Kýval se. Stříbrolesklý řetízek esenciálu se kýval, útlý a půvabný, listopadové slunce se do něj opíralo paprsky skrz okenní tabule a řetízek jejich zář odrážel, zrcadlil sluneční echo na protější pokojové stěně, třpytivý odlesk poskakoval po lakovaném dřevu, tam a sem, sem a tam. V dokonalých intervalech, s bezchybnou neměnnou pravidelností; světelný metronom. Jako hrobník, když pečlivě zapíná na svém ceremoniálním kabátci knoflík za knoflíkem, beze spěchu. Staré zvrásněné prsty se pohybují s distingovanou důstojností, prostor těžký liliemi z pohřebních věnců, drobounká bílá rakev trpělivě čeká na své poslední pohoupání v kolébce z konopných lan, než se v náručí země pokojně schoulí k předlouhému spánku. Nespěchá, hrobník nikdy nespěchá, když si obléká svůj kabátec, pomalu, pečlivě, z úcty ke svým tichým hostům. Anebo proto, že se z toho chlastu už jen stěží drží na nohou. Lily stočila k Harrymu tvář, pozvolna, rozbitý kinematograf posouval děj, filmové okénko za okýnkem. Něžný obličej, věčně mladý. Hleděly z něj oči staré tisíc let; příliš křehká tvář na takové oči.
Posted on: Tue, 24 Sep 2013 10:26:23 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015