Možná realistické... možná ne... Je to jenom výplod z mojí hlavy a může to vypadat nesmyslně možná to tak je, kdo ví? :D Arachnid Není jiná možnost jenom zabít... Někdy okolo jedné hodiny vjíždím do města. Zastavuju u jedné zapadlé hospody. Tady by se měly odehrávat ty jejich překupnické obchody. Vcházím dovnitř a objednávám si whiskey u baru. Rozhlížím se kolem sebe. Kromě pár lidí si tu nevšímám ničeho podezřelého. Když přede mě barman dává whiskey, ptám se ho, kde je Nikolaj. Pokrčí rameny, že nikoho tohohle jména nezná. Přitáhnu si ho k sobě. „Tak hele. Mám s ním tady vyjednat obchod, a jestli tady je a ty mi to tajíš, tak z tebe nadělám nudličky…“ Vidím, jak barmana polévá pot. Nakonec mi pokyne, ať ho následuju. Upravuje si svoje oblečení a já beru whiskey do ruky. Barman mě vede do zadní části hospody, která je soukromá. Rozechvěle klepe na nějaké dveře. Někdo mu otevře. Je to nějaký plešoun v kvádru a kolem pasu má hned několik pistolí. Barman mu něco říká a kýve směrem ke mně. Já poklidně dopíjím svou whiskey a podávám prázdnou sklenici odcházejícímu barmanovi. Dívám se na toho plešouna. Je vysoký a mohutný… Určitě je to jedna z Nikolajových goril. „Co tak čumíš? Máš to zboží nebo ne?“ Vyjede po mně. Kupodivu nemá ten otravný ruský přízvuk. Pousměju se. „C-co je ti k smíchu, skrčku?“ Ptá se mě. Krčím rameny a vytahuju Chladnou děvku. „Vyřiď Nikolajovi pozdrav od Arachnida.“ Špitnu potěšeně a mačkám spoušť. Plešoun se tváří vyděšeně… Skutečně mě znají všichni z týhle mafie. Ozve se uspokojivé cvaknutí, a pak už jenom vidím, jak mrtvý leží na zemi. Překračuju ho a vcházím dovnitř. Namíří se na mě hned tři hlavně pistolí. Nepatrně zahýbám prsty. Ocelová lanka se rozbíhají a tvoří past. Sebemenší pohyb a všichni skončí jako hromada masa. „Tak pozdravy od Arachnida…“ Slyším hlas s ruským přízvukem. Potěšeně se otáčím od těch tří. Už nejsou zajímaví. Stačí, aby se jeden pohnul a odsoudí ostatní k smrti. Drátky se jim obmotaly kolem prstů, ale to oni necítěj. Někdy si říkám, jak můžou být ti bodyguardi tak pitomí, že mě nezastřelej hned a jenom vyčkávaj…, ale co. „Taky rád vidím někoho, kdo zabil tolik mých spolupracovníků. Tvou smrt si velice vychutnám.“ Říká muž. Má na sobě teplákovou soupravu. Má pečlivě udržované dlouhé vlasy a plnovous. Malá černá krysí očka se k němu přímo hoděj. V ruce nemá žádnou zbraň… zatím. „Víš něco, co by se mi velice hodilo.“ Říkám k arogantně tvářícímu se Rusákovi. „A jak už o vás všech vím… Nejlepší způsob, jak dolovat informace z takový špíny je mučit je… A zvlášť mě baví mučit vás Rusáky… Ale dám ti vybrat. Odpovíš-li zemřeš rychle, a když ne, tak tě prostě umučím a budu se bavit tvým zoufalým pohledem, aby to skončilo. Má otázka zní: Kde je tvůj boss?“ Rusák si odfrkne. „Odpověď ze mě dostaneš, až tu budeš ležet sám v tratolišti krve. Zabijte ho…“ Pokyne rukou těm třem chlápkům. Nejspíše kývnuli, protože slyším uspokojivý zvuk, jak ocel přeřezává maso a cinkavý dopad zbraní. Začnu se šíleně smát, když vidím, jak Nikolaj zbledl ve tváři. „Takže?“ Ptám se ho a znuděně si prohlížím špínu na své kožené rukavici. „Nic ti neřeknu.“ Zasyčí, a pak už mě jenom častuje ruskými nadávkami. Odněkud z jeho soupravy se mu povedlo vytáhnout dva nože. „Nikolaji s tebou je zábava.“ Procedím nadšeně. Miluju, když se specializují na nože a podobné sečné zbraně. To je, pak legrace, řezat je jejich vlastníma zbraněma. Po krátkém boji a Nikolajově chabém pokusu zabít mě, ho přidržuju kolenem na zemi. „Ubožáku.“ Říkám znechuceně a beru jeho dva nože do ruky. Pokývám hlavou nad jejich vyvážeností. Prská na mě ty jeho ruské nadávky, ale já to ignoruju. Přemýšlím, jak z něj vymlátím odpověď. Strčím si jeden nůž do kapsy. Dívám se na něj. Pro začátek mu zlámu ruce, aby se o nic nepokusil… řeknu si nakonec a beru jeho levou ruku. Pokládám si ji přes koleno a zkušeně ji lámu v lokti. Rusák kupodivu nevydává ani hlásku, jenom sebou škube. Ušklíbnu se na něj a beru jeho pravačku. Ano mohl bych mu přeřezat důležité šlachy, ale to by bylo moc jednoduché a nebolestivé. Taktéž ji lámu v lokti a dívám se na Rusákův škubající se výraz. „Tak co?“ Zeptám se ho a spokojeně se dívám na jeho ruce zkroucené do nepředstavitelných úhlů. Nic… Mlčí. Fajn, tuhle hru můžou hrát dva, říkám si v hlavě a rozepínám mu bundu. Nožem přeřezávám tričko a odhaluju jeho hrudník. Děsivě se usměju a zvedám ho za krk do vzduchu. Zahýbám prsty u druhé ruky a jeho trup začínají obmotávat ocelové drátky. Jsou o něco tlustší, než ty které používám do pastí. Jemně se stáhnou, ale ne tak, aby ho rozřezaly. Po těle mu začíná lehce stékat krev. „Prozraď mi, kde se ti hadi ukrývají a nechám tě s klidem odejít na věčnost.“ Procedím a házím ho na zem. Poprvé ze sebe vydává bolestný skřek, když se jeho zlámané ruce dotýkají země. Pokynu ukazováčkem a drátky se mu zaryjou více do těla. „Takže? Jak zní tvá odpověď?“ Zeptám se již po několikáté. Prskne na mě ruskou nadávku. Vytahuju jednu jeho dýku a prudkým pohybem mu ji bodám do pravého stehna. S klidem ji vyndám a olíznu krev, která na ní ulpěla. „Chutnáš stejně hnusně, jako vypadáš.“ Procedím a dívám se na něj. Nakonec si povzdechnu. „Z tebe taky nic nedostanu, co?“ Pokynu ukazováčkem a lanka mu pomalu mizejí v těle, ale ne natolik, aby ho zabila. Vidím, jak se mu orosilo čelo a přemáhá se, aby neřval. „Budeš mluvit nebo ne?“ Zabodne do mě pohled. „V New Jersey…“ Zachrčí. „Do prdele! Musí bejt tak daleko?!“ Zařvu naštvaně. To mi zabere minimálně tři dny, než se tam dostanu. „Jseš mi k ničemu…“ Řeknu nakonec, ale zarazím se. New Jersey je velké město. „Kde přesně?“ Ptám se ho. Odpovídá, že neví. Stisknu ruku v pěst. Lanka ho přesekaj a udělají z jeho trupu nudle do polévky. Pokynu prsty a lanka se mi natahují zpět do rukavice. Tuhle schopnost jsem v sobě objevil teprve nedávno. Dokážu ovládat ocelová lanka, jakoby byla součást mě samého. Vytahuju sprej a zbavuju se těla. Zůstává zde pouze jeho oblečení. Prohrabávám ho a nacházím peněženku s velmi tučnou sumou uvnitř. Pousměju se. Prachy se hoděj vždycky. Strkám si peněženku do kapsy. Má u sebe i mobil. „Ti mafiáni si, ale žijou, řeknu tiše a dívám se do kontaktů. Nikde není přímý kontakt na bosse, ale mohl bych vylákat, některého z jeho vnitřního kruhu… Strkám si ho též do kapsy a rozhlížím se po místnosti. Zbavuju se krvavých hranolek a prohlížím si pistole. Takový šunty…, pomyslím si a smotávám lanka. Nakonec se zbavím toho největšího. Z brašny u opasku vytáhnu bombu. Má dostatečnou sílu, aby vyhodila tuhle část hospody do povětří a přitom nezničila předek, a i kdyby se zhroutil i předek… Je to problém těch lidí, co sem přišli. Jak se říká. Ve špatný čas na špatném místě… Odjišťuju ji a svižným krokem vycházím z hospody. Ozývá se uspokojivý zvuk výbuchu. Odemykám své auto a nasedám do něj. Beru tlustou složku do ruky a odškrtávám si Nikolaje ze seznamu. Na GPS nastavuju kurz na New Jersey. Po cestě se někde vyspím…
Posted on: Mon, 04 Nov 2013 16:27:33 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015