Exodus 34 Mojžíš to se svým „povedeným“ lidem nevzdal a tím méně Hospodin. Když se Mojžíš znovu vrací na Hospodinův příkaz na horu, ten se mu znovu představuje jako Bůh soucitný, milosrdný a odpouštějící – přestože zároveň spravedlivý a trestající. Mojžíš tehdy před Bohem pokleká a znovu prosí za svůj lid, aby mu Hospodin odpustil a přijal je do dědictví. To, co mě na tom praštilo do očí, bylo, že Mojžíš říká: „Odpust NAŠI vinu a NÁŠ hřích“. Jaktože se Mojžíš sám zahrnuje do hříchu, který nespáchal? Znovu mi tu dochází, co znamená, když o Mojžíšovi Bůh říká, že byl nejpokornější z lidí – on se opravdu snažil Bohu důvěřovat, jít za ním, plnit jeho příkazy – a přesto vnímal svůj podíl na vině svého lidu a nevyčleňoval se od nich. Stejně to vidíme třeba u Daniele nebo Nehemiáše. (Neh 1, 4-11, Da 9,1-19) Možná by stálo za to zamyslet se, jak je to s naším vnímáním hříšníků kolem nás – cítíme se jako „něco víc“, když neselháváme tak, jak (zdá se) oni, nebo se s nimi vidíme na jedné lodi se stejnou potřebou odpuštění a stejně nulovou mírou zásluh, které bychom Hospodinu mohli předložit? Bůh na Mojžíšovu prosbu odpověděl, lépe řečeno, aniž by k ní jako takové cokoli řekl, rovnou přišel se zaslíbením a smlouvou, že před Izraelci vyžene nepřátelské národy a učiní mezi nimi mnohé zázraky, o kterých se jiným národům ani nesnilo. Zároveň jim (mimo jiné) klade na srdce, ať se nemísí s původními obyvateli a netvoří zdánlivě výhodné smlouvy – varuje je, že pokud ho neposlechnou, brzy pod vlivem těchto národů opustí Hospodina jako svého jediného Boha a nechají se přesvědčit k modloslužbě. A jak víme, to se také stalo. Nemohu si pomoci, ale je to pro mě jedním z podepření mého přesvědčení, že Bůh zakazuje partnerské vztahy křesťanů s nevěřícími (nebo při nejmenším před nimi důrazně varuje) – z úplně stejného důvodu. Pokud uděláme kompromis jednou, je velice těžké ho neopakovat v dalších a dalších situacích, kdy budeme postaveni mezi volbu „poslechnout Hospodina, jehož důvodům často nerozumím“ a „poslechnout partnera“, který často chce to, co i mě lidsky připadá jako lepší (eventuálně jako pohodlnější a bezpečnější) řešení. V manželství, kdy je mi manžel hlavou, kterou bych měla ctít, je to rozhodování mezi Bohem a člověkem ještě o to těžší. A je smutnou zkušeností, že křesťané z těchto svazků - pomalu a nenápadně, ale jistě - častěji od Boha sami odcházejí než by k němu své partnery přivedli. A podobnou zkušenost, kterou musel draze zaplatit, měl i Izrael. Nevěřícím se samozřejmě nemáme vyhýbat, Kristus po nás chce pravý opak - ale máme mít na vědomí, že pobyt v hříšném světě pro nás nese riziko a může v nás pomalu ale jistě rozostřit hranici mezi hříchem a svatostí. A čím více se naše chování bude přizpůsobovat hříšnému světu, tím těžší bude zároveň pravdivě svědčit o Kristu. Mojžíšova tvář po setkání s Bohem zářila, ale jak uplývala doba od setkání s Ním, zář pohasínala až zmizela docela. Kvůli tomu, aby toto pohasínání Izraelité neviděli, nosil Mojžíš na tváři závoj. My ale máme Boha ve svém srdci a tak by z nás jeho sláva měla zářit stále. Nezhášejme jí kompromisy se světem ani se sebou samými. (2.Kor 3,13-18) Pane, prosím, pomoz mi rozlišit, kde leží hranice mezi přibližováním se těm, kteří tě neznají, a mezi přitakáním hříchu. Dej mi odvahu říkat nekompromisní NE hříchu, i tomu zdánlivě nepatrnému. Zároveň prosím - i když neochotně - pokoř mě tak, jak potřebuji, abych nenahlížela svrchu na ty, kteří v hříchu žijí, aniž by si připouštěli, že je něco špatně, nebo kteří s hříchem marně bojují. Potřebuji Tvou pomoc, aby mi nevládla ani pýcha, ani lenost, ani touha se zalíbit ostatním. Ty sám víš, že to vše v mém srdci je - a Ty jediný máš moc pomoci mi nad tím zvítězit. Učiň se mnou, co je třeba, aby se nám to povedlo. Toužím po tom, aby se na mé tváří odrážela Tvoje zář. Amen. Štěpánka
Posted on: Mon, 12 Aug 2013 07:23:43 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015