Lidé jsou zlí a každý den mne utvrzuje v tom, že je nejlépe spoléhat se sám na sebe. Člověk je ale nepoučitelný tvor, opustí pro druhého skoro vše, co pro něj bylo dosud důležité, co ho drželo nad vodou, zdravotně i psychicky, dělá pro něj maximum, snaží se vyjít vstříc, a nakonec se vlastně jen dozví, že to on je ten špatný, ten zlý, který mu vše odepírá. Ale tak už to bývá a v každém partnerském vztahu by měl žít neviditelný psycholog - pozorovatel, protože jinak to vypadá ze strany jednoho a jinak z pohledu druhého. Přitom toho chci jako žena tak málo a z hlediska ženy, která touží po rodině, po klidu, jen to normální a logické... To, co časem třeba přijde, jenže to by museli partneři fungovat v přítomnosti, dát tomu druhému čas, společně si takový vztah budovat a ne je stresovat. Stresovat v období, kdy vám umřel někdo tak blízký, jako mně...ano, partner by měl být oporou a ne z vás vysávat zbytek sil, které vám ještě zbyly. Fungovat jako hospodyňka, milenka, řidička a navíc splachovací člověk, kterému minulost toho druhého nějakým způsobem zasáhla do života, ublížila, přesto fungovala a jak se zdálo...už docela v klidu. Ne, prostě já nemohu mít nic zadarmo, ale už mě nebaví stále o něco bojovat, prosit a žádat, zvláště o čas. Když ten druhý jde jako "přes mrtvoly", neumí ocenit vaše city a hledí jen na svůj prospěch, je nejlépe začít se chovat stejně...bezohledně. Postavit ho před jasnou volbu, když dosud nechtěl vyjít vstříc vašim prosbám o čas. Já volila vždy přítomnost a jeho volba je a vždy bude jeho právem...
Posted on: Mon, 07 Oct 2013 22:21:23 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015