Myslím, že některý věci stojí za to si připomenout (děkuju Václavu Tollarovi, že se o té scéně dnes zmínil). Osmiminutový záznam z časosběrného dokumentu Občan Havel totiž velice věrně vystihuje našeho současného prezidenta v celé jeho kráse. Tam, kde posluchači klade na srdce zachování tváře a pevných stanovisek, vzápětí převezme otěže a sám stanoviska druhým diktuje. Tam, kde navrhuje domněle nová řešení, již udělal dostatek tahů, aby byl o krok napřed. Tam, kde argumentuje ideály demokracie a morálními autoritami z historie, ve skutečnosti oslavuje cynický pragmatismus, sebestřednou podlost a autoritářství. Hlavně ale ustavičně, a jakoby mimoděk, nahlodává morální itnegritu lidí, které potřebuje použít nebo oslovit. Umí škrabkat na dvířka, kde má každý zavřeny svoje démonky. Vše s elegancí a silou osobnosti, kterou dokáže hypnotizovat masy. Za to, jak se náš tehdejší prezident zachoval okolo šesté minuty; za ten okamžik, kdy po tíživém tichu odmítá Zemanovu "nabídku, kterou nelze odmítnout," si Václava Havla nesmírně vážím. Tato situace pro změnu vystihuje jeho. Na politické scéně v současnosti probíhá dilema dost podobné. A bohužel se zdá, že je morálně neochvějných osobností v poslanecké sněmovně příliš málo. Nastává doba, kdy je krátkozraký pragmatismus a cynické přizdisráčství znovu po zásluze odměňováno a nepřátelé nemilosrdně smeteni. A tomu všemu přihlíží poslanecká sněmovna, která má tu moc, snad dokonce povinnost (!), takové věci zamezit. Slabí a malí lidé... Snad se dožiju doby, kdy jich nebude většina.
Posted on: Tue, 06 Aug 2013 20:46:36 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015