Exodus 30, pokračování předpisů bohoslužby Když jsem četla ustanovení o kadidlovém oltáři, nic mi to neříkalo. Pozlacený stůl z akáciového dřeva. Pak jsem si ale všimla, že v tom je mnohem víc. Pohané obětovali svým božstvům oběti, aby si je udobřili, naklonili a ovlivnili jejich vůli. Tito bohové měli přijít za vůní, kterou oheň vydával a splnit přání obětujícího. Můžeme to přirovnat ke stánku, kde někdo griluje klobásky, kuřátka a jiné dobroty. Ta vůně má přilákat zákazníky, kteří si ugrilované masíčko koupí, a splní přání stánkaři - dají mu za masíčko a klobásky peníze :-). Před Hospodinem to tak není. Pálení kadidla je jako naše chvála Bohu za to, co pro nás udělal a dělá. Pán dělá ten první krok, na který mu odpovídáme chválou. Zamyslím se teď nad naší modlitbou. Bývají chválou za to, jaký je Bůh k nám. Oslavujeme Jeho milost a naši záchranu. On, tak velký, se sklání k nám, tak malým a ztraceným. Ale stává se i to, že se nám v srdci ozývají falešné tóny - chválíme Hospodina s ostatními a máme pocit, že množstvím slov a slovních kudrlinek si nakloníme Jeho vůli a On pak splní to, o co ho žádáme. To už pak ale není chvála, to je pohanská modloslužba. Podle předpisu má být kadidlový oltář jednou ročně „omyt“ krví obětního zvířete. Tak ať je i moje srdce omyto krví Ježíšovou. Ať je upřímné a bez falešnosti. „Střež, prosím Pane, moje srdce, aby moje modlitby k Tobě nezněly falešně. Amen.“ Na konci kapitoly je předpis pro kadidlovou směs. Připomíná mi to recept na marinádu. Recept MUSÍ být přesně dodržen, použít správné přísady ve správném poměru a správným postupem. Není možné suroviny zaměnit za jakékoli náhražky. „Když nemáte pryskyřici, tak tam dejte klíh“ - tak by asi zněla rada od mistra náhražek z jednoho televizního pořadu. Kadidlová směs pro pálení na oltáři pro Hospodina musí být pravá z pravých přísad, a žádné náhražky se tam nesmí dostat. Až dodržení předpisu zaručí, že kadidlo bude čisté a svaté. Pokud je dým kadidla obrazem chvály, tak je kadidlová směs obrazem našeho srdce, z něhož chvála pramení. Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? (Jer 17;9). I přes veškerou naši snahu může být naše chvála rozladěná a falešná, protože v srdci jsou špatné přísady jako je pýcha, sebeláska, neupřímnost... Z toho nelze umíchat správnou kadidlovou směs. Kde vzít správné přísady, když mám v dosahu jen náhražky. Chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. (Ř 7;21) Což budou moje chvály vždy falešné? Tak volám Ježíše, aby mé srdce proměnil, vyčistil a naplnil Duchem - ten totiž přichází na pomoc naší slabosti. (Ř 8;26). Když už nevím, jak víc Pána chválit, tak čtu žalmy. Jsou plné chválení. „Duchu svatý, prosím proměň mé srdce, aby z něj vycházela upřímnost a chvála bez postranních úmyslů. Amen“ Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! (Ž 19;15) Hedvika
Posted on: Wed, 07 Aug 2013 22:10:00 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015