Archeus – recenze Diskuse (2) 15. 2. 2011 10:48 - Topi Pigula, čtenost: 1653x, karma: 9,86 Ačkoli podtitul knihy hlásá, že jde o Fragment radostné vědy o trpaslících, je to pravda jen z části. Nejedná se o fragment, ale relativně hlubokou sondu. A asi nikoho nepřekvapí, že Václav Cílek opět laškuje s mytologií, klimatologií, historií a neskrývá občasnou ironii. Je možné neexistovat a přitom vystupovat v bájích, mýtech, pověstech a pohádkách po celá tisíciletí takřka na všech kontinentech? Není už jen to důkazem jejich existence? Čtenář se dostává do prostředí vědecké mystifikace, kdy se autor zdánlivě vědeckými metodami (čemuž odpovídá i bibliografie na konci knihy) snaží odpovědět na otázky jako např.: Jsou trpaslíci indoevropského původu? Má každý národ takové trpaslíky, jaké si zaslouží? Plastová karikatura prodávaná vietnamskými trhovci na styku česko-německých i česko-rakouských hranic je pro nás asi nejokatější napodobenina trpaslíků. Kdyby to aspoň byla sádra, ta má blízko k sádrovci. S CaSO4·2H2O už by si skutečný trpaslík nějak poradil. Ale s plastem budou mít problém. A podobou asi taky. Zahradní trpajzlíci nápadně připomínají disneyovské maníky, kteří neochránili Sněhurku před otráveným jablkem. Určitě si vzpomínáte, že situaci nakonec musel řešit polibkem muž s evidentně nekrofilními sklony. Kdo jiný by líbal mrtvolu? Tyhle plastové (po)tvory řadí autor mezi krásnoludky a hospodáříčky, ale v knize se zabývá mnohem širším spektrem tvorů, kteří (ne)existují. Jejich stručná charakteristika zabírá necelých 11 stran a poněkud neočekávaně, mezi domovoji a trispithamy, jsou zařazeni Pygmejové. Autor nezapře geologa – ne tím, že se věnuje lidu často žijícímu v podzemí, ale dávkou geologických a mineralogických faktů, přičemž populárnost i nauka jsou v textu dokonale vybalancovány. Za zmínku stojí stať o kobaltu, kovu „na který se zálibně dívá oko teroristy i švarného děvčete ze zpěvné vesnice pod Tatrami“ či podobná o niklu. Čtenář nemusí být mineralog, aby textu rozuměl. Je-li vnímavý, dostane řádnou porci námětů k přemýšlení. „Jsme na rozdíl od Praevropadů, jako jsou Baskové a Gruzíni, nomádi hnaní neklidem a touhou po expanzi. Vymysleli jsme otroctví (tady je třeba přiznat, že otroctví není jen vynálezem bělochů, navzájem se zotročovali Indiáni i Afričané pozn. autora), kolonialismus, světové války, holokaust, gulagy, pokrok a globalizaci Dalším smrtelným důsledkem naší nomádské potřeby expandovat je klimatická změna a environmentální krize. Jsme Vogoni, kteří budou nejspíš rozsévat pokrok, dokud nás vesmír nezastaví.“ K myšlenkách provázanosti historického vývoje a ekologických krizí se Cílek ještě několikrát vrací v druhé, „netrpasličí“ části knihy. Jsme-li nomádi, jsme na tom, alespoň co se týče trpaslíků, špatně. „Nomádi mají zbraně, odvahu, organizaci, sebevědomí. Nemají však trpaslíky. Turistika je nejspíš transformované nomádství.“ A nemáme vogonskou poezii, jak ji popsal Douglas Adams ve Stopařově průvodci po galaxii. V. Cílek ji v knize nezmiňuje, byť na Vogony naráží. Snad se kvůli malé ukázce neurazí. „Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Druhá část knihy opouští trpasličí území a obrací se (nejen) k myšlenkám a odkazu Sokrata, ale i otázkám klimatologickým, ekologickým i rozvojové pomoci. Cílek píše o svém oblíbeném Egyptě v rovině historické i ryze aktuální (jak útočí africké včely). Tím samozřejmě není myšlen současný převrat, jenž nastal v době, kdy byla kniha dávno na stáncích. Přemýšlí nad možným klimaticko-sociálním kolapsem Káhiry v době sucha. Ukazuje širší souvislosti a dovolí si nadhodit nepopulární a z hlediska politické korektnosti neprůchodná řešení. Až bude zle, nepodporujme všechny postižené. Vyberme si jen ty, kteří dávají určitou naději a záruku, že pomoc nebude zbytečná. Jinými slovy, ukažme na ty, jež odepíšeme. Píše o islámu i islamizaci s citem a slohem, kterému středně vzdělaný čtenář, pokud zrovna není v zajetí neonáckovských ideologií, porozumí. Nenásilné zprostředkování vědění, vedoucí k samostatnému přemýšlení, to je velká deviza Cílkových knih. Ať už je to Archeus, Orfeus, Dýchat s ptáky nebo Krajiny vnitřní a vnější. Osvětluje cestu vedoucí k unifikovanému skupinovému myšlení, které v Archeovi ukazuje na příkladu ekonomů. Ano, je to ona do sebe zahleděná elitní skupina lidí z vysokými školami, kteří měli tak dlouho pravdu, až nepostřehli ekonomickou krizi. Některé z myšlenek by naprosto bez problémů mohly facebookovým statusem. „Televize byla vymyšlena jako prostředek zapomnění na skutečný svět.“ „Intelektuální a duchovní úroveň indického či arabského taxikáře je v průměru třikrát větší, než v Praze.“ Jednoduché pravdy, které by se daly tesat. A na mramor by možná přispěli všichni ti, kdož využili služeb indického rikši a zároveň udělali zkušenost s drzým taxikářským zlodějem s namontovaným turbo zrychlovačem tachometru. „Jsou trpaslíci andělé země?“ ptá se hned z počátku autor knihy a tím nadhazuje základní otázku o níž ví, že ji nerozřeší. Ale to neznamená že se nad ní nestojí zamyslet. A propo – kdo je Archeus? „Archeus pozemský... vtahuje do sebe něco z horního subtilního základu hvězd. Archeus je slovo ze slovníku Paracelsova znamená jakousi skrytou, uspořádávající sílu, jež způsobuje slučování a uspořádávaní věcí a je příčinou, proč se z bezedna vynořují věci a bytosti, jak o tom mluví jeden fenomenologický spisek filozofa Heideggera“. Nedejte se zmást, kniha není o jsoucnu a jeho filosofických přesazích. Naopak, navzdory ukázce je velmi čtivá. Součástí publikace je i hudební CD hudby Pavla Fajta. Nejvíce se blíží poněkud rozostřenému pojmu „world music“, neboť v sobě obsahuje nahrávky šamanského bubnu z Jakutska, zpěvy dervišů z Odurmanu, jedna ze skladeb je inspirována kázáním předislámského proroka Kúss ibn Sáida. Záznam obsahuje hodně rytmiky, ale i šumění moře. Psát o hudbě a neslyšet ji je podobné, jako popisovat krajinu a nevidět ji. Prostě to chce CD šikovně schované na vnitřní (zadní) straně desek knihy poslechnout a udělat si názor sám. Cílek V.: Archeus, fragment radostné vědy o trpaslících, Praha 2010, nakladatelství DOKOŘÁN, ISBN 978-80-7363-290-8
Posted on: Sun, 16 Jun 2013 22:45:20 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015