Praising the Lord and all His wonders! Dance, ye fields of golden corn. Let the woods and forests sing the praises of the Lord. English arr. by Daphne Rusbridge. Antonín Dvořák BIBLICKÉ PÍSNĚ č.10. ________________________________________ Svou církev staví Ježíš sám. On působí i tento list i vaši víru k jeho vykonání. Naše subjekty, duše, jsou v této kauze zcela nepříslušné a nepoužitelné. Děje se tak pouze Duchem, ne „trochu odtud – trochu odjinud“. Jen Duchem, ne Duchem shůry i přirozeností zdůli. Toto je podstata problému letničních a jiných charismatiků. V Písmech nové smlouvy lidé neměli pěvecké sbory ani viniční chvalaře, nikdy nestavěli modlitebny, nic o hudbě nečteme mimo prostého „i sespívavše písničku“ a „někdo má píseň“. Žádné evangelizace a „pochody pro Ježíše“, žádná „zvaní do sboru“, ale právě naopak: „Jiný pak žádný se neodvažoval k nim připojit!“ S 5,13, ačkoliv se scházeli veřejně v tisících na Šalomounově prostranství chrámového nádvoří pod dohledem chrámové stráže, která zatkla Ježíše. Známe to dobře z dřívějška i ze Slévačské 40 v Brně, a je to stejné i dnes v Líšťanech. Boží přítomnost a moc stačí udržet zpovzdálí každého, kdo celým srdcem nehledá Boží tvář. I domácí, i manželka a maminka učedníků, která odpadne, ihned ztratí sílu obstát ve shromáždění spravedlivých. Nevydrží. Nemusíme proto sami nic udělat, naopak jí pomáháme, dokud to ještě jde. Nepřijme-li však pomoc k pokání a není-li ochotna vydat a vyznat vše, co ji (ho) odvrací k odsouzení na svém těle, odnese ji (ho) ten zlý nový kamarád, kterého mezi námi pálí bydlo, s sebou. Do tmy. Bylo by nám běda, kdyby to tak nefungovalo. Pak už nastupuje jen M 24,15 – a nohy na ramena. Jsi-li na poli, nevracej se domů. Přivádění lidí ke Kristu včetně jejich současného ponoření do vody ve Jménu Ježíš Kristus není na programu shromáždění církve. Ovce rodíme doma (u sebe nebo u nich), i křtíme. Denní život svatých shromážděných Duchem – „zůstávali v učení apoštolském, ve sdílení se, ve společném stravování a na modlitbách. Shromáždění je pastva. Ládíkovi pomohou Derek Prince a Watchman Nee, Následování Krista Tomáše Kempenského či ŠKOLA POSLUŠNOSTI Andrew Murraye, Vidění adulamských sirotků zapsaná gramateem Bakerem, POCHODEŇ A MEČ či POSLEDNÍ BITVA od Ricka Joynera a SVRCHOVANÝ BŮH Davida Eellse, i Magdalence by pomohli, ale nejjasnější je vše při prosté četbě a pomazaném výkladu Písem v Duchu svatém. Ovšem za předpokladu, že nám byla zjevena ohavnost babylonské "boho"modloslužby a že jsme se od ní naprosto odvrátili, že už dál nechceme Biblí odůvodňovat dosavadní lidskou praxi nedělních ???(jak tomu říkáte, už jsem to zapomněl) a „ustanovení našich starších“, kterými nahradili a ruší Boží Slovo. Teologie a učení denominací od katolíků po letniční není ničím jiným než variacemi na téma M 15,1-20 23,2-39. Co je v něm z Boha, není jejich, ale dar, který však dříve či později znehodnotí a pošpiní, jako adventisté sobotu zákonictvím. Nelze chodit duchem i tělem, zapřáhnout koně a osla. Můžeme buď skutky těla (přirozenosti školené na BcTh atd) mrtvit, nebo tělem padat a být služebníky ne neužitečnými (to je přece titul toho, kdo udělal všecko, co měl!), ale z l ý m i , a to je opravdu zlé. Má to následky:zavržení. Ten zlý sluha měl „vlastní zkušenosti, vlastní názor na Boží normy a požadavky“, a byl tak oslněn (oslepen) svou vlastní „opatrností těla“, že si do poslední chvíle arogantně myslel, že je to s ním dobré, že se mu nemůže nic stát, vůbec se Pána nebál! Odmítl těžit svěřenou hřivnou životem údu v Těle! Co dostal (proroctví, rozeznání, soucitnou péči o potřeby sirotků, vdov, osamělých a chudých), neztratil, ale vrací. Nezná Boha. Bůh nikdy své dary nebere zpět. Chce z nich vytěžený výnos ovoce-charakteru. Charismata jsou nám dána jako jediné použitelné nástroje a prostředky k vypěstování nebeského ovoce vzájemným přisluhováním v Těle. Mohu růst a zrát v ovoci, jakmile se Duch svatý projevuje skrze tebe a ty zase skrze mne, a dokud nežijeme spolu v lásce a takto si nesloužíme, Michale, Jendo a Jiří, jsme zlí služebníci, kteří budou vyvrženi ven. Chvála Pánu, že ještě nepřišel jeho Den. Prodlévá, abychom ještě někteří mohli změnit své smýšlení a konání podle Jeho požadavků, podle toho zákona svobody v neotřesitelném Království nebes a země zde a nyní. Buď – anebo. Duch nebo sarx, život nebo smrt. Mají jméno, že jsou živí, ale jsou mrtví, a proto se. Mirku, modli za mrtvé, kteří ti neodpovídají. Jsou tam pod troskami mé děti, praví Pán, uvěřili v moc mé krve, v Sardech. Nebo taky v Laodiceji. Napsal jsem jim listy a dal jim nová zaslíbení. Uč je. Je to opravdu úzká strmá cesta, ta Filadelfia, a problémy nemají ti nejhloupější, ale právě naopak. Pán řekl: „Zahladím moudrost moudrých a opatrnost opatrných!“ 1K 1,19. Bůh zakázal zapřáhnout koně s oslem, a tak Jeho role nemůže být opracována duchem a duší, ale jen Duchem Božím spolu s obživeným duchem mým, pokud využívá mé tělo (organismus), vydané Pánu dle Ř 12,1-2 do Jím stanovené služebnosti, při čemž život DUŠE je svázán, aby nemohl překážet Duchu. Je a bylo zákonné, co jsme spravedlivě bez křivdy a útisku prací svých rukou udělali pro zbudování svých domů, svého podílu na zemi jako synů Adamových: manželství, děti, domácnost, zvířata, majetek, živnost. (Jen pozor na obchod, kupectví) Je a bylo nezákonné a Bohu ohavností, co jsme dělali pro budování religiósních útvarů zahrnutých v rejstříku organizací ČSR na internetu, i snaha některých mých sluhů prosadit do něj mermo mocí novou položku RKL a později KS, KSV, Milost..... Toto lidmi vymyšlené pokračování židovství (zřekli jste se Krista), ukončeného Golgotou, by nevyžadovalo žádnou pozornost ani zmínku, kdyby neuvádělo naše národy do tmy přivlastňováním si Jména Ježíš Kristus a Písem. Od letnic platí buď Tělo Kristovo, nebeské, které u satana a jeho druhého nebe s falešným Kristem a s královstvími světa nic nemá, ale má od Boha nadpřirozené osvědčení = Nevěsta-Mladucha, nebo Egypt – svět přirozené tmy, neznámosti Boha, spíše modlářské než ateistické, nebo Babylon – Nevěstka, město, kde jsou drženy Boží děti v zajetí. A mezi tím poušť a Jordán, ať už mezi Egyptem a Zemí zaslíbenou nebo mezi Babylonem a Jeruzalémem. „Kdo neshromažďuje se Mnou, rozptyluje,“ praví Pán. A to je vzpoura, nečistota, vylučující jakýkoliv dotyk, morní nakažení. Prostě zeměpisně: Nelze jít do Města a nevyjít přitom nejdříve z Babylona. A odtud si kromě nádob svatyně (osob patřících Ježíši, synu Abrahámovu, synu Dávidovu) nelze nic brát s sebou. Původní Staré Město Babylonské s feudálním zřízením (dnes ve zprávách předváděli jeho šlechtu na Filipínách) v čele s purkrabím duchem katolicismu, se stalo ve středověku těsným. Reformací byli mnozí vyvedeni ven, ale vzápětí se jich ujal ochotný demokratický kolega duch protestantismu, primátor Nového Města Babylonského, a svedl vysvobozené Boží děti, aby místo návratu do Země zaslíbené budovali své modlitebny na druhém břehu Eufratu. Obšťastnil je demokracií, zřízením měšťansko-cechovním. To není Davidovo království. Poslední pokus jak u nás Babylon zvelebit byl RKL-AC a KS-KSV. (1986, od té doby už pro nové americké hokuspokusy není kam v Hořících městech šlápnout.) Čtenáři Písma však vědí a očekávají, že Bůh Babylon zničí a neopravuje. Vrátit se ke své matce do Nového Jeruzaléma, Města, které staví Bůh, můžeme jen tak, že napřed 1) naprosto opustíme Babylon a 2) projdeme společně pouští. Tam ztratíme nadváhu a všechno, co si snaživě spořivě z Babylona vyneseme a měli tam nechat (jako Abraham Lota a Ráchel otcovy terafim). Bez ducha milosti a pokorných proseb v hlubokém společném usebrání nepřejdeme přes poušť a Jordán. Dokonce ani v Jeruzalémě a okolí neobstojíme bez Písem, učitelů, posvěcení, oltáře, hradeb, chrámu a bran zbudovaných a ostře střežených. Opravdu máme hodně, hodně práce. 13.elulu 5768. _______________________________________ Každý, kdo následuje Krista, čelí jednomu z hlavních testů: rozlišit mezi tím, co je dobré, a tím, CO JE OD BOHA. Pouze to, co pochází od Boha, dává život. Rozdíl mezi stromem poznání dobrého a zlého a stromem života jsem popsal v knize V zahradě byly dva stromy, a proto už o tom nebudu dále hovořit (nastudovat za domácí úkol). Pochopme, že toto je skrytý důvod v Pánově pokračující rozpravě M 7,12-23 Pánovo varování nás upozorňuje na několik skutečností překvapujících/ zarážejících: 1) můžeme nepřetržitě nazývat Ježíše (svým) Pánem – a přesto nevstoupit do Jeho Království!!! 2) můžeme vykonat mnoho skutků v Jeho Jménu (včetně prokazatelných zázraků) a stále do Království nevstoupíme, protože ve skutečnosti pácháme bezzákonnost. Toto podporuje Pánovo varování v M 24,5 * Tento text je často vykládán tak, jako by se v něm říkalo, že přijdou mnozí, kteří budou tvrdit, že jsou Kristus, a mnohé svedou. Ale o tom se tady nehovoří. Ježíš zde doslova říká, že mnozí přijdou v Jeho Jménu a budou říkat, že Ježíš je Kristus, a přitom to budou podvodníci a svedou mnohé. Už se to v historii potvrdilo, protože mnoho křesťanských vůdců povstalo s tvrzením, že přišli v Ježíšově Jménu a vyhlašovali, že Ježíš je Kristus, a přitom svedli celé zástupy. Jak mohla církev jako Boží setba přinést současně tak zlé a tak dobré ovoce v historii? Církev v tomto světě není jediná rostlina, ale Boží pole 1K 3,9. Na tomto poli bylo zaseto mnoho učení, některá živá od Boha a jiná mrtvá z lidí, z litery Písem, některá přinášejí život a jiná smrt. Sám Pán nás varoval, že když ON zaseje pšenici na poli, tak přijde nepřítel a na tom samém poli zaseje jílek matonohu (koukol je špatný překlad). Jeden z netragičtějších omylů, do kterého jsme spadli, je souzení ovoce podle přijatých učení, která byla do církve zaseta. Boží Slovo je živé a rozlišuje, ale některé doktríny, lidská učení v církvi, která se nám zdají tak biblická, stále přinášejí smrt, odsouzení, zlé ovoce. Sám nepřítel využíval tímto způsobem Písma, aby pokoušel Ježíše, a také nás pokouší stejným způsobem. Proto nám Pán nikdy neřekl, že Jeho lid poznáme podle toho, jak budou bibličtí, ale podle toho, jaké bude jejich ovoce, charakter, zda budeme podobni Jemu, zda ON bude žít a zjevovat svůj život skrze nás. Kořen zla. Jedna doktrína, která byla prokazatelně obzvlášť devastující v průběhu historie a byla hlavním zdrojem tragických pošetilostí, je popsána v této knize. Dosud je z ní v dnešní církvi populární učení a klade se na něj důraz. Je to podvod/ klam, že můžeme dosáhnout Božích úmyslů/účelů mocí a silou. Bůh nás skrze Zachariáše 4,6 vážně varoval: „Ne mocí ani silou, ale Mým Duchem (se to stane).“ Pán je v Písmech nazýván mnoha tituly a každý z nich má strategický význam. Není vůbec náhoda, že v tomto textu se Pán nazývá Pánem Vševládným/zástupů (nebeských i pozemských). Jeho armáda nepoužívá ani vojenskou ani politickou moc, ale tu, která je nekonečně mocnější – Ducha Pravdy. Pravda, vyřčená pod pomazáním, je mocnější než všechny zbraně a bomby, které může tento svět nashromáždit. Proč se jen my, jimž je svěřena zbraň nejmocnější ze všech, neustále snižujeme k používání těch podřadných. Apoštol Pavel nás varoval, a to v 2K 10,3-6 „Až bude vaše poslušnost úplná…“ až budeme naprosto dávat přednost Duchu, až se naučíme nebojovat podle těla, ale Jeho zbraněmi, které nejsou tělesné, budeme připraveni „potrestat každou neposlušnost.“ Vyvolaná není povolána pouze NĚCO dělat, ale má NÁSLEDOVAT BERÁNKA tam, kam jde. Jeden z důvodů, proč v dnešní církvi převládá laodicejský duch, je to, že církev je vyčerpaná ze všech sporů a plánů a aktivit, které nenesou pravé duchovní ovoce. Všechny Pánu nepoddané aktivity mají za výsledek, že se od Něj ještě víc vzdálí ti, kteří jsou zraněni extrémy, i tím se ještě víc zraní. Ano, nadšení potřebujeme, i zápal, ale ne pro „své vize“, ale pro Pána a Jeho záměry, které nám chce zjevit. Cokoliv, co bude jen trochu menší, je pouhé zanícení, jen další forma náboženského humanizmu nebo dokonce fanatizmu, a vůbec nezáleží na tom, jak jsou naše cíle ušlechtilé. Nejde pouze o oběť, jen Bohem nařízená a podle Boha vykonaná oběť je přijata a požehnána. Ne, co obětujeme my, ale zda Bůh řekl, abychom to obětovali, a zda my tou obětí Boha posloucháme. 3 ) D v a m a n d á t y . Bůh nám dal dva mandáty na dvě naprosto odlišné formy vlády: 1) krále/ občanskou vládu a 2) Vyvolanou. Králům/občanským vládám dal mandát, aby udržovaly pořádek na této zemi. Tento pořádek udržují tělesnými zbraněmi, mečem. Proto apoštol Pavel napsal v Ř 13,1-6: Toto napomenutí bylo napsáno během vlády římského císaře Nera. Byl to jeden z nejzvrácenějších mužů, kteří kdy vládli, iniciátor nejkrvavějších persekucí proti církvi. Nero dal Pavla popravit. Napsal to poté, co byl mnoho let ve vězení, protože byl rukama občanských vlád pronásledován. Všechna autorita na nebi i na zemi byla dána Kristu, ale On autoritu nad zemí ještě přímo nepřevzal, ani ji nedal nám. A to z toho důvodu, že na zemi dosud nebylo ustaveno Jeho zjevné Království. Nad zemí převzal autoritu zatím nepřímo. Poznáme to z toho, že na zemi nezíská moc žádný pozemský vládce ani duchovní mocnosti – ať by byli sebezvrácenější – bez Jeho souhlasu. V y š š í m o c . Vyvolaná také obdržela autoritu od Boha. Moc, která byla svěřena církvi, je mnohem větší než to, co bylo svěřeno králům (pozemským vládám). Pozemská autorita je dočasná, ta naše je věčná. Oni mohou měnit zákony, ale my můžeme měnit lidi. Margaret Thatcherová, bývalá ministerská předsedkyně Velké Británie, jednou řekla: Pozlátko civilizace je velmi křehké. Prohlásila to poté, co uviděla, jak se lidé v New Yorku chovali jako zvířata po výpadku proudu. Když přestanou svítit světla a vypnou se bezpečnostní alarmy, když nehlídá policie, ukáže se okamžitě pravá lidská přirozenost. Tohle křehké pozlátko civilizace je realitou občanské autority – říše světa. Potřebujeme osvětlení, alarmy a policii, a proto bychom měli Bohu děkovat za svá světská království/občanské vlády, a prosit za ně, aby se o to starali, i když to dělají nedokonale. Pravá duchovní autorita je naopak neohraničená stejně jako věčnost. Duchovní autoritu nenajdeme v pouličním osvětlení nebo v kamerách, které dohlížejí na lidi. Je to světlo v srdcích lidí, které jim nedovolí jednat nesprávně, i když osvětlení zhasne a nikde okolo není policie. To světlo zachovává mladé dívky čisté, anebo když udělají chybu, ukazuje jim hodně lásky a respektu k životu, že na potrat ani nepomyslí. Král David je jedním z velkých biblických příkladů těch, kteří chodili v pravé duchovní autoritě. Byl také jedním z příkladů Krista, který bude jednou na zemi vykonávat autoritu duchovní i světskou, spolu se svou Vyvolanou. I když byl David nespravedlivě pronásledován králem svého národa, nepozvedl ruku proti Božímu pomazanému, ani v době před ani poté, co byl sám pomazán na krále, aby převzal Saulovu roli. Byl dokonce z hloubi duše nešťastný, když jednou v jeskyni usekl Saulovi kus pláště. Bůh stvořil v Davidovi hluboký respekt ke každé autoritě, a to mu umožnilo vystavět dům a trůn, který potrvá na věky – proto se Pán Ježíš usadil na Davidově trůnu. Ten, kdo chodí v pravé duchovní autoritě, si nikdy nevezme pozici vlastníma rukama, ale trpělivě počká, až mu Duch vytvoří cestu, i když to bude pozice ve světské říši, v občanském zřízení. Pokud toužíte po tom sedět s Ježíšem na Jeho trůnu, můžete toho dosáhnout pouze tímto způsobem. ________________________________________
Posted on: Sat, 31 Aug 2013 19:20:22 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015