Politické strany vehementně prohlašují s kým eventuálně půjdou a s kým nepůjdou do volební koalice. Cílem takových prohlášení je samozřejmě v daný moment ovlivnit voličovo rozhodnutí. V jeho pozadí je ale zase úzce ideologická struna, vyvolání pocitu „čisté ideologické shody“, která se v Česku falešně pěstuje. Jak poznamenal Václav Bělohradský (2012), v rámci českého antipolitického politického kýče se na prvním místě řeší to, kdo bude vládnout, nikoliv ale jak. V uplynulých 7 letech měla ČR celkem 5 vlád, z čehož dvě byly úřednické a vznikly po pádu dvou potácivých pravicových koalic a jedna byla absurdním pokusem o to „vyzrát“ nad politickou nutností (vláda M. Topolánka I.) s fatálními důsledky. Během tohoto „vládnutí“ se vygenerovala celá řada společenských kontroverzí jako jsou například církevní restituce nebo pozice ÚSTR a řada palčivých společenských problémů jako jsou nárůst anticiganismu, politického extrémismu a xenofobie. Konkrétní politiky mají vždy konkrétní důsledky. Absence vize, konsensu a politika konfliktu činí takovou politiku beze smyslu v očích veřejnosti nelegitimní a jen prohlubuje společenskou frustraci. Politika je uměním řešení konfliktů, ne jejich vytváření. - See more at: blisty.cz/art/70346.html#sthash.xwr9qAL5.dpuf - See more at: blisty.cz/art/70346.html#sthash.xwr9qAL5.dpuf
Posted on: Wed, 02 Oct 2013 09:37:33 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015