Otevřete svou náruč, když láska přichází. A V SRPNU BY MNOHO Z VÁS MOHLO POTKAT LÁSKU Život je krásný a každý člověk má právo být šťastny. Jenže co je to štěstí? Každý člověk ho vidí v něčem jiném. Katka kráčela po úzké cestičce a kochala se pohledem na rozkvetlou louku. Cítila se tak krásně, slunce hřálo a Katka se vystavovala paprskům. Po dlouhé zimě, která letos byla, působily sluneční paprsky jejímu tělu rozkoš, které se s chutí poddávala. Krásné počasí ukazovalo, že léto je v plném proudu. Ruksak na zádech byl sice těžký, ale to bylo jediné, co kazilo krásu tohoto dne. Katka se nemohla vynadívat na nádhernou louku, která byla poseta různými květy. Vzpomněla si na to, jak chodila do školy a jak vytvářely všechny děti herbář. Bavilo jí to. A kde ho vůbec dala? Zapřemýšlela. Najednou pocítila chuť lehnout si na louku mezi ty květiny a jen tak si snít. Sešla z cesty, vstoupila na louku. Všude bylo nádherné ticho, jen cvrlikání ptáků zpříjemňovalo zážitek, který právě prožívala. To je krása, pomyslela si. Už dávno neviděla tolik motýlů. Když byla dítě, byly takové nádherné louky skoro všude. I v jejím městě kde bydlela, nebyl v minulosti problém vidět motýla. Milovala Babočku admirála. Jenže to už bylo tak dávno. Jakoby se vrátila do dětství. Ucítila touhu si lehnout mezi ty květiny a sledovat rejdění motýlků. Žlutý, modrý no nádhera. Vytáhla si z ruksaku ručník, natáhla ho, lehla si do trávy a pozorovala ráj kolem sebe. A protože jí bylo příjemně, usnula jako dřevo. Zdál se jí krásný sen. Na paloučku tančily nádherné víly a jedna se k ní naklonila. „ Vítáme tě, Katuško, máš nějaké přání?“ Přála bych si lásku!“ Slyšela sama sebe, jak odpovídá krásné víle. Máš ji mít a nebudeš dlouho čekat. Víla se zatočila a začala se vzdalovat. Katka ucítila, jak se zvedá vítr. Průvan na tváři. Otevřela oči. Nebyl to průvan, byl to dech. Oněměla hrůzou. Očichávala ji velká chlupatá tlama. Katka začala řvát. Ani nevěděla, jaké zvuky umí vyluzovat. Ta velká chlupatá tlama byl pes, který se lekl stejně jako ona a začali utíkat každý na jinou stranu. Katku zastavil až hlas muže. „Mladá paní neutíkejte, nebojte se, můj pes vám nic neudělá“. Přestala řvát, zastavila se, otočila se a uviděla muže, kterému u nohy seděl nádherný vlčák. Muž se pobaveně usmíval a podával jí ruku. Nejdříve pocítila vztek, když viděla, jak se muž baví, ale potom se přiblížila a přijala podanou ruku. Jestli chcete vidět ještě krásnější místo, pojďte se mnou, jenom kousek. Nechápala sama sebe. Ale přikývla a šla. Muž se jí představil a byl velmi milý. Po pár krocích spolu komunikovali, jakoby se znali léta. Najednou se objevilo husté rákosí. Sice zaváhala, ale šla. Po pár krocích oněměla úžasem. Před ní se objevil nádherný rybník. Petr měl sebou rybářské náčiní. Rozložil malou rybářskou stoličku a Katka si sedla. „Už jste někdy chytala ryby?“ Musela přiznat, že ještě nikdy a o rybářích si myslela, že jsou to tišší blázni. Nikdy nechápala, jak někdo může sedět celý den u rybníka a hledět na hladinu. Jenže byl tak krásný den a ona tak toužila po přírodě. Žena z města, které chyběl les a kytky, a tráva a voda. Tady a teď bylo všechno. Petr povídal a povídal a byl to velice příjemný společník. Dozvěděla se, že bydlí v nedaleké vesnici a že pracuje na statku. Na ryby chodí, když má volno. Sám ryby nejí, ale nosí je sestře, která bydlí ve stejné vesnici a má 3 děti, tak jim ryby přijdou vhod. On je sám. Bylo to nádherné odpoledne. Katka vnímala Petrův hlas jen okrajově. Dívala se na modré nebe. Na nádherné rákosí, které tančilo, jak vítr pískal. Cítila se v bezpečí a vůbec neměla z neznámého muže strach. Nebyl to žádný krasavec a pořád o něčem mluvil. Ale Katka ho vnímala jen okrajově. Bylo ji krásně. Vytáhla svůj notes a začala tu nádheru malovat. Z práce ji vytrhl vítězný řev Petra, který chytil rybu a vypadal, jakoby vyhrál ve sportce. Tohle Katka nechápala a myslela si, že je blázen. Petr byl jako u vytržení. Dal ji Rybu do ruky. Vytáhl fotoaparát a fotil ze všech stran. Bylo to legrační, byl jako malé dítě. Odpoledne uběhlo jako voda. Petr sbalil rybářské náčiní a opustili toto krásné místo. Ted byla konečně řada na Katce. Řekla Petrovi, že bydlí v Praze a že se jí stýská po přírodě. Že je sama a tak nikam nechodila. Byla u jedné astroložky a ta jí řekla, že přírodu potřebuje a že ji tam potká štěstí. Petr zareagoval znamenitě. Astrologie ho zajímala a tak na zpáteční cestě měli opět o čem mluvit. Petr ji doprovodil k autobusu, aby nezabloudila. Bylo ji líto, že cesta uběhla tak rychle a že autobus přijel včas. Dala mu svou vizitku, a když nastupovala, dostala sebou rybu, kterou Petr chytil. Slíbil, že se ozve, ale Katka věděla, že se vidí naposledy. Byl to nádherný den, pomyslela si. Život plynul dál, Katka pracovala a na setkání s Petrem zapomněla. Jednoho dne seděla na terase a opět se jí začalo stýskat po přírodě. Proto si slíbila, že se opět vypraví v sobotu na výlet. Nalila si vínečko, pustila si hudbu a v tom se rozezněl telefon. Byla velmi překvapená, protože se ozval hlas její spolužačky, se kterou se už hodně let vůbec neviděla. Slyšela její veselý hlas:“ Prosím tě sedíme tu s bráchou a on mi ukazuje fotky svých rybářských úlovků. Najednou koukám a na jedné fotce jsi ty s rybou v náručí. Nevěřila jsem vlastním očím. To přeci není náhoda. Sedni na autobus a přijeď.“ Domluvilly se na sobotu. Katka měla zvláštní pocit a moc se těšila. Když v sobotu vystupovala v Konojedech, cítila se šťastně. Najednou se před ní objevil rozesmátý Petr. Byl úplně jiný, poznala ho jen podle jeho krásného vlčáka. Vzal ji tašku, chytil ji za ruku a Katka ucítila něco nádherného. Blesk ji projel celým tělem. Podívala se Petrovi do očí, vždy´t přeci celou dobu nezavolal? Jakoby cítil její otázku. „Našel jsem si tě podle vizitky. Byl jsem i u tvého domu, viděl jsem tě, ale nenašel jsem odvahu.“ Když vstupovali brankou do domku, ve kterém bydlela Katčina spolužačka, už si stačili všechno říci. Co nestihli slovně, udělali za ně jejich oči a dotyky. Na zahradě se grilovalo. A Katka a Petr už se od sebe nehnuli. Možná to bylo příliš brzy, ale noc strávili v Petrově baráčku, který byl opodál. Bylo to nádherné. Po krásném milování se šli projít do lesa. Byla sice noc, ale nebe bylo plné hvězd a měsíc v úplňku jim svítil na cestu. Katka se nebála, naopak cítila se v bezpečí. Za novolunní se poprvé poznali, za úplňku se sblížili. Oba bolaví a zklamaní minulými vztahy a oba toužící po lásce. Jen Katka se bála, jestli to není brzy a měla strach z dalšího zranění. Na druhý den mi zavolala. Když jsem slyšela její šťastny hlas, moc mě to potěšilo. Vzpomněla jsem si na její návštěvu. Jako hromádka neštěstí. Protože měla nějaké to kilečko navíc, myslela si, že ji nikdo nemůže milovat. Protože stále pracovala, myslela si, že už nikdy nepotká lásku. Protože děti už odrostly, myslela si, že už je odsouzená k samotě. To všechno si myslela, když ke mně přišla na konzultaci. Jenže karty říkaly něco jiného. Říkali, že štěstí najde v přírodě a tak se také stalo. Když vás potká štěstí, na nic nečekejte a chytněte ho za pačesy. Neohlížejte se doleva, neohlížejte se doprava a jděte za ním. I kdybyste si měli užívat několik měsíců nebo roků nebo třeba jen pár dnů, užívejte si. Žijete jen jednou a to si pamatujte. Je třeba si každý den užívat naplno. Podívejte se, všude kolem vás je krása. Všude kolem vás se děje plno zázraků. I vy můžete prožít svůj vlastní zázrak. Čekejte od života jen to nejlepší. A abyste byli šťastní, buďte slušní nejen k sobě, ale také ke svému okolí. Protože každý člověk má právo na štěstí. Hodně lásky a hodně štěstí vám přeje Spisovatelka Martina Blažená Boháčová -- MŮJ ELEKTRONICKÝ PODPIS youtube/watch?v=A9oe2w1vqQU youtube/watch?v=3EDJdGr4CDU&feature=youtu.be ANDĚLSKÁ MODLITBA, SPOJENÍ S OSOBNÍM ANDĚLEM youtube/watch?v=5-V48SCTn1o&feature=youtu.be
Posted on: Tue, 30 Jul 2013 06:12:29 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015