Davida Ratha pustil Vrchní soud z vazby. Po půldruhém roce lámání. Drželi ho bez prokázané viny ve vězení, protože vyšetřování a projednání skutků, za něž je žalován, bylo prý strašně zapeklité a složité. A dodnes neskončilo. A hned tak neskončí. Pro srovnání: Norimberský proces s nejtěžšími nacistickými válečnými zločinci trval 11 měsíců. Na počátku celé slavné kauzy to vypadalo na „krátký proces“: Krabice od vína se sedmi milióny, policií natočený, sestříhaný a distribuovaný televizní hit roku, znamenal pro zatčeného okamžité veřejné odsouzení. Mediální lynč, který na neoblíbeného politika spáchali novináři v režii policie a státních zástupců, byl dílem několika hodin. Od té doby on a jeho údajní komplici seděli ve vězení s režimem přísnějším, tvrdším a nechutnějším, než kdyby odešli od soudu s „flastrem“. Média tleskala a jásala – a tak se tomu dlouho nikdo příliš nedivil. Do lochu s ním! Jenže nátlak na obviněného prostřednictvím vazby není tím nejpodstatnějším. Ani ponižující podmínky, do kterých je (do konečného soudního rozhodnutí) nevinný obviněný člověk uvržen. Pokud se totiž vazební věznění protahuje dostatečně dlouho, znesnadňuje obžalovanému především účinnou obhajobu. Zvláště v případě, když navzdory „letitému“ věznění stále tvrdí, že je nevinen. Což je právě případ Rath
Posted on: Thu, 14 Nov 2013 20:02:43 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015